Finalisté České ceny za architekturu se nebojí ani desek z tetrapacků. To jsou Papundekl architekti

Dům na předměstí Prahy navrhlo studio podle požadavku klientu tak, aby mohli majitelé využívat co největší zahradu.

Dům na předměstí Prahy navrhlo studio podle požadavku klientu tak, aby mohli majitelé využívat co největší zahradu. Zdroj: Papundekl architekt

Papundekl architekti
Projektu rekonstrukce bytu v paneláku z 60. let dominují příčky z recyklovaných tetrapaků.
3
Fotogalerie

Studio mladých architektů v počátcích takřka bivakovalo v bytě v Kobylisích, poté sdíleli prostor s šicí dílnou, kterou navrhli a sami zrealizovali pro své kamarádky. Dnes už v jejich prvním skutečném ateliéru v Bořivojově ulici na Žižkově stojí na polici mezi modely staveb cena pro finalistu České ceny za architekturu.

Ještě předtím, než je spojil společný ateliér, pojilo je studium na ČVUT a vliv architekta Jana Šépky. Každý z nich po škole zamířil jiným směrem posbírat první pracovní zkušenosti. „Já jsem po škole nastoupil do ateliéru Coll Coll. Tam bylo všechno velmi otevřené. Chodil jsem na schůzky s klientem, na stavbu a viděl jsem i do účetnictví. To není v ateliérech úplně běžné, ale ve škole se to taky nenaučíte. Díky tomu jsem pochopil, jak se ateliér vede,“ vzpomíná Marek Fischer na pracovní začátky.

Pak už přišlo první pracovní spojení s Janem Bártou, tehdy ještě v ateliéru Jana Šépky. Jan Bárta se právě vrátil z roční pracovní stáže v Nizozemsku, kde spolupracoval i s uznávaným holandským architektem Remem Koolhaasem. „To spojení s Honzou Šépkou nám dávalo smysl. Cítili jsme, že se chceme dostat i k vlastním projektům a on nám to umožňoval. Zároveň nám dával hodně tvůrčí svobody,“ vzpomíná Jan Bárta na dobu, kdy už začali i s prvními realizacemi svépomocí pro kamarády.

Spojeni úspěchem. S Šimonem Bierhanzlem je spojila výzva pražského Institutu plánování a rozvoje v roce 2016 navrhnout obslužný pavilon pro spodní část holešovického Výstaviště. Právě za svůj první společný počin získali o pět let později Českou cenu za architekturu. Ze spojení tří kamarádů, které živily zakázky a doporučení kamarádů, se za tu dobu stalo pevně fungující studio Papundekl.

„Teď už nám chodí zakázky od lidí, kteří si o naší práci někde přečetli nebo viděli fotky některého z projektů. To je změna, která aktuálně probíhá,“ hodnotí vliv médií jako zásadní Marek Fischer a srovnává i s tím, že naopak zisk České ceny za architekturu k jejich překvapení takový vliv neměl. „Vlastně jsem to podle zkušeností z předchozích ateliérů čekal,“ směje se Jan Bárta.

Radikální v materiálech. Architektura v jejich pojetí jde k podstatě. Myšlenky neschovávají za žádné nadbytečné slupky. Jejich návrhy pojí účelné dispozice, převládají v nich surové materiály. Jejich výběrem navíc mnohdy nabourávají zažité konvence. „Materiály následují jasný koncept. Jejich výběr vždy souvisí s dispozicí a atmosférou, kterou chceme docílit. Například když jsme chtěli dostat do bytu světlo, použili jsme makrolon, laminát nebo luxfery,“ vyjmenovává Šimon Bierhanzl případné varianty, o kterých se pak radí s investorem.

Materiálem se vždy snaží podtrhnout myšlenku návrhu a trefit se i do vkusu budoucího uživatele. Ten je většinou nabourání stereotypů otevřený. Ve své poslední dokončené rekonstrukci zvolili velmi netradiční materiál Pacwall neboli různobarevné desky vyrobené recyklací nápojových tetrapacků. Ty nejen nesou charakter bytu, ale ladí i ke stylu samotného obyvatele bytu. Projektu rekonstrukce bytu v paneláku z 60. let dominují příčky z recyklovaných tetrapaků.Projektu rekonstrukce bytu v paneláku z 60. let dominují příčky z recyklovaných tetrapaků.|Papundekl architekt

„Ten byt jsme navrhovali pro mého otce, který je malíř. On má rád barvy a tenhle výrazný materiál se mu líbil, i když z toho měl zároveň i obavy. Když používáte materiál, který není příliš vyzkoušený, vždycky jdete do určitého rizika, jak se bude chovat a stárnout,“ popisuje Jan Bárta. A nesouhlasí s postojem, že podobná neobvyklá řešení sednou jen hrstce jedinců. Zkušenosti ateliéru dokazují opak.

Název jako vzdor i filtr. „Pracujeme teď na studii rodinného domu pro starší pár a oni si z předložených variant hned vybrali tu nejradikálnější, netradiční v materiálovém i dispozičním řešení. Sami jsme byli překvapení, takže bych Čechy nepodceňoval,“ hodnotí Jan Bárta. K tomu Šimon Bierhanzl dodává, že stačí, aby byl člověk otevřený diskuzi a měl chuť naslouchat. „Skoro vždycky to pak jde,“ říká.

Jejich nekonvenční přístup zrcadlí i název, který nakonec po dlouhých diskuzích pro ateliér zvolili. „Papundekl v lidech evokuje podřadný materiál. My se za to ale nestydíme, i z levného materiálu jde totiž vytvořit skvělá architektura, zároveň se tím vymezujeme vůči konvenčním ateliérům. Je to určitě i generační vzdor a zároveň to funguje jako filtr na lidi,“ usmívá se Marek Fischer při vzpomínce na paní, která ho při procházení kolem jejich ateliéru rovnou ujistila, že od Papundekl architektů si rozhodně nic navrhnout nenechá.

Jak se v příštích letech promění Praha?

Video placeholde
Prahu čekají v příštích letech velké změny • Videohub