Do Česka už z Ukrajiny přišlo kolem sta tisíc ukrajinských uprchlíků. Přestože jim stát obratem poskytně pracovní povolení, je už teď jasné, že velká část z nich si v Česku zaměstnání rychle nenajde. A to i přes snahy četných dobrovolníků, úřadů a firem. Před válkou totiž často utíkají ženy s dětmi či starší lidé. Narážejí přitom na stejné překážky jako Češi – na slabý zájem zaměstnavatelů o starší ročníky i na nedostatek zkrácených úvazků.
V Záporoží provozovala Světlana vlastní kosmetický salon a střídavě pracovala v místní chemické továrně. Poté co začalo ostřelování Záporožské jaderné elektrárny, utekla spolu se 14letým synem do Prahy. Práci sehnala hned v průběhu následujících dnů, co do české metropole dorazila. „Reagovala jsem na inzeráty na sociálních sítích, šla na pohovor a jedna z nabídek dopadla dobře,“ líčí. Na rozdíl od mnoha dalších ukrajinských matek, které teď prchají před válkou, má Světlana výhodu. Její syn už nepotřebuje hlídání.
Počet uprchlíků z Ukrajiny, kteří přijeli do České republiky kvůli ruské invazi, se zatím odhaduje na sto tisíc. Spolu s registrací mohou uprchlíci zažádat i o vydání pracovního povolení, které by měli získat v průběhu několika dnů. „Denně registujeme kolem deseti tisíc ukrajinských občanů, většina z nich jsou ženy a děti a starší lidé,“ konstatuje mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Viktorie Plívová.
Podobnou zkušenost má i šéfka personální agentury Michaela Machariková. „Mnoho žen, které teď do Česka přicházejí, má s sebou malé děti, takže si plný úvazek nemohou dovolit,“ líčí. Podle údajů na stránkách českého ministerstva školství nemohou mateřské školky přijímat děti uprchlíků nad rámec stávajících kapacit. Velká města přitom dlouhodobě hlásí nedostatek míst ve školkách i pro místní děti. Stejný problém se týká i podílu částečných úvazků, které jsou v Česku spíše vzácností.
Hledá se práce pro ženy
Díky vazbám na ukrajinskou komunitu provozuje Machariková dvě náborové pobočky – jednu ve Lvově a druhou v Praze. Donedávna se firma soustředila jen na nábor pracovníků do automobilového průmyslu. „Jak já, tak můj partner máme dlouhodobou zkušenost v tomto oboru,“ vysvětluje. Od vypuknutí rusko-ukrajinské války se ale situace změnila. Zatímco muži v produktivním věku, kteří jsou často zaměstnáváni ve výrobě, zůstávají na Ukrajině, aby bránili vlast, jejich ženy a děti prchají do Evropy.
Machariková se už od prvního dne války snaží propojit uprchlice, které mají zájem o práci v Česku, s místními firmami, které zrovna hledají zaměstnankyně. „Řada lidí, zejména z velkoměst, má vazby na Evropu, takže do evropských států jedou cíleně za někým,“ vysvětluje. Lidé z menších měst a vesnic naopak kontakty nemají. „Do uprchlických center se dostávají matky s dětmi z vesniček a malých měst, které v zahraničí nikdy nebyly,“ vysvětluje.
Od začátku války se firmě podařilo najít dlouhodobá pracovní místa v České republice pro 230 Ukrajinek. Zájemkyně o práci ji vyhledají díky komunitě v chatovací službě Viber. „Čítá zhruba 5000 žen a 16 000 mužů,“ líčí. Veškeré aktuální pracovní nabídky inzeruje v této komunitě. „Momentálně mám na stole kolem 320 neobsazených míst pro ženy. Spíše nám ale scházejí kontakty na firmy, které hledají pracovice,“ shrnuje Machariková, která se chystá odevzdat čtvrtinu zisku firmy na pomoc Ukrajině.
Na vlastní pěst
Přestože solidaritu s Ukrajinou vyjádřilo velké množství českých firem, dlouhodobějších nabídek práce pro ženy je spíše v řádu stovek, zatímco příchozích v produktivním věku jsou desítky tisíc. „Ty profese, které teď potřebujeme, nám aktuálně utíkají na Ukrajinu. Ženy, děti a seniory ve stavebnictví zaměstnáme jen stěží,“ konstatuje mluvčí skupiny Metrostav Vojtěch Kostiha.
O propojení ukrajinských žen se zaměstnavateli se dnes snaží řada neziskových iniciativ. Například síť posiloven Železná koule založila crowdfundingovou iniciativu „Pomozte tím, že si necháte pomáhat“, která obdržela kolem 1400 nabídek brigád a jednorázových výpomocí.
Dlouhodobější nabídky inzerují firmy i na vlastní pěst na stránkách ukrajinského sdružení v Česku ukrajinci.cz, jde ovšem o nabídky pro jednotky zájemců. „Sháníme několik švadlen. Dali jsme v pátek inzerát na tento web a už se nám ozvala nadace, která takto hledá místo pro jednu ženu,“ říká Jiří Hlaváč z výrobní firmy Mikro.cz.
Oborem, v němž by se ukrajinské uprchlice mohly uplatnit, je zdravotnictví. Například ředitelka brněnského Lékařského centra Lázně Eliška Broušková inzeruje na stránkách iniciativy pozice zdravotní sestry a sanitárky. Znalost češtiny přitom nepožaduje. „Paní vedoucí sestřička, pod kterou budou nové kolegyně pracovat, se dokáže domluvit a naučí je základy práce,“ vysvětluje.
Samostatnou burzu práce připravuje i atátní agentura CzechInvest. „Řada firem má zájem využít možnost nabídnout pracovní příležitosti ukrajinským uprchlíkům, a proto CzechInvest ve spolupráci s dalšími partnery připravuje tržiště s nabídkou pracovních míst napříč všemi obory i pozicemi,“ říká ředitelka Divize investic a zahraničních aktivit Eva Jungmannová.
A další překážky...
S potížemi se musejí vypořádat i Ukrajinci, kteří v Česku už dlouhodobě žijí a pracují. „Do Čech jsme ze slovenských hranic a ze Lvova přivezli přibližně 150 ukrajinských občanů včetně rodin pracovníků, kteří jsou již v Česku. Nyní se ale ukrajinští pracovníci, kteří již v Česku pracovali před válkou, potýkají s problémem, že jim končí vízum a pracovní povolení a může se stát, že na nové budou čekat až jeden měsíc. Vláda sice vyšla vstříc v obnovování pobytových povolení, ale tito Ukrajinci musejí čekat na nové pracovní povolení, bez kterého nemohou pracovat,“ shrnuje problém Gabriela Hrbáčková, členka Řídícího výboru Sdružení pro zahraniční investice – AFI.
Sdružení apeluje na vládu, aby umožnila stejné podmínky pro práci i stávajícím pracovníkům z Ukrajiny. „Vzhledem k tomu, že v této chvíli mnozí z nich zde mají své rodinné příslušníky a musejí se o ně postarat z hlediska nákladů, navrhujeme změnu systému tak, aby ve chvíli, kdy si na úřadu práce zažádají o pracovní povolení, mohli automaticky dále pokračovat v práci a toto povolení jim bude uděleno dodatečně, protože jde pouze o formalitu,“ dodává.
