Jurij Karpinskyj řídí společně s otcem a bratrem skupinu Ekran, která působí v západoukrajinském městě Stryj. Až do loňského roku zaměstnávala stovky lidí. Pak ale začala ruská invaze, jež otřásla jejich podnikáním i soukromým životem. Jaké je dělat byznys uprostřed války a za jakých podmínek si dokáže představit uzavření míru s Ruskem, říká ukrajinský podnikatel v rozhovoru s e15.
„Tohle je můj první rozhovor pro zahraniční médium,“ usmívá se Jurij Karpinskyj, když nás vítá u bran kovodělného závodu, který patří jeho rodině. Není to jediný jejich podnikatelský projekt, rodina působí v celé řadě odvětví. Provozuje luxusní hotel, továrnu na výrobu oken a kovových konstrukcí, pronajímá komerční nemovitosti, poskytuje internetové připojení a věnuje se také filantropii. Čtyřicetiletý podnikatel ze Stryje ale nejen odpovídá na naše dotazy, sám má spoustu otázek. Zajímá ho třeba, jak Češi vnímají Ukrajince a jestli jejich ochota pomáhat Kyjevu neochabuje. Protože podle jeho slov Ukrajina nemá jinou možnost než tuhle válku vyhrát.
Jak ruská invaze zasáhla vaše podnikání?
Přišli jsme zhruba o šedesát procent pracovní síly. Řada mužů byla odvedena do armády, ženy zase utekly do zahraničí. Dříve jsme měli v továrně třísměnný provoz, teď už můžeme mít jenom jednu směnu, takže nemůžeme fungovat 24 hodin denně. Do toho nám komplikují práci letecké poplachy, kvůli nim musíme přerušovat výrobu občas i několikrát za den. V důsledku toho všeho klesl objem naší produkce asi o polovinu. Nemůžeme vyrábět víc, protože na to nemáme dost lidí.
Můžete jako zaměstnavatel apelovat na armádu, aby vám alespoň nějaké muže nechala?
V podstatě ne. O podniky se tady nikdo nestará. Samozřejmě neustále mluvíme s úřady a připomínáme jim, že platíme mzdy, daně, staráme se o lidi, podporujeme ekonomiku a potřebujeme aspoň nějaké zaměstnance, abychom mohli dál fungovat, ale je jim to jedno. Na druhé straně je chápu, protože když válku prohrajeme, přijdeme o všechno. Je to složité. Armáda každopádně nemůže do služby povolat každého, třeba studenty, muže se zdravotními problémy nebo ty, kteří mají více než tři děti. Takoví lidé jsou pro nás nyní nepostradatelní.
Vy sám být povolán nemůžete?
V tuto chvíli ne. Mám výjimku ze zdravotních důvodů, před časem jsem prodělal operaci srdce. Můj bratr taky ne, protože má čtyři děti. Existují ale různé stupně mobilizace a aktuálně platí úroveň 2. Při úrovni 4 už musí narukovat každý, kdo udrží v ruce zbraň. Vláda ale pravidla často mění, takže se vám může stát, že důvod, který vám dříve ve službě bránil, přestane platit.
Řešili jste v souvislosti s ruskou agresí nějaké jiné potíže?
Museli jsme výrazně změnit dodavatelské řetězce. Před válkou jsme nakupovali spousty materiálu z Ruska a Běloruska, například sklo. Taky jsme dováželi zinek z Kazachstánu, který se transportoval přes ruské území. V současné době už tyto materiály odebíráme z Evropské unie, hlavně z Polska. Existují sice způsoby, jak obcházet sankce, což některé ukrajinské firmy bohužel dělají, ale nám přijde nemorální obchodovat s nepřítelem.
Jaké dopady má válka na váš osobní život?
Ze začátku to byl především obrovský šok. Nejhorší bylo, že jsme nevěděli, co bude dál, kam až mohou Rusové dojít. Je nepopsatelné, co všechno se vám v takové situaci honí hlavou. Manželku a děti jsem poslal do Německa. O půl roku později jsem mohl odletět za nimi, protože jsem tam jel vyzvednout humanitární pomoc. Když jsem viděl, jak se tam lidé na letišti smějí a v klidu si plánují, kam pojedou na dovolenou, úplně mě to odrovnalo. Nemohl jsem ani promluvit. Zlepšilo se to až po pár měsících, když se ukázalo, že naše armáda dokáže Rusy zastavit. Dnes už se cítím mnohem uvolněněji.
Uvažoval jste někdy o tom, že byste svůj byznys přesunul do jiné země?
Jsme rodinná firma. Žijeme a podnikáme tady ve Stryji a strávili jsme spousty let tím, že se snažíme z tohoto města udělat lepší místo pro život. Možná až moje děti jednou převezmou vedení a vyrosteme v nějaký nadnárodní korporát, pak to třeba půjde. Teď si to ale představit nedokážu. Navíc jsem přesvědčený, že problémy musíte řešit všude.
Pomohlo vám v současných těžkých časech, že skupina Ekran působí ve více oborech?
Určitě. Je to trochu paradox, protože já nikdy nebyl fanouškem diverzifikace a vždycky jsem tvrdil, že máme dělat jen jednu věc a být v ní nejlepší. To můj otec, který náš podnik založil, pořád přemýšlel, kam bychom ještě mohli expandovat. Teď poprvé vidím, že měl pravdu.
Na jakých hlavních projektech teď pracujete a co chystáte do budoucna?
Můžeme dělat jen krátkodobé plány. Náš nejdůležitější cíl je přežít tuhle válku. V poslední době především navyšujeme vývoz našich produktů do zemí Evropské unie a do Spojených států. Zároveň se aktivně zapojujeme do rekonstrukce Ukrajiny. Aktuálně například vyrábíme nová dřevěná okna pro historickou budovu v centru Lvova, která je součástí světového dědictví UNESCO a byla poškozena ruskou raketou. Taky se snažíme pomáhat ukrajinské armádě. Koupili jsme pro ni automobily, uniformy, zdravotnický materiál a další věci, které vojáci na frontě nezbytně potřebují. V blízké době budeme nakupovat další.
Věnujete se také charitě. Je na ni prostor i v době války?
O téhle oblasti ví víc moje švagrová Maria, která ji vede, ale fungujeme dál. Náš program se zaměřuje na nadané děti ze sociálně slabších rodin. Poskytujeme jim finanční prostředky a učíme je různým užitečným dovednostem, třeba rétorice. Protože cílem je vychovat z nich úspěšné lidi, kteří budou schopni studovat na prestižních univerzitách v zahraničí nebo si založit vlastní byznys. Každý rok se nám přihlásí kolem čtyřiceti dětí a do programu jich přijmeme patnáct. Klíčové pro nás je, aby ty děti měly zájem na sobě pracovat.
Věříte, že Ukrajina ve válce zvítězí?
Jinou možnost ani nemáme.
Považujete podporu ze strany Západu za dostatečnou?
Předně je skvělé, že nás Západ podporuje, bez jeho pomoci bychom nepřežili. Nebudu tak neomalený, abych vám řekl, že chceme, abyste nám pomáhali víc. Jedné věci ale věřím: když pošlete Ukrajině dostatek zbraní a dáte nám šanci podniknout rozhodující úder, dokážeme válku vyhrát.
Máte důvěru v prezidenta Zelenského?
Ano, věřím mu. Když Zelenskyj poprvé oznámil kandidaturu, říkal jsem si, že to je snad vtip. Televizní komik a prezident? Moji pevnou důvěru si získal ve chvíli, kdy se rozhodl i se svou rodinou zůstat na Ukrajině. To je ta nejtěžší zkouška, jakou mohl složit, a on v ní obstál. Vsadím se, že měl stovky možností, jak se sbalit a utéct do Ameriky, ale neudělal to. A v Kyjevě to bylo na začátku invaze opravdu hodně nebezpečné.
Za jakých podmínek by měla Ukrajina uzavřít s Ruskem mír? Je to vůbec možné?
Záleží na tom, jak válka dopadne. Jsem si jistý, že dokud bude v čele Ruska Vladimir Putin, mír možný není. Nejlepším řešením by bylo, kdybychom získali nazpět všechna svá území a Rusko by se rozpadlo na několik menších států, takže by nebylo tak silné. A myslím si, že Ukrajina bude po válce fungovat podobně jako Izrael. Každý občan absolvuje alespoň základní vojenský výcvik. Budeme vyrábět munici, hlídat své hranice a neustále se připravovat na další potenciální konflikt.
To, že by se Ukrajinci některých území vzdali, si představit nedokážete?
Pokud bych měl mluvit jenom sám za sebe, klidně bych se vzdal Donbasu. Je to problematický region. Rusové ho už od sovětské éry zahlcují propagandou a tamní obyvatelé přemýšlejí jinak než my na západě. Problém je v tom, že když Rusku podáte prst, vezme vám celou ruku. Proto se naše vláda nebude chtít Donbasu vzdát, i když to území bude po válce zaminované a nejspíš zcela neobyvatelné.
Plánujete po válce spolupracovat se západními investory?
Zatím žádné dohody uzavřené nemáme, ale jsme otevřeni každému, kdo sem bude chtít přijít a investovat do místní ekonomiky. Příležitosti tady jsou. Ve Stryji má vzniknout nový průmyslový park. To nejlepší, co můžete pro budoucnost Ukrajiny udělat, je vytvořit tu nová pracovní místa.
Měla by Ukrajina vstoupit do Evropské unie?
To by bylo skvělé. Ukrajina podle mě patří na Západ. Nevěřím ale, že se to stane v blízké době. Unie nás chce přijmout jenom z politických důvodů, ale ekonomicky to pro ni v současnosti moc smysl nedává. Už teď se řeší, že levné ukrajinské obilí snižuje ceny zemědělských produktů na unijních trzích. A musíme taky zapracovat na úrovni naší demokracie.
Jurij Karpinskyj (40)
- Vystudoval strategický management na univerzitě v polském Krakově.
- Po návratu do rodné Stryje začal pracovat ve společnosti Ekran, kterou založil jeho otec. V roce 2006 se stal jejím ředitelem.
- V čele Ekranu stojí společně s otcem a bratrem Myroslavem dodnes.
- Firma působí v řadě odvětví od průmyslu přes reality až po cestovní ruch. Věnuje se také neziskové činnosti.
