Současná geopolitická nestabilita ohrožuje postavení Spojených států ve světě a jejich zájmy. Washington by se potřeboval soustředit na Čínu, avšak místo toho musí řešit otevřené i doutnající konflikty v Evropě a na Blízkém východě. Některým americkým sektorům však globální napětí přináší užitek a podněcuje jejich další rozvoj.
Vojenská pomoc Ukrajině, rostoucí bezpečnostní obavy západních zemí a jejich snaha získat moderní armádní techniku od spolehlivých dodavatelů jsou motorem rozmachu amerických zbrojních firem. Evropa k tomu potřebuje nahradit velké objemy potrubního plynu z Ruska a americký export suroviny ve zkapalněném stavu roste. Konflikt v Gaze a současná krize v Rudém moři zároveň ohrožují dodávky LNG z Blízkého východu. Totéž platí i pro ropu a produkty z ní.
Všichni chtějí americké zbraně
Už statistiky Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI) transferu zbrojních technologií za rok 2022 (za uplynulý budou k dispozici v březnu) naznačily, jak vliv amerického obranného průmyslu ve světě vzrůstá. Zatímco v letech 2013–2017 se podílel na celosvětovém obchodu ze třetiny, v pětiletce do roku 2022 to bylo už čtyřicet procent. Druhý největší vývozce Rusko naopak v mezidobí ztrácel, jeho podíl spadl z 22 procent na šestnáct.
Institut navíc naznačil, že na základě objednávek lze očekávat pokračování nastoleného trendu. „Spojené státy budou téměř jistě i po roce 2022 zdaleka největším vývozcem velkých zbraní. Zejména proto, že mají dodat přibližně šedesát procent všech bojových letadel, která jsou v současné době objednána,“ podotkl ústav ve své publikaci. Ve zprávě zdůraznil, že evropské země pod tíhou bezpečnostních hrozeb navýšily zbrojní export výrazně a válka na Ukrajině bude mít i do budoucna velké dopady na obchod s tímto zbožím.
Američtí zbrojaři se přitom v prvních měsících po vpádu Ruska do sousední země k výzvám Pentagonu k navýšení výroby stavěli zdráhavě. Jeden ze šéfů firem podle zdrojů Reuters opáčil, že nechce skončit uvězněn ve skladu plném neprodejného zboží, až boje ustanou. Záhy však tyto firmy pochopily, že válka hned tak neskončí, Západ je ochotný dodávat Kyjevu i dražší technologie a obranu začínají brát vážně dokonce i země, které do ní roky investovat odmítaly.
Výsledkem je, že nyní jsou tyto společnosti zavaleny objednávkami na dělostřeleckou munici, rakety do systémů protivzdušné obrany Patriot, protitankové střely Javelin nebo na stíhačky F-35. Firmy jako Lockheed Martin, General Dynamics a RTX vykázaly za třetí čtvrtletí uplynulého roku lepší než očekávané výsledky a snaží se o navýšení produkce. „Myslím, že to Lockheed bude muset učinit, aby uspokojil mezinárodní poptávku. Už teď mají zakázky, které převyšují to, co v současnosti vyrábějí,“ řekl na adresu výrobce zmíněných stíhaček generálporučík letectva Richard Moore.
Zvýšení výrobních kapacit však není snadné, firmy se potýkají s potížemi v dodavatelských řetězcích a s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků. Přesto jsou některé ohledně budoucího vývoje poměrně optimistické. *Velmi rychle jsme se dostali ze čtrnácti tisíc kusů dělostřelecké munice za měsíc na dvacet tisíc. A jsme v předstihu v navyšování výrobní kapacity až na 85 tisíc, dokonce až na sto tisíc za měsíc,“ referoval na podzim představitel General Dynamics Jason Aiken s tím, že vzhledem k vývoji v Izraeli očekává další zvýšení zájmu o jejich produkci.
„Z dlouhodobého hlediska jsou některé věci, které se výrazně mění. Jednou z nich je, že prostředí globálních hrozeb a geopolitická situace jsou čím dál znepokojivější. USA a určitě i naši spojenci po celém světě se kvůli tomu ve stále větší míře soustředí na národní obranu,“ připustil podle CNN krátce po teroristických útocích Hamásu na Izrael i šéf společnosti Lockheed Martin Jim Taiclet. Stejně tak poptávku po zbraních podle hlasů z oboru živí i obavy z čínské rozpínavosti. Očekává se tak, že akcie největších zbrojařů letos dále porostou.
Rozmach amerického zbrojního odvětví ovšem zdaleka nepoháněly jen objednávky ze zahraničí, ale i snaha Pentagonu znovu naplnit sklady po dodávkách materiálu na Ukrajinu a povzbudit další výrobu. Většina z vojenské pomoci ve výši zhruba 44 miliard dolarů, které USA Kyjevu poskytly, představovala nákupy u domácích firem.
Reuters ilustruje rostoucí výdělky firem na příkladu raket do patriotů, o které je v neklidné době enormní zájem doma i v zahraničí. Americká armáda nyní doufá, že se podaří jejich roční produkci zvýšit z 550 na 650. „Při ceně přibližně čtyři miliony dolarů za jednu to je navýšení tržeb o 400 milionů ročně jen na jednom zbraňovém systému,“ vypočítává agentura.
Evropský hlad po LNG
Otázka, zda nakupovat potrubní plyn z Ruska, nebo v rámci snahy o energetickou bezpečnost alespoň částečně přejít na zkapalněný plyn ze zámoří, byla před vpádem Ruska na Ukrajinu citlivým tématem. Když se někdejší americký prezident Donald Trump snažil Evropu odradit od výstavby potrubí Nord Stream 2, byl Kremlem obviňován z toho, že se pokouší spojencům podsunout dražší americkou surovinu.
Poté co Moskva začala škrtit dodávky a plynovod pod Baltským mořem zneškodnil dosud neznámý viník, nezbylo Evropě nic jiného než se rychle přeorientovat na LNG. Členské země EU ho nakupují ve stále větší míře z různých zdrojů, mimo jiné z Kataru, Alžírska, Ruska, Nigérie nebo z Norska. Dvorním dodavatelem sedmadvacítky jsou však s náskokem Spojené státy. Ve třetím čtvrtletí uplynulého roku do ní dodaly téměř polovinu veškerého zkapalněného plynu, druhý Katar se podílel na zásobování ze čtrnácti procent.
A pozice Spojených států by se mohla ještě upevnit. Důvodem je, že americký export s malými výkyvy neustále rostl a v prosinci se vyšplhal na dosavadní rekord 8,6 milionu tun. Za celý uplynulý rok země vyvezla 86 milionů tun. Na dalším navýšení produkční kapacity se přitom pracuje.
„Do roku 2028 mají Spojené státy dosáhnout exportní kapacity více než 160 milionů tun ročně, což je více než dvojnásobek současné produkce Kataru,“ uvedlo ve své aktuální studii Středisko pro strategická a mezinárodní studia. Prezident Joe Biden sice v pátek dočasně zastavil vydávání dalších exportních povolení, evropské potřeby by to ale nemělo ohrozit.
Američanům nahrávají i aktuální geopolitické souvislosti. Útoky jemenských Húsíů na obchodní lodě ohrožují dopravu Suezským průplavem a donutily Katar, aby poslal své tankery s LNG do Evropy delší a nákladnější cestou kolem Afriky. V tuto chvíli bude pro Katar podle odborníků problematické udržet dosavadní objem obchodu s Evropou a zřejmě si bude muset sehnat další tankery. Dauhá se loni podařilo podepsat s Francií a Itálií dlouhodobé kontrakty, tyto dodávky však mají začít až v roce 2026.
Minulý víkend pak zřejmě v důsledku dronového útoku vypukl požár v ruském baltském terminálu Usť-Luga. Energetická společnost Novatek, největší producent zkapalněného plynu v zemi, tam musela přerušit některé operace. V tuto chvílí není jasné, jaký dopad to má na dodávky do EU, kde jsou významnými odběrateli ruského LNG Španělsko, Belgie a Francie. Podobné útoky by se každopádně mohly opakovat.
Washington každopádně kvůli prodeji plynu opakovaně čelil evropskému nařčení, že na ruské agresi profituje. „Faktem je, že když se na to podíváte střízlivě, zemí, která na této válce nejvíce vydělává, jsou USA, protože prodávají více plynu, a to za vyšší ceny, a více zbraní,“ citoval kupříkladu server Politico v roce 2022 jednoho z nejmenovaných unijních představitelů.
Nejhlasitější kritika přitom zaznívala z Francie. „Severoamerická ekonomika se rozhoduje na základě atraktivity, což respektuji. Ale vytváří dvojí metr s nižšími cenami energií na domácím trhu, zatímco do Evropy prodávají zemní plyn za rekordní sumy,“ postěžoval si před časem prezident Emmanuel Macron. S tím, jak šly ceny plynu na evropské burze dolů a dostaly se až na úroveň jara 2021, však tyto výpady utichly.
Sankce na ruskou ropu jako příležitost
Po ruském útoku na Ukrajinu vše nasvědčovalo tomu, že zlaté časy čekají i těžaře ropy. Ceny suroviny vylétly vzhůru až ke 120 dolarům za barel. Tento stav ale netrval dlouho, už ve druhé polovině roku 2022 se držely pod stovkou a s výkyvy pokračovaly v poklesu. Loni se skupina zemí OPEC+ marně pokoušela o jejich opětovné trvalejší zvýšení snižováním produkce, ropa typu Brent se nyní pohybuje kolem osmdesáti dolarů.
V prvním válečném roce tak mělo šest velkých západních společností včetně amerických firem ExxonMobil a Chevron žně a podařilo se jim více než zdvojnásobit zisky na 219 miliard dolarů. Vyvolaly tak velkou debatu o společenské zodpovědnosti. „Exxon vydělal více peněz než Bůh,“ prohlásil prezident Joe Biden a vyhrožoval petrolejářům mimořádným zdaněním, pokud nevyužijí své zisky ke snížení nákladů pro americké spotřebitele.
Uplynulý rok už však byl pro ropné giganty o poznání slabší a průběžné výsledky nasvědčovaly tomu, že se vrátí zhruba na předválečnou úroveň. USA přesto zažily rekordní těžební rok a očekává se, že tento trend bude pokračovat i letos. V závěru roku produkovaly surovinu tempem 13,3 milionu barelů denně.
„Spojené státy nejenže těží více ropy než kterákoli země v historii, ale zároveň i množství ropy a ropných produktů, které vyvážejí, se blíží celkové produkci Saúdské Arábie nebo Ruska,“ zdůraznil podle CNBC Jim Burkhard z S&P Global Commodity Insights. Washingtonu se totiž daří zaplňovat díru po ruské ropě a naftě, na něž Evropa uvalila embargo.
Před válkou na Ukrajině Rusko zásobovalo sedmadvacítku ropou a ropnými produkty zhruba ze čtvrtiny. Ještě ve třetím čtvrtletí roku 2022, tedy krátce před začátkem embarga, představoval jeho podíl čtrnáct procent. V předposledním kvartálu loňska už to byla jen necelá čtyři procenta. Naproti tomu americký podíl se meziročně v tomto období zvýšil z dvanácti procent na osmnáct. Svou pozici na unijním trhu si po zavedení protiruských sankcí upevnily i Norsko, Libye a Kazachstán, ovšem v menší míře než Spojené státy.
V prosinci pak z amerických rafinerií plynulo do Evropy rekordní množství nafty i kvůli nízkému stavu vody v Panamském průplavu, který neumožňoval její vývoz na západní pobřeží Jižní Ameriky, zejména do Chile. Tento americký polštář nyní částečně vykrývá omezení dodávek ze zemí, jejichž tankery se teď musejí vyhýbat Suezskému kanálu.
