I když byla energetická krize vyvolaná válkou na Ukrajině alespoň částečně zažehnána, zůstane energetika důležitým tématem nejen pro Evropu i v roce 2024. Sedmadvacítka bude s napětím sledovat, kolik zemního plynu odčerpá ze zásob zima a zda bude letos na trhu dost LNG. Ceny ropy by podle aktuálních odhadů dramaticky růst neměly, pokud však nedojde k nějakým neočekávaným událostem. EU se bude nadále snažit zvýšit instalovanou kapacitu obnovitelných zdrojů, zřejmě to však nepůjde tak rychle jako loni. A v EU se čekají i další spory mezi zastánci jádra a jeho odpůrci.
OPEC a snaha o zdražení ropy
Letos bude s největší pravděpodobností pokračovat snaha kartelu OPEC a jeho partnerů vyhnat nahoru ceny ropy. Těžaři ze skupiny se prakticky celý loňský rok snažili vrátit stav z počátku války na Ukrajině, kdy komodita šplhala ke 120 dolarům za barel. Dobrovolné produkční škrty ale dosud nezabraly a tak na první čtvrtletí roku 2024 chystají ještě větší a to v celkovém objemu 2,2 miliony barelů.
Analytici se však nedomnívají, že přinesou dramatickou změnu. "Nemyslím si, že tříměsíční škrt je dostatečně dlouhá doba na to, aby nastal významný rozdíl, pokud jde o fyzické dodávky," řekl Reuters obchodník s ropou Adi Imsirovic ze Surrey Clean Energy. Odborníci tak mají za to, že kartel v čele se Saúdskou Arábií patrně bude ve snižování těžby pokračovat i v dalších částech roku. Zejména Rijád totiž potřebuje k financování svých ambiciózních projektů a vyrovnanému rozpočtu ceny ropy alespoň kolem 86 dolarů za barel, na tuto hladinu se ale dostaly jen v malé části loňského roku.
Vývoj cen bude záviset nejen na ochotě členů skupiny OPEC+ škrty dodržovat, ale také na poptávce, která souvisí se stavem globální ekonomiky a ústřední roli hraje Čína. Odborníci přitom vesměs nečekají velké zvraty. "Slabý globální růst v roce 2024 by mohl vyvolat další škrty OPEC+," uvedla agentura Fitch Ratings. Očekává se, že v Číně poroste zejména zájem o letecké palivo, zatímco nárůst poptávky po benzinu a naftě bude malý kvůli přetrvávajících ekonomickým potížím a přechodu na elektromobilitu.
Úřad pro energetické informace USA (EIA) v prosinci snížil předpověď průměrné ceny suroviny pro příští rok o deset dolarů na 83 za barel. Roli v tom hraje i to, že v USA se v současnosti těží rekordním tempem, podle odhadů by letošní průměr měl činit 12,9 milionu barelů denně. Další analytici míní, že se ceny nejspíš budou držet mezi sedmdesáti a osmdesáti dolary.
Ceny plynu ovlivní síla zimy
Od začátku války na Ukrajině nabyla v Evropě na důležitosti otázka, jak tuhá bude zima. Od počasí se totiž odvíjí čerpání z plynových zásobníků, které společně s nestabilními dodávkami této suroviny silně ovlivňuje ceny. Rok 2024 tedy bude na plynovém poli silně ovlivněn tím, v jakém stavu se zásobníky ocitnou na konci aktuální topné sezóny.
Evropa má nakročeno dobře, úschoviště se před nejstudenějšími měsíci podařilo naplnit prakticky na maximum. A dle odhadů by na jaře mohly být stále téměř z poloviny plné. „Očekávám, že Evropská unie bude mít na začátku léta letošního roku více než dostatečné zásoby plynu na obnovu před zimou,“ řekl deníku The Wall Street Journal Bill Weatherburn ze společnosti Capital Economics. „Hodně ale záleží na počasí a neobvykle studená zima by mohla vyčerpat zásoby," zůstává přesto opatrný v hodnocení.
Experti tak zatím nevidí důvod k tomu, aby se na kontinentu opakoval dramatický růst cen zemního plynu v měsících po ruské invazi na Ukrajinu. Během loňského roku se držely v nizozemském virtuálním obchodním uzlu TTF nejčastěji kolem padesáti eur za megawatthodinu a v prosinci poklesly až na zhruba 35 eur, tedy na nejnižší hladinu od začátku války. Objevují se názory, že letos by se mohly dostat ještě o něco níž.
Evropa si zvykla na to, že dodávky suroviny z Ruska jsou omezené a plyn tohoto původu do ní v tomto roce tekl pouze přes Ukrajinu a potrubí TurkStream, čehož využívají zejména země střední a jihovýchodní Evropy v čele s Maďarskem a Rakouskem. Ve formě LNG nakupovaly ruskou surovinu hlavně Španělsko, Belgie a Francie. Evropská komise marně apeluje na unijní země, aby její odběr ve zkapalněné podobě ukončily. Brusel odhadl, že celkově EU loni spotřebovala kolem 40-45 miliard metrů krychlových plynu z válčící země, což je necelá třetina oproti předválečnému stavu.
Největším unijním dodavatelem plynu je nyní Norsko, loni ji mělo zásobit zhruba z třetiny. Sedmadvacítka se přitom stále více spoléhá na LNG, to v roce 2023 tvořilo více než čtyřicet procent importu plynu. Pro letošní rok se neočekává žádný výrazný posun na straně dodávek, ačkoli zásobování LNG zůstává nevyzpytatelné. Vlády některých států jako Itálie, Francie, Nizozemsko a Německo se nedávno dostaly pod palbu kritiky kvůli tomu, že se ruský plyn snaží nahradit katarským. Katar je přitom spojován s financováním teroristické organizace Hamás.
Čína brzdí odklon od uhlí
Ve skončeném roce bylo zřejmě, jak rozdílně různé části světa přistupují k otázce spalovaní uhlí. Zatímco Západ v čele se Spojenými státy od tohoto zdroje stále více ustupuje, v Asii po něm poptávka roste. Čína urychlovala plány na výstavbu nových uhelných projektů. Asijská velmoc má sice velké zelené ambice, ale v otázce odklonu od uhlí zůstává opatrná. Reaguje tak na zvyšující se spotřebu elektřiny, která je dána nejen hospodářským rozmachem, ale také klimatickými změnami. Peking zatím odmítá vyslyšet unijní výzvy, aby výstavbu zastavil.
Ve třetím čtvrtletí loňského roku podle Greenpeace povolil více nových uhelných elektráren než v celém roce 2021. Dle údajů amerického think-tanku Global Energy Monitor (GEM) připadlo přes 95 procent celosvětové kapacity uhelných elektráren, které se loni začaly stavět, na Čínu. Do konce dekády by se kapacita uhelných elektráren v zemi mohla zvýšit o více než 200 gigawattů. "Čínští představitelé považují uhlí za hlavní záruku energetické bezpečnosti,“ řekl deníku The Guardian Anders Hove z Oxfordského institutu energetických studií. "Z tohoto důvodu je nyní považováno za citlivé kritizovat současné investice země do uhlí," podotkl.
Další velká asijská země, Indie, v tomto směru také nezahálí. Koncem listopadu uvedla, že v následujících šestnácti měsících přidá 17 gigawattů kapacity výroby z uhlí, což je nejrychlejší tempo za poslední roky. Odborníci tak očekávají, že globální poptávka po uhlí zůstane letos stabilní, jelikož asijské přírůstky zcela vynulují snížení spotřeby ve Spojených státech a v Evropě.
V Evropě bude patrně nejzajímavější sledovat vývoj v Polsku, které je na uhlí silně závislé. Spekuluje se o tom, že by nová vláda Donalda Tuska mohla chtít urychlit odklon od tohoto zdroje, po němž navíc v zemi v poslední době klesala poptávka.
EU těžko hledá shodu na jádru
Řada evropských zemí včetně Česka bude letos pokračovat ve snaze vybudovat po dlouhých letech nové reaktory nebo v případě Polska postavit své vůbec první. Ve Varšavě se však čeká, jak se k záměru výstavby až šesti nových reaktorů postaví nová vláda.
Velmi ambiciózní plány má v současnosti Švédsko, které by do roku 2045 chtělo mít ekvivalent deseti konvenčních reaktorů, část ale nejspíš v podobě malých modulárních. Paříž chce nastartovat úplnou jadernou renesanci, v příští dekádě chce budovat reaktory tempem alespoň jednoho nového ročně.
Jaderný klub devíti zemí loni dosáhl několika vítězství nad státy, které odmítaly zařadit nukleární energii mezi strategické "čisté" zdroje, spory se však dají očekávat i letos. Sedmadvacítka totiž musí vyřešit otázkou financování jádra na unijní úrovni.
Je třeba počítat především s odporem Německa a Rakouska. "Prostředky EU nelze použít na technologie, které nejsou podporovány všemi členskými státy," řekl podle serveru Euractiv představitel německého ministerstva hospodářství Sven Giegold. Spekuluje se tak kupříkladu o možné roli Evropské investiční banky. Brusel by rád vyřešil záležitost do voleb do europarlamentu.
Německo na jaře po tahanicích uzavřelo své poslední reaktory, ale to neznamená, že diskuse o atomu v zemi utichla. Představitelé konzervativní aliance CDU/CSU ve shodě se svobodnými demokraty (FDP) nedávno překvapili návrhy na to, aby se země k tomuto zdroji vrátila. Chtěli by nejen restart některých odstavených bloků, ale také výstavbu malých modulárních reaktorů.
Rozvoj obnovitelných zdrojů v ohrožení
Rok 2023 byl v Evropě rokem rozvoje fotovoltaických zdrojů. Sedmadvacítka jich loni instalovala rekordních 56 gigawattů, předloni to bylo čtyřicet. Nejvíce jich přibylo v Německu, Španělsku, Itálii, Polsku a Nizozemsku. Sektorové sdružení SolarPowerEurope uvádí, že se také podařilo nastartovat novou solární éru ve třech zemích střední a východní Evropy: v Česko, Bulharsko a Rumunsko poprvé překonaly hranici roční instalace jednoho gigawattu těchto zdrojů. Trh se střešními solárními panely v EU meziročně vzrostl o 54 procent.
Z trhu však zaznívá, že kontinent stále nedosáhl tempa instalace 70 gigawattů ročně, nutných ke splnění cíle mít v EU do roku 2030 k dispozici 600 gigawattů těchto zdrojů. A panují obavy, že po rozmachu v době energetické krize přijde spíše zpomalení. "Poslední měsíce roku 2023 byly mnohem klidnější než jeho začátek," varovala zmíněná asociace.
Odhaduje, že letos i v následujícím roce by tempo budování nových fotovoltaických elektráren mohlo poklesnout téměř o čtvrtinu. Unijní větrný průmysl se naproti tomu už loni potýkal s problémy a Brusel musel přijít s plánem na jeho záchranu.
Evropa přitom není jediným kontinentem, který silně sází na obnovitelné zdroje. Očekává se, že ve Spojených státech se letos poprvé ze slunce a vody vyrobí více elektřiny než z uhlí.
Masivně do obnovitelných zdrojů investuje i Čína. Země letos podle Centra pro výzkum energie a čistého vzduchu vybudovala tolik nové solární kapacity, jako je celková kapacita v USA. V roce 2020 se Peking zavázal mít do roku 2030 k dispozici 1 200 gigawattů obnovitelných zdrojů, ale je na cestě splnit tento cíl o pět let dříve.
