Aukce jako chytrý prodej, když není tržní cena. Díky Milgromovi a Wilsonovi jsou ještě chytřejší

Paul R. Milgrom a Robert B. Wilson získali Nobelovu cenu za ekonomii

Paul R. Milgrom a Robert B. Wilson získali Nobelovu cenu za ekonomii Zdroj: Reuters

Když je něčeho hodně, jako třeba rohlíků, jdeme si je koupit do obchodu a zaplatíme za ně tržní cenu. Když je něčeho „jenom jedno“, na trhu skutečnou hodnotu nezjistíme. Je třeba uspořádat aukci. Pokud se ale skutečná hodnota té věci projeví až po aukci, až ji vítěz začne používat (například část elektromagnetického spektra, právo hledat ropu na určitém území), pak většinou v aukci vyhraje ten, kdo se „nejvíc spletl“ – nejvíce nadhodnotil skutečnou hodnotu. Došlo k „prokletí vítěze“, jak věc hodnotí nyní jeden z laureátů Nobelovy ceny za rok 2020 Robert Wilson.

To si každý účastník aukce uvědomuje, a proto se bude s přihazováním držet zpátky. Vznikají tak dva problémy. Nešťastný bude buď kupující (protože se hrozně spletl), nebo prodávající (kupující se báli přihazovat a cena je nízká), případně oba.

Robert Wilson i Paul Milgrom (druhý laureát za rok 2020) zkoumali, jak tyto fenomény omezit specifickými pravidly dané aukce. Je třeba rozdíl mezi „tichou“ aukcí v podobě zalepených obálek, a klasickou aukcí s přihazováním. Když totiž účastníci mohou pozorovat, jak přihazují ostatní, něco jim to naznačuje o tom, jak moc se asi sami spletli.

Další problém nejisté hodnoty může vzniknout, když stát například draží regionální licence na železnici. Ochota dopravce zaplatit za licenci vozit lidi z Prahy do Olomouce bude záviset také na tom, jestli odpoledne dokáže vydražit také licenci Olomouc - Ostrava. Milgrom vymyslel, jak nastavit pravidla aukce, která by toto brala v potaz, pro dobro všech.

Důležitost aukcí

Je to v posledních 15 letech již několikátá cena za aukce a jejich optimální design. To odráží rostoucí důležitost správného rozdělování vzácných věcí, zejména státem. Tržní konkurence totiž znamená, že ubývá věcí, které vyrábí nějaký monopol. Většina věcí, kterých „je jenom jedna“, vytváří státní monopol. Ten pak může stát přidělovat korupčně svým známým, nebo „spravedlivě“ na základě aukce.

Díky Wilsonovi a Milgromovi to lze dělat dobře, a nemusíme tak být svědky „karlovarských losovaček“. Bohužel, český stát v porovnání se sousedy používá aukcí stále příliš málo. Je v zájmu nás všech, abychom Wilsona a Milgroma vyslechli.

Kdo jsou noví nobelisté

O 11 let starší Wilson vedl Milgromovu doktorskou disertační práci na Stanfordu. Už v ní se zabýval aukcemi, ale jejich následná spolupráce je dovedla až k revoluci způsobu, jak se v USA uděluje firmám přístup na elektromagnetické spektrum. 

Milgrom aukcím zasvětil celý život. Byl to on, kdo v roce 1996 přednesl nobelovskou přednášku za prvního aukčního nobelistu Vickreyho, který zemřel tři dny po jejím vyhlášení.

Wilson se vedle aukcí zabýval též například nelineárními cenami v energetice. I díky němu například nyní platíme každý různé ceny za 1 kWh podle toho, kolik celkově odebereme. Není to vydřidušství, díky tomu je elektřina a její rozvod celkově levnější.

Po čtyřletých působeních na Northwestern University a na Yalu se Milgrom vrátil na Stanford k Wilsonovi, a někdejší učitel a žák tam společně působí dodnes.

Oba dva aplikují svůj výzkum zejména na síťové sektory (elektřina, plyn, doprava, telekomunikace, apod.), neboť v nich je vždy přítomen jistý monopolní element. Ale jen na části (např. koleje). Klíčové ale je, aby stát kvůli tomu nemonopolizoval celé odvětví, a tu monopolní část aby skrze aukce přisoudil tím pro spotřebitele nejlepším způsobem.

Autor je hlavním ekonomem společnosti Natland.