Cíl izraelských vojenských operací v Pásmu Gazy je jasný – definitivní porážka teroristů z Hamásu, kteří palestinskou exklávu ovládají. Izraelští představitelé ale zatím téměř nehovoří o tom, jaké jsou jejich záměry s územím a jeho více než dvěma miliony obyvatel. Klíčový spojenec Izraele, Spojené státy, ale již pracuje na konkrétních plánech a tlačí na Tel Aviv, aby začal více myslet na budoucnost. Variant uspořádání v Pásmu Gazy je několik, žádná z nich není ani zdaleka ideální.
Izraelská vláda k otázce poválečných poměrů v Pásmu Gazy dlouho mlčela. V pondělí, skoro měsíc od útoku Hamásu na Izrael, premiér Benjamin Netanjahu poprvé toto ticho prolomil. „Myslím, že po neohraničenou dobu budeme mít celkovou bezpečnostní odpovědnost. Viděli jsme, co se stane, když ji nemáme,“ řekl v rozhovoru s americkou televizní stanicí ABC. Dodal, že Izrael neumožní plošné příměří, dokud Hamás nepropustí všechna izraelská rukojmí. Připustil ale občasná omezení vojenské operace, aby mohla být doručena humanitární pomoc nebo mohli bezpečně odejít rukojmí.
Ani Netanjahuovo prohlášení nedává příliš jasnou představu o tom, jak chce Izrael dobyté území spravovat. Spojenci Izraele přitom již veřejně tlačí na to, aby se vláda v Tel Avivu začala na období po válce více připravovat. Už teď, ne až po válce, je třeba hledat cestu k udržitelnému míru a bezpečnosti v Izraeli i v Pásmu Gazy, prohlásil v pátek v Tel Avivu americký ministr zahraničí Antony Blinken. Hamás podle něj nelze porazit jen vojensky, je třeba představit i „lepší vizí do budoucnosti“. Tou by měl být samostatný palestinský stát. „Je to jediný způsob, jak zaručit trvalou bezpečnost,“ řekl Blinken.
„Spojené státy se v Iráku od roku 2003 na vlastní kůži poučily, že je nesmírně důležité mít podrobné, realistické a důkladné plány na dobu po skončení konfliktu,“ řekl německému deníku Handelsblatt bývalý ředitel americké zpravodajské služby CIA David Petraeus. Čím dříve izraelská vláda představí alespoň vágní koncept budoucího uspořádání a dosáhne zlepšení kvality života Palestinců, tím lépe, dodal. Jak může takový program vypadat? Kdo bude vládnout Pásmu Gazy po porážce Hamásu?
1) Izraelská okupace Pásma Gazy
Izraelské jednotky nyní postupují stále hlouběji do Pásma Gazy a usilují o ovládnutí situace na zemi, aby se poté mohly pustit do dobývání rozsáhlé sítě tunelů, ve kterých se ukrývají příslušníci Hamásu. Pokud jednotky uspějí, mohly by v Gaze zůstat a dohlížet na bezpečnost v oblasti.
Takové řešení by jistě přivítala izraelská krajní pravice, která se podílí na současné Netanjahuově vládě. I premiér v minulosti řekl, že okupaci Pásma Gazy nelze do budoucna vyloučit.
Dlouhodobé obsazení Pásma Gazy by vedle mezinárodně-politických důsledků navíc poutalo značnou část izraelské armády a také přineslo vysoké náklady jak na tyto bezpečnostní síly, tak na zajištění základních potřeb civilního obyvatelstva pravděpodobně rozsáhle poničeného území.
Ve skutečnosti je odpovědnost za Pásmo Gazy a jeho obyvatele to poslední, co Izrael potřebuje, řekl Handelsblattu Efrajim Halevi, bývalý šéf izraelské tajné služby Mosad a známý kritik Netanjahuovy politiky.
Dlouhodobá okupace území se dvěma miliony muslimů by také podkopala základy, na nichž stojí legitimita Izraele, který sám sebe definuje jako židovský a demokratický stát, argumentuje Begin–Sadatovo centrum pro strategická studia.
2) Izolace Pásma Gazy
Až izraelská armáda dosáhne svého cíle a porazí Hamás, mohla by se stáhnout zpět na hranice Pásma Gazy a soustředit se na lepší ochranu této linie. Před propuknutím bojů byla mezi Pásmem Gazy a Izraelem možná omezená obchodní výměna, tomu je ale pravděpodobně konec. Izrael by také mohl preventivně rozšířit ochranné pásmo kolem Pásma Gazy.
Takový postup odmítá ale například Evropská komise. „Žádná dlouhodobá blokáda Pásma Gazy,“ uvedla v pondělí předsedkyně komise Ursula von der Leyenová. Tato politika podle ní nefungovala, izolace Pásma Gazy zničila tamní ekonomiku, Hamásu ale nezabránila ve shromažďování zbrojního arzenálu a v přípravách na útok ze 7. října. „Sedmdesát procent mladých lidí v Gaze je bez práce. A to vede jedině k radikalizaci,“ dodala von der Leyenová.
Tento postup má každopádně výhodu v tom, že je všem dobře známý, a také si přinejmenším krátkodobě vyžádá menší oběti na životech než úplné vykořenění Hamásu a jeho nahrazení jinou autoritou, uvádějí výzkumníci izraelského think-tanku Beginovo-Sadatovo centrum pro strategická studia. Izolace Pásma Gazy bez nastolení nové vlády také podle nich vytváří podmínky pro to, aby se rozsáhlý útok Hamásu na Izrael v budoucnu opakoval.
3) Předání kontroly Palestinské samosprávě
Přinejmenším částečnou podporu této variantě vyjadřují jak USA, tak Evropská komise. Šéf americké diplomacie Blinken při víkendové schůzce s předsedou Palestinské samosprávy Mahmúdem Abbásem podle zdrojů agentury Reuters sdělil, že Palestinská samospráva by měla sehrát klíčovou roli po skončení konfliktu v Pásmu Gazy a že USA budou nadále podporovat vznik palestinského státu.
„Teroristická organizace Hamás nemůže kontrolovat Gazu nebo jí vládnout. Měli bychom mít jednu Palestinskou samosprávu a jeden palestinský stát,“ řekla von der Leyenová na konferenci velvyslanců Evropské unie.
Předání kontroly nad Pásmem Gazy Palestinské samosprávě podporuje lídr izraelské opozice a bývalý premiér Ja’ir Lapid. Podle něj jde o jedinou sílu, která dokáže Pásmu Gazy dlouhodobě vládnout. Izraelskému rozhlasu KAN ale zároveň řekl, že izraelská armáda by měla v Gaze přinejmenším dočasně zajišťovat bezpečnost.
Je ale otázkou, zda dokáže Palestinská samospráva vedená 87letým Abbásem zajistit v Pásmu Gazy bezpečnost. Popularita Abbásovy strany Fatah mezi Palestinci klesá. Podle čelního představitele Fatahu Sabriho Saidama stranu v očích obyvatel poškozuje spolupráce s izraelskými úřady. „Lidé nám říkají, OK, vzali jste nás na desetiletí trvající cestu za mírem. Nedosáhli jste žádných výsledků, tak proč se neuchýlit k ozbrojené konfrontaci?“ řekl americkému veřejnoprávnímu rozhlasu NPR. Abbás svůj post naposledy obhajoval ve volbách v roce 2005, a podle Saidama by v případných nových volbách mohl zástupce Fatahu propadnout, protože mezi lidmi mají velkou podporu hnutí Hamás a Islámský džihád.
Blízkovýchodní korespondent NPR Daniel Estrin předpokládá, že Fatah o vládu nad Pásmem Gazy ani nemá zájem. „Fatahem řízená Palestinská samospráva by byla nezpůsobilá a odmítá převzít Gazu v závěsu za izraelskými tanky, což by Palestinci nepřijali,“ uvedl.
4) Nasazení mezinárodních mírových sil
I pokud by Palestinská samospráva přijala mandát spravovat Pásmo Gazy, rozhodně by to nezvládla sama. Bezpečnost by musely zajistit mezinárodní mírové jednotky, přinejmenším do doby, než se uskuteční volby a nový státní aparát bude natolik silný, že zvládne za bezpečnost odpovídat sám. Lze pochybovat o tom, že by misi posvětila OSN, velmi pravděpodobně by v tomto případě využilo svého práva veta Rusko.
Izraelský expremiér Ehud Olmert se vyslovil pro vyslání jednotek NATO do Pásma Gazy. „Po nákladných a neúspěšných zkušenostech v Iráku a Afghánistánu nebudou mít ani západní, ani arabské státy velkou chuť přijmout plnou odpovědnost za správu Gazy,“ myslí si výzkumníci Beginova-Sadatova centra pro strategická studia.
Bývalý ředitel izraelské kontrarozvědky Šin bet Ami Ajalon vidí řešení v mírové misi vedené arabskými státy. Hlavní roli by měly hrát egyptské, saúdskoarabské a jordánské jednotky, přičemž finance ze Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů by zajistily rekonstrukci zničené země, cituje jej magazín Foreign Policy. Žádný ze zmíněných států ale dosud neprojevil ochotu se v řešení situace v Pásmu Gazy výrazněji angažovat. A s pokračující izraelskou invazí, která si nevyhnutelně vyžádá další civilní oběti, bude jejich ochota ke spolupráci zřejmě jen klesat.
