Více než týden po uzavření dohody o ukončení konfliktu o Náhorní Karabach mezi Ázerbájdžánem a arménskými silami stále není jasné, kdo a jak bude v oblasti dohlížet na dodržování míru. Na místě už působí ruští mírotvůrci, Ankara ale v těchto dnech jedná o nasazeních svých vojáků. V regionu mezitím pokračuje masový exodus Arménů.
Šestitýdenní konflikt o sporné území ukončila dohoda mezi Baku, Jerevanem a Moskvou. Její součástí je přiřknutí tří dosud Armény ovládaných okresů Ázerbájdžánu a rozmístění zhruba dvou tisíc ruských mírotvůrců.
Kreml od počátku brzdil prohlášení, že by součástí mise měli být i turečtí vojáci. Hovořilo se pouze o tureckých pozorovatelích ve společném monitorovacím centru, vzdáleném od Karabachu. "Žádné mírové jednotky z Turecka se do Náhorního Karabachu posílat nebudou," řekl minulý týden ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.
Vláda v Ankaře ale v pondělí předložila parlamentu ke schválení návrh na roční rozmístění vojáků, o jejichž počtu a dalších detailech by měl rozhodnout prezident Recep Tayyip Erdogan. Zatím není jasné, zda by příslušníci tureckých sil měli působit pouze ve zmíněném středisku nebo má Erdogan ambici poslat je i k bývalé frontové linii.
Je však jisté, že Ankara sebe považuje za součást vítězné strany a vidí v aktuální situaci příležitost. "Turecko a Ázerbájdžán se ukázaly jako hnací síly nově vznikajícího geopolitického řádu na Kavkaze," napsal komentátor provládního listu Daily Sabah Jahja Bostan. Podle expertů to však nutně nemusí vést ke zvýšenému napětí mezi Ruskem a Tureckem. Obě strany mají své zájmy také v Sýrii a Libyi a je dost možné, že situaci v Karabachu řeší v rámci širších jednání.
Arméni mezitím pokračují ve vyklízení Kelbadžaru a dalších okresů, které mají v příštích dnech odevzdat Baku. Kromě balení svého majetku a nakládání hospodářských zvířat někteří exhumovali hroby v obavě, že by je lidé z Ázerbájdžánu po příchodu znesvětili. V médiích se objevují i fotografie hořících obydlí, které nechtějí přenechat svým nepřátelům. Odcházející často netuší, co s nimi nyní bude, kam pošlou do školy děti.
Jejich počínaní ale s nelibostí sledují Ázerbájdžánci, kteří museli z oblasti odejít v devadesátých letech, po vítězství Arménie. "Mnoho lidí v Ázerbájdžánu říká, že to byly jejich domy. Stěžují si na to, že je Arméni nejdřív obsadili a teď je pálí," uvedl zpravodaj Al-Džazíry na místě Usáma bin Ďžavaid.
Arméni se zároveň vracejí do Stěpanakertu a dalších míst v Karabachu, která zůstávají pod jejich kontrolou. Pokoušejí se spravovat své boji poškozené domy. "Už jsem tu zažila třetí válku. V letech 1992 a 2016 jsem neopustila město ani na minutu, ale tentokrát to bylo hrozné," řekla Reuters žena, která odmítla uvést své jméno.
Dohoda, jež byla de facto kapitulací, vzbudila velké vášně v Jerevanu. Arménský prezident Armen Sarkisjan v pondělí vyzval k odstoupení vládu premiéra Nikola Pašinjana, kterou by podle něj měl nahradit kabinet národní svornosti, a k uspořádání předčasných parlamentních voleb. Ve městě pokračují protesty, jejich účastníci rovněž volají po Pašinjanově rezignaci.
