Arménie, Ázerbájdžán a Rusko v noci podepsaly dohodu, která by měla ukončit šestitýdenní boje o Náhorní Karabach. Arménie byla de facto poražena, i když nepřišla o celý region. Země v minulých letech nechtěla s Ázerbájdžánem jednat o výměně území za mír a navíc usnula na vavřínech po vítězné válce v devadesátých letech, domnívá se Emil Aslan z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Ázerbájdžán mezitím získal obrovskou převahu,“ zdůrazňuje.
Část Arménů v noci dala bouřlivě najevo rozhořčení nad mírovou dohodou. Hrozí v zemi převrat?
V takové situaci se hrozně těžko předpovídá, je to tak 50:50. Každopádně jedna věc je jasná: i kdyby pučisté uspěli a zároveň rozhodli o pokračování války, tak situace na bojišti je taková, že jim to nic lepšího nepřinese. Spíše by to vedlo k tomu, že by Ázerbájdžánci během několika týdnů obsadili zbytek Karabachu. Porážka by byla o to více ponižující. Je však možné, že i kdyby se vzbouřenci chopili moci, pod tlakem Moskvy by si uvědomili, že žádné jiné řešení není, jelikož by se nyní nemohli spoléhat ani na politickou podporu ze strany ruského spojence.
Proč je premiér Nikol Pašinjan nyní některými Armény vnímám jako zrádce? Jaká byla jeho dlouhodobá politika ohledně Karabachu?
Neměl příliš mnoho času do vojenského plánování i zabezpečení arménské politiky směrem ke Karabachu zasáhnout, ale jako snad vůbec první z vysoce postavených politiků země zmínil možnost jeho připojení k Arménii. Což po počátečních nadějích, že bude po Pašinjanově nástupu do premiérského křesla nalezen kompromis, zaslalo velmi špatný signál směrem k Baku. Arménské a karabašské elity neměly zájem o mírové jednání v podobě, o kterou Baku usilovalo, a spíše se snažily udržet status quo. Odmítaly kupříkladu možnost vyměnit území za mír.
V čem ještě udělali Arméni chybu, že jsou nyní poraženou stranou?
Evidentně se příliš spoléhali na Rusko, ale neměli to úplně promyšlené. Protože Arménie nebyla napadená a Náhorní Karabach je z mezinárodně-právního hlediska součástí Ázerbájdžánu, Rusko nemělo přílišnou motivaci do toho navdory svému spojeneckému vztahu s Arménií vstupovat. Arménská armáda se navíc nemodernizovala a připravovala se na minulou válku z počátku devadesátých let, zatímco situace se už před deseti patnácti lety začala dramaticky měnit. Ázerbájdžán získal obrovskou převahu a Pašinjan byl jedním z politiků, kteří to ignorovali. Arméni usnuli na vavřínech, přesvědčovali se o tom, že Ázerbájdžánci neumějí bojovat a jeden jejich voják je stejně efektivní jako deset z Ázerbájdžánu.
Nakolik nyní Rusko získalo tím, že bude mít ve sporné oblasti vojáky a Pašinjan je oslabený?
Rusko získalo především tím, že bude mít mírotvůrce v Náhorním Karabachu a to je kvalitativní změna. Moskvě moc nešlo o to, jestli Arméni kontrolují Karabach a přilehlé oblasti, avšak dlouhodobě usiluje o dislokaci svých vojenských sil v oblasti. A právě toho docílila. Do budoucna to bude znamenat možnost většího nátlaku na Ázerbájdžán. Pokud se kupříkladu Moskvě nebude něco líbit, mohou být ti mírotvůrci napadeni v uvozovkách či bez nich a Baku může být potrestáno. Páky na Arménii přitom Rusové už mají. To, že jsou Arméni z ruské politiky v posledních týdnech nešťastní, nic nemění na tom, že Rusko zůstane jediným státem, který jim dokáže zajistit přežití. A celá situace je z hlediska Moskvy také signál do blízkého zahraničí, že barevné revoluce se nevyplácejí.
Baku hovořilo i o tureckých mírotvůrcích, i když v dohodě o nich zmínka není. Bude se do Karabachu Ankara chtít vojensky dostat?
Je docela možné, že Turci budou součástí monitorovací mise, ale nebudou tam mít ozbrojené mírotvůrce. Čili budou možná kontrolovat klid zbraní kolem linie, ale budou to neozbrojení pozorovatelé.
