Erdoğan v ohrožení. Ve volbách jde o směřování Turecka, vstup Švédska do NATO i uprchlíky

Kandidát opozice Kemal Kiliçdaroglu  slibuje návrat parlamentního systému a občanských svobod.

Kandidát opozice Kemal Kiliçdaroglu slibuje návrat parlamentního systému a občanských svobod. Zdroj: Profimedia

Kandidát opozice Kemal Kiliçdaroglu slibuje návrat parlamentní demokracie a občanských svobod.
Kandidát opozice Kemal Kiliçdaroglu  slibuje návrat parlamentního systému a občanských svobod.
Vláda prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana je po dvaceti letech v ohrožení, opozice se proti němu spojila.
Vláda prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana je po dvaceti letech v ohrožení, opozice se proti němu spojila.
5
Fotogalerie

Turecko 14. května čekají jedny z nejdůležitějších voleb v historii. Průzkumy ukazují, že moc prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana je po dvaceti letech ohrožena. Jeho kritici mimo jiné tvrdí, že jeho režim nedokázal rychle reagovat na nedávné devastující zemětřesení, dlouhodobě mu škodí snaha zasahovat do hospodářství. Opozice slibuje, že vrátí zemi k parlamentní demokracii a posílí občanské svobody. Hlavní vyzyvatel prezidenta Kemal Kiliçdaroğlu by mohl napravit vztahy s EU a umožnit vstup Švédska do NATO.

„Mnozí považují tyto volby za poslední příležitost k normalizaci Turecka před úplnou změnou režimu,“ vysvětluje turecký profesor Gökhan Bacik, který ze země před lety z politických důvodů uprchl a nyní přednáší na Univerzitě Palackého v Olomouci.

„Jsou také zásadní pro tureckou zahraniční politiku. Pokud Erdogan zůstane, rozkol se Západem poroste,“ dodal. „Tyto volby jsou pro Turecko jedinečnou šancí vrátit se k demokratické, prozápadní orientaci,“ souhlasí i turkolog Petr Kučera působící na Univerzitě Johannese Gutenberga v Mohuči.

Jedinečná šance spojené opozice

V Turecku v současnosti neexistuje žádné politické uskupení, které by mělo sílu porazit vládnoucí Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP) samostatně. Čtyřiasedmdesátiletý Kiliçdaroğlu je kandidátem šesti opozičních stran sdružených v alianci Národ a zároveň lídrem největších z nich, Lidové republikánské strany (CHP).

A průzkumy už několik měsíců naznačují, že toto spojení by mohlo vést ke kýženému výsledku. Kiliçdaroğlu v současnosti nad Erdoğanem v řadě z nich vede. Někteří odborníci však míní, že prezident učiní vše pro to, aby se u moci udržel.

„Nikdy za posledních dvacet let neměla opozice větší šanci porazit AKP. Dokonce i ideologicky zcela rozdílné strany překonaly vzájemnou nevraživost a spojily se proti Erdoğanovi,“ podotýká Kučera. Od Erdoğana se podle něj začaly odvracet i tradiční, konzervativně-náboženské vrstvy a nebývale kritická jsou k němu i média. Šance opozice by však mohla zmařit masová manipulace s hlasy voličů či nějaká zásadní událost typu teroristický útok Strany kurdských pracujících (PKK), domnívá se Kučera.

„Vzhledem k objektivním údajům založeným na nedávných průzkumech veřejného mínění je nyní pravděpodobné, že by Erdoğan mohl být poražen. Neměli bychom však zapomínat, že se jedná o volby v autoritářském režimu,“ je opatrný Bacik.

Není sporu o tom, že stěžejním tématem volební kampaně jsou ekonomické problémy země. A málokdo pochybuje, že za ně nese odpovědnost prezident. Společně se svým nejužším okruhem spolupracovníků kontroluje každý aspekt turecké ekonomiky a často ignoruje doporučení expertů. Během tří let se zbavil tří guvernérů centrální banky a na podzim instituci nařídil, aby úrokové sazby snížila do jednociferných hodnot.

Erdoğana drtí ekonomické potíže

Faktem je, že turecká ekonomika v uplynulém roce vzrostla o 5,6 procenta, tedy jedním z nejrychlejších temp v rámci skupiny G20. Turecko však zároveň válčí s inflací, která se v říjnu meziročně vyšplhala na 85 procent, což bylo nejvíce za čtvrtstoletí.

Lira k tomu od začátku minulého roku ztratila vůči dolaru třetinu své hodnoty. „Zdá se pravděpodobné, že Erdoğan bude pokračovat ve své neortodoxní politice tak dlouho, jak jen bude moci, ale nechápu, jak by to mohlo skončit dobře,“ řekl Bloombergu Nick Stadtmiller z poradenské organizace Medley Advisors.

Někteří odborníci spojují prezidentův odpor ke zvedání úrokových sazeb s jeho silným náboženským přesvědčením a snahou o soulad s koránem. Prezidentovi každopádně hraje před hlasováním do karet, že v poslední době růst cen utlumil, v březnu byl meziročně na úrovni padesáti procent. „Srazíme inflaci zpět na jednociferné číslo a rozhodně zachráníme naši zemi před tímto problémem,“ slíbil nedávno prezident davu na stadionu v Ankaře.

Otázka je, jak velké množství Turků, kteří se potýkají s růstem životním nákladů, mu uvěří, a jestli je Erdoğan schopen získat zpět i důvěru zahraničních investorů. Ty odradily především nepředvídatelné měnové otřesy, každá vlna oslabení liry pro ně totiž znamená znehodnocení jejich investic. 

Zatímco ještě před pokusem o státní převrat v roce 2016 vlastnili přespolní investoři zhruba čtvrtinu všech vydaných tureckých státních dluhopisů, aktuálně je to pouhé procento. Skepse narůstala i u strategických investorů do turecké ekonomiky. V roce 2015 přiteklo do země bezmála dvacet miliard dolarů přímých zahraničních investic, v roce 2021 už to bylo jen necelých čtrnáct.

Nezájem se naplno ukázal, když Erdoğan před pár dny slavnostně otvíral nové finanční centrum v Istanbulu za 3,4 miliardy dolarů, které je však z poloviny prázdné. „Jak lze založit finanční centrum bez makroekonomické a finanční stability?“ tázal se podle Bloombergu Oner Guncavdi, ekonom z Technické univerzity v Istanbulu. Otevření je podle něj pouhá předvolební show.

Investoři z Evropy, Izraele i Perského zálivu však podle Reuters věří, že by výsledky voleb mohly přinést větší stabilitu a aktuálně projevují zájem o infrastrukturní projekty v zemi, hlavně v oblasti energetiky. I Kučera je přesvědčen, že vítězství opozice přinese ekonomické reformy, především konec politiky nízkých úroků a nezodpovědného zasahování do práce centrální banky.

Existují však i slabé náznaky, že by k určitému posunu mohlo dojít i bez Erdoğanovy porážky. „Obecný názor je, že ekonomický management se změní bez ohledu na to, kdo vyhraje,“ řekl Reuters zdroj z vlády.

Opozice slibuje návrat parlamentní demokracie

Erdoğan se snaží před volbami zaujmout i jinými kroky, než je otevírání finančního centra. Ještě před únorovým zemětřesením slíbil malým podnikům výhodné půjčky, milionům lidí dřívější odchod do důchodu či zvýšení minimální mzdy. Po katastrofě, která stála život přes padesát tisíc Turků a způsobila škody za více než sto miliard dolarů, přesměroval svou pozornost na rekonstrukci infrastruktury v postižených oblastech.

Jenže kritici míní, že právě obrovské soustředění moci v rukou Erdoğana bylo příčinou pomalé reakce na zemětřesení. Vládní úřady se podle nich bojí dělat rozhodnutí bez přímých povelů prezidenta. „V tomto selhaly stejně jako v každém jiném problému. Nevědí, jak řídit stát,“ prohlásil Kiliçdaroğlu. „Vláda zcela selhala, co se týče pomoci postiženým regionům, a navíc vypluly na povrch skandály a korupce ve stavebním sektoru, který byl v podstatě páteří ekonomického rozvoje za AKP,“ podotýká Kučera.

Adept opozice slibuje, že nejenom obnoví parlamentní demokracii, ale také posílí svobodu projevu. „Pokud Kiliçdaroğlu zvítězí, lze očekávat v první řadě uvolnění represí vůči médiím, univerzitám a opozičním hlasům, snad i propuštění politických vězňů, reformu justice a snahu o dialog s Kurdy, jejichž hlasy mohou o vítězství rozhodnout. V řádu měsíců by asi došlo k diskuzi o změně ústavy a návratu od prezidentského systému zpět ke klasickému parlamentnímu,“ míní Kučera.

Volby mohou přinést i velké změny v zahraniční politice, s dopadem na Evropskou unii a Severoatlantickou alianci. Erdoğan vložil v posledních letech velké úsilí do šíření tureckého vlivu na Blízkém východě, v oblasti Kavkazu a na severu Afriky. V posledním roce se snaží stavět i do pozice mediátora mezi Ukrajinou a Ruskem. 

Švédský vstup do NATO nemusí být hladký ani po volbách

Od Kiliçdaroğlua se především čeká, že by mohl vylepšit vztahy se Západem. „Naším hlavním cílem je členství v Evropské unii. Samozřejmě chceme být součástí civilizovaného světa,“ řekl podle Hlasu Ameriky a dodal, že pokud bude zvolen, udělá vše, co bude v jeho silách, aby postoupil vpřed se zastaveným přístupovým procesem Turecka.

Voliče láká na to, že jim v případě vítězství zajistí bezvízový styk s unií. „Za tři měsíce budou moci naši občané cestovat do Evropy bez víz,“ slíbil. K tomu je však třeba splnit ještě několik unijních standardů týkajících se mimo jiné ochrany osobních dat a terorismu.

Erdoğan v minulosti opakovaně vydíral sedmadvacítku, že ji zaplaví syrskými uprchlíky, pokud nevyhoví jeho požadavkům. Ovšem i Kiliçdaroğlu dává najevo, že EU by se měla s Tureckem podělit o jeho zátěž v podobě téměř čtyř milionů migrantů. Jeho cílem je však návrat běženců do bezpečné Sýrie. Chce proto s mezinárodními organizacemi jednat o míru v sousední zemi.

Nejžhavějším zahraničněpolitickým tématem současnosti je patrně turecký odpor ke švédskému vstupu do NATO, který se zatím nepodařilo zlomit. Erdoğan v minulosti opakovaně dokázal, že si je vědom toho, jak je Turecko pro alianci důležité. Je to dáno jeho geografickou polohou, silnou tureckou armádou a snahou držet na uzdě spory Ankary s Řeckem.

Proto v NATO vesměs panuje přesvědčení, že volby jsou klíčem k odblokování situace. Buď v nich zvítězí Kiliçdaroğlu, nebo už po nich Erdoğan nebude pod tlakem, aby domácímu publiku předváděl ramena. Ovšem ani v případě politické změny nemusí jít pro Stockholm vše hladce. S&P Global ve své analýze míní, že by Kiliçdaroglu mohl svůj souhlas podmiňovat mimo jiné návratem do programu stíhaček F-35, ze kterého USA vyloučily Ankaru kvůli nákupu ruského protivzdušného systému S-400.

Kučera míní, že změna v čele země by mohla přinést i šanci na zmírnění napětí s Řeckem. Bacik je však v tomto směru skeptičtější. „Kiliçdaroğlu bude ve všech ohledech lepší než Erdoğan. Mnohé strany, které ho podporují, jsou však také nacionalistické. Neměli bychom tedy svá očekávání přehánět, Turecko je nacionalistická země,“ uzavírá.