Jak krach jedné banky v Íránu odstartoval možný pád celého teokratického režimu
- Finanční krizi, která v Íránu rozdmýchala masivní protesty, urychlil pád banky Ayandeh.
- Symbol zkorumpovaného bankovního systému propojeného s politickou mocí se zhroutil pod tíhou nesplácených úvěrů a rizikových investic.
- V podobné situace je nejméně pět dalších íránských bank ve chvíli, kdy se teokratický režim otřásá v základech.
Největší předzvěstí toho, že se situace v Íránu brzy vyhrotí, nebyl potlačený hněv opozice ani zmařené naděje mladých lidí toužících po větší osobní svobodě. Byl to krach prorežimní banky Ayandeh Bank, která z nesplácených úvěrů nastřádala ztráty ve výši téměř pěti miliard dolarů. Vláda sice převzala její pozůstatky do státní banky a natiskla obrovské množství peněz v marném pokusu o schování červených čísel, problém tím ale nevyřešila, napsal list The Wall Street Journal (WSJ).
Krach místo toho urychlil ekonomický rozpad země, kterou nyní zmítají rozsáhlé protesty, a íránský režim musí čelit největší hrozbě od vzniku islámského státu před půl stoletím. Pád finanční instituce ukázal, že íránský finanční systém, který je pod letitým tlakem sankcí, nedobytných půjček a závislosti na inflačních penězích, se stal extrémně insolventním a nelikvidním. Za podobně slabé jako Ayandeh je přitom v současnosti považováno pět dalších bank.
Rána za ránou
Krize přišla v nejhorší možný okamžik. Důvěryhodností íránské vlády loni otřásla 12denní válka s Izraelem a USA, která ukázala, že Teherán není schopen ochránit své vlastní obyvatele před útoky. Íránští představitelé poté odmítli ustoupit v jednáních o jaderném programu země, čímž se zrušení sankcí stalo nedosažitelným.
Americká opatření odřízla Írán od klíčového toku dolarů z Iráku, výrazně snížila jeho příjmy z prodeje ropy a znemožnila mu přístup k jeho zahraničním devizovým rezervám. V listopadu Izrael a USA pohrozily, že pokud se Írán pokusí obnovit svůj arzenál balistických raket nebo jaderné aktivity, znovu zaútočí. Země navíc nebyla schopna zastavit pád íránského rijálu.
Po desetiletích využívání neprůhledných finančních toků k udržení zdevastované ekonomiky země se Teherán dostal do slepé uličky, bez nástrojů k řešení prohlubující se krize nebo uspokojení potřeb stále zoufalejšího obyvatelstva. Do ulic už vyšly i stovky obchodníků, kteří se obvykle neúčastní masových protestů v zemi.
Prohnilý bankovní systém
Krach Ayandeh v zemi prohloubil přesvědčení, že íránský bankovní systém je jen kanálem pro obohacování lidí s dobrými konexemi. Finanční instituci založil v roce 2013 íránský podnikatel Ali Ansari, který pochází z jedné z nejbohatších rodin v zemi a vlastní multimilionové sídlo v severním Londýně. Británie na Ansariho uvalila sankce loni jen několik dní po krachu Ayandeh a označila ho za „zkorumpovaného íránského bankéře a podnikatele“, který pomáhal financovat íránské revoluční gardy.
Ayandeh nabízela nejvyšší úrokové sazby ze všech íránských bank, přilákala miliony vkladatelů a čerpala velké půjčky od centrální banky, která tiskla peníze, aby udržela instituci nad vodou, uvedli ekonomové. Stejně jako jiné íránské banky v potížích měla Ayandeh velký počet nesplácených úvěrů, což byl jeden z řady faktorů, které ji nakonec přivedly k bankrotu.
Její největší investicí bylo nákupní centrum Iran Mall, které bylo otevřeno v roce 2018. Opulentní projekt nedával v kontextu stagnace zbytku íránské ekonomiky příliš smysl. Obchodní dům, který je dvakrát větší než Pentagon, disponuje kinem IMAX, knihovnou, bazény, sportovními areály, vnitřními zahradami, autosalonem či zrcadlovým sálem inspirovaným císařským palácem ze 16. století.
Přepychový projekt je přitom příkladem situace, kdy Ansariho banka fakticky půjčovala peníze jeho vlastním společnostem. Když banka zkrachovala, polooficiální tisková agentura Tasnim uvedla, že více než 90 procent zdrojů banky bylo vázáno na investice jejího vlastního vedení.
Ayandeh byla roky pod drobnohledem některých konzervativních a reformních politiků, kteří prosazovali uzavření banky. Argumentovali tím, že podpora centrální banky pro tuto instituci povede k nárůstu inflace, protože bude nutné tisknout peníze, aby ji bylo možné financovat. Jejich výzvy se vyostřily loni v říjnu, což vedlo k tomu, že centrální banka nakonec oznámila zrušení Ayandeh.
Podobnému osudu ale nyní čelí nejméně pět dalších íránských bank včetně jedné z největších finančních institucí v zemi, státní Bank Sepah, která dříve pohltila jiné zkrachovalé banky.
Ekonomická krize, ze které není cesty ven
Ayandeh stála v centru toho, co ekonomové označují za širší krizi, která zrychlila po znovuzavedení amerických sankcí v roce 2018. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků se íránské banky spoléhaly na půjčky od centrální banky prostřednictvím nouzového mechanismu likvidity, který účtoval vysoké úrokové sazby, ale půjčoval peníze bez požadavku na zajištění. Banky pak tyto prostředky investovaly nerozumně, často půjčovaly spřízněným elitám na spekulace a velké stavební projekty.
Centrální banka tiskla peníze na financování půjček, což podle ekonomů dlouhodobě vedlo k inflačnímu cyklu a oslabení měny. Výsledkem byl nestabilní finanční systém závislý na státu v době, kdy Írán čelil sérii stále závažnějších otřesů, tedy vlnám sankcí, pádu regionálních spojenců, jako je Hizballáh a Asadův režim v Sýrii, a přímému konfliktu s Izraelem i s USA.
Rychlý sešup
Podhoubí pro hospodářský kolaps Íránu bujelo několik let, ale v posledních měsících situace rychle nabrala na obrátkách. Národní měna loni ztratila 84 procent své hodnoty vůči dolaru. Ceny potravin vzrostly meziročně o 72 procent, což je téměř dvojnásobek průměru za poslední roky. Země navíc čelí tak závažné energetické a vodní krizi, že padají návrhy na přesun hlavního města z Teheránu blíže k pobřeží Indického oceánu. Mzdy nedrží tempo se zdražováním a obyčejní Íránci říkají, že už si nemohou dovolit jídlo.
Zatímco vláda utrácela peníze na likvidaci Ayandeh, omezovala podporu pro veřejnost. Rozpočet navržený v prosinci, který byl jednou z rozbušek protestů, zahrnoval řadu úsporných opatření. Požadoval zrušení výhodného směnného kurzu pro dovoz, odstranění některých dotací na chléb a prodej dováženého benzinu za tržní ceny. Celkové snížení vládní podpory pro obyvatele a klíčové zájmové skupiny, jako jsou dovozci, mělo vyjít na 10 miliard dolarů. Už předtím než Teherán rozpočet na konci prosince představil, se přitom šířily zvěsti o úsporách, které vyvolaly obavy z dalšího zhoršení ekonomické situace.
Na konci roku navíc po šestiměsíční přestávce začal opět narůstat vojenský tlak. USA a Izrael varovaly před novými údery v souvislosti s íránským raketovým programem. Závažnost jejich hrozeb podtrhlo svržení autoritářského vůdce Venezuely Nicoláse Madura. Obavy z nových útoků tak urychlily odliv kapitálu z Íránu, který začal už v červnu během 12denní války s Izraelem. Íránci se zbavovali rijálu a přesouvali své peníze do cizích měn, zlata a do aktiv, jako jsou kryptoměny.
Rostoucí výpadky elektřiny, zhoršující se nedostatek vody a stále bezcennější měna vyvolaly u mnoha Íránců dojem, že stát začíná selhávat. Vláda se pokusila protestující uklidnit zavedením měsíční peněžní podpory ve výši 10 milionů rijálů na osobu (zhruba sedm dolarů na osobu) a slibem, že zakročí proti spekulantům.
Nefungovalo to. Na konci roku začaly protesty, které se během dvou týdnů vystupňovaly a rozšířily se do desítek měst po celé zemi. Do ulic v posledních dnech vyšly tisíce lidí navzdory internetovým výpadkům a brutálním zásahům vládních složek, při kterých podle lidskoprávních organizací zahynuly stovky lidí. Ať už demonstrace dopadnou jakkoli, tlak na režim způsobený hluboce zakořeněnými vnitřními finančními problémy jen tak nezmizí.
„Kdyby se z toho mohli dostat pomocí peněz, udělali by to už dříve a nemuseli by se uchylovat k tomuto druhu násilí,“ uzavřel Erik Meyersson, hlavní stratég pro rozvíjející se trhy ve švédské bance SEB.
