První sledované grónské volby: ostrované chtějí nezávislost, kterou nezaplatí poklesem životní úrovně
Grónsko si v posledních měsících užívá obrovské mezinárodní pozornosti a místní politici ji neváhají zužitkovat k prosazování svých záměrů. Opakovaných výroků amerického prezidenta Donalda Trumpa o tom, že chce dánské autonomní území připojit ke Spojeným státům, se chopili místní separatisté, kteří v aktuálních parlamentních volbách vidí šanci na posun v otázce nezávislosti. Odtržení od Dánska by ale nutně znamenalo plnou ekonomickou nezávislost, jejíž dosažení bude náročné.
Aktuální bombastické mediální titulky o historické příležitosti a přelomových volbách nejsou zcela přesné. Gróňané v úterním hlasování rozhodují o složení 31členného parlamentu, ve kterém už nyní měly jasnou většinu strany prosazující vypsání referenda o odtržení od Dánska.
A vše nasvědčuje tomu, že u moci zůstane levicová strana Inuit Ataqatigiit, v jejímž čele stojí premiér Múte Egede. Druhé místo by mohl obhájit koaliční partner nejsilnější partaje, sociálnědemokratické uskupení Siumut.
Nejsme ani Dánové, ani Američané
Egede tedy v současném dění kolem Grónska spíše vidí vhodnou příležitost konečně se v realizaci grónského osamostatnění posunout. Tvrdí, že chce sestavit širokou koalici, která bude formulovat jasný plán k dosažení nezávislosti. Trumpova snaha mu pomáhá vymezit se vůči Kodani a využít americký zájem jako páku na dánskou vládu.
Premiér ale zároveň dává najevo, že výsledkem jeho snahy nemá být přičlenění k USA. „Nechceme být Američané, ani Dánové, jsme Inuité. Američané a jejich lídr to musí pochopit. Nejsme na prodej a nelze si nás jen tak vzít. O naší budoucnosti rozhodneme my v Grónsku,“ uvedl na Facebooku.
A podobný názor má i řada z 56 tisíc obyvatel arktického ostrova. Z lednového průzkumu vyplývá, že 85 procent z nich si nepřeje, aby se jejich domov stal dalším americkým státem. Pokud by měli na výběr mezi dánským a americkým občanstvím, volí 55 procent dánské a jen osm procent americké, zbytek je nerozhodnutý.
Názory Gróňanů na samostatnost jsou ovšem složitější a silně svázané s otázkou životních standardů. Obecně si přeje odluku od malého evropského království 84 procent lidí. Jenže pouze čtvrtina si stojí za separací bezpodmínečně nebo i pokud by to znamenalo výrazné zhoršení jejich životních podmínek. Téměř polovina tázaných by tuto možnost volila jen tehdy, kdyby to na jejich životní úroveň nemělo negativní dopad.
Kde vzít prostředky na osamostatnění?
Separatističtí politici tak mají před sebou především nesnadný úkol přesvědčit Gróňany, že ostrov samostatnost ekonomicky unese. Arktické území, které je z osmdesáti procent pokryté ledem, je silně závislé na rybolovu, který tvoří téměř veškerý jeho export, a také na dánských příspěvcích. Grónsko každý rok od Kodaně získává grant ve výši více než půl miliardy dolarů, což tvoří přes polovinu jeho veřejného rozpočtu a zhruba pětinu HDP autonomie. S Dánskem je navíc výrazně obchodně svázané.
Ostrov je bohatý na přírodní zdroje, nachází se tam ropa a plyn, lithium, kobalt i kovy vzácných zemin. Řada minerálů, kterými disponuje, je velmi důležitá pro technologické inovace a přechod na zelenou energetiku, stejně jako pro výrobu vojenského vybavení. Grónské naleziště Tanbreez s 28 miliony tun vzácných zemin může být dokonce největší svého druhu na světě.
Teoreticky tak místní Inuité sedí na obrovském pokladu, o který by stála řada zemí. V praxi je ale těžba na ostrově stále v zárodečném stádiu, jelikož je velice nesnadným úkolem. Komplikuje ji především nedostatek infrastruktury a drsné klima, což značně zvyšuje náklady na tuto činnost. Také chybějí kvalifikovaní pracovníci.
Těžební aktivity v environmentálně a kulturně citlivé oblasti navíc narážejí na obavy obyvatel a v minulých volbách byly velkým tématem, proto dostaly přívlastek „těžební“. Vláda po nich ukončila dobývání uranu a pozastavila průzkum těžby kovů vzácných zemin. Zákaz dolování radioaktivního materiálu přitom v kampani slibovala sama separatisticky laděná strana Inuit Ataqatigiit.
Dnes je všechno jinak. Grónská vláda jeví zájem o rozvoj těžebního průmyslu, který by ji mohl přinést kýžené zdroje pro osamostatnění. „Máme potenciál. Máme nějaké rezervy, které lze využít. Z grónské strany chceme, abychom dosáhli pokroku v naší ekonomice,“ tvrdí podle Bloombergu Egede s tím, že nová obchodní partnerství v oblasti nerostů jsou vítaná.
Společnost Energy Transition Minerals, která rozvíjela uranový projekt Kvanefjeld a žaluje Grónsko kvůli zastavení plánů, nyní doufá, že nová vláda těžbu opět umožní. A míní, že vývoj v její prospěch ovlivňují i Trumpovy výroky. „Myslím, že to určitě vrací vše, co souvisí s minerály, zpět na stůl,“ podotkl její šéf Daniel Mamadou. Další možností, která se ostrovu nabízí, je využití tání ledu a vzrůstající mezinárodní přepravy zboží severními trasami, což by mu mohlo zajistit další příjmy.
Nezávislost je nejspíše během na dlouhou trať
Otázkou také je, nakolik může Grónsku ekonomicky pomoci k nezávislosti americký zájem. Trump před volbami ostrovu sliboval velkou vzpruhu. „Jsme připraveni investovat miliardy dolarů, abychom vytvořili nová pracovní místa a abyste zbohatli,“ uvedl na své sociální síti Truth Social.
Je možné, že šéf Bílého domu vnímá možné grónské osamostatnění jako pouhé intermezzo a věří, že ostrov nakonec stejně skončí v amerických rukou, a tak se vyplatí do separatistických plánů investovat. Pokud však Gróňané budou tvrdošíjně trvat na tom, že o americkou budoucnost nemají zájem, mohly by lákavé pobídky rychle skončit.
Povyk kolem Grónska však přiměl i Kodaň k prohlášení, že bude v regionu více investovat. Chce tam mimo jiné rozvíjet infrastrukturu, především letiště, která ostrovu přinesou rozmach cestovního ruchu. Kromě toho Dánsko v reakci na Trumpovy výroky slíbilo vynaložit dvě miliardy dolarů na posílení obranných kapacit v Arktidě.
Je tak možné, že Inuité nakonec využijí současný zájem o ostrov k posílení jeho pozice a ohledně nezávislosti zůstanou ještě opatrní. Odborníci každopádně míní, že případné grónské osamostatnění se tak jako tak nejspíš nepodaří realizovat během příštího politického cyklu. „Může to trvat dekádu nebo déle,“ řekl deníku The Guardian Rasmus Leander Nielsen z University of Greenland. Podotkl, že i kdyby došlo k rychlému vyhlášení referenda, po něm nejspíš budou následovat vleklá jednání, jak ukázal brexit.
