Do prezidentského paláce v Niamey vtrhly před týdnem jednotky generála Abdourahamana Tianiho a zadržely nigerského prezidenta Mohamada Bazouma (Niger a Nigérie jsou dvě sousední africké země – pozn. red.). Z generála se tak stal nový šéf státu. Puč vypukl poté, co Bazoum rozhodl o nahrazení Tianiho ve funkci šéfa prezidentské stráže.
Prezident Bazoum se stal spojencem Západu v boji proti extrémistickým islámským skupinám v západní Africe, zvláště v Mali a Burkině Faso. Díky jeho politické orientaci – na rozdíl od jmenovaných zemí – nezískávalo Rusko sympatie nigerského obyvatelstva, což mělo také svůj ekonomický význam.
Bazoum do funkce nastoupil v roce 2021 jako první demokraticky a mírově zvolený prezident od roku 1960, kdy Niger vyhlásil nezávislost na Francii. Evropská velmoc je tam klíčovým partnerem, v zemi má dokonce vojenskou základnu.
Stěžejní je však ekonomické partnerství. Pětadvacetimilionový vnitrozemský Niger má jedno z nejnižších HDP na světě a dva z pěti obyvatel žijí podle statistik v krajní chudobě. Většina průmyslového zboží se do země dováží z Francie nebo Pobřeží slonoviny.
Na druhé straně je však Niger sedmým největším producentem uranu na světě a v roce 2021 byl i největším dovozcem této suroviny do Evropské unie. Těsně za ním se drží Kazachstán, třetí příčka připadla Rusku. Nejvíce nigerského uranu míří do Francie, kde pokrývá kolem patnácti procent spotřeby.
Francouzská energetika je na nigerském uranu silně závislá, protože země produkuje více než 70 procent elektřiny v jaderných elektrárnách. Přebytky prodává, což jí vynáší více než tři miliardy eur ročně. Francie zpracovává uranovou rudu prostřednictvím nadnárodní těžební společnosti Orano.
Společenství pro atomovou energii Euratom nepovažuje situaci v africké zemi za bezprostřední ohrožení evropské energetiky. I kdyby Niger omezil dodávky uranu, jaderné elektrárny mají zásoby paliva zhruba na tři roky.
Závažnější však mohou být politické důsledky převratu. Nestabilita nahrává Rusku, s nímž sympatizuje jak nové vedení státu, tak podstatná část obyvatel. V Rusku spatřují alternativu Západu a zvláště Francie s její koloniální minulostí.
Pokud by nové nigerské vedení odmítlo dál spolupracovat se Západem, mohly by Evropě nastat krušné chvíle. Na protiruských sankčních seznamech se uran nenachází. A pokud by vypadl tak významný dodavatel jako Niger, Evropě by možná nezbylo nic jiného než odebírat surovinu z Ruska. Takové rozhodnutí by však na druhé straně poškodilo Niger, pro nějž představuje vývoz uranu stěžejní zdroj příjmů.
