Italové se po nečekaném pádu vlády Maria Draghiho připravují na předčasné volby, které byly vypsány na 25. září a už teď se zdá, že třetí největší ekonomiku Evropské unie čekají výrazné změny. Do premiérského křesla by na základě posledních průzkumů mohla usednout Giorgia Meloniová, šéfka krajně pravicových Bratrů Itálie. Ekonomové se podle listu The Financial Times obávají, zda země kvůli výměně vedení stihne provést reformy nutné k získání tučného balíku peněz z unijních fondů.
V tuto chvíli se zdá, že podzimní volby vyhraje se ziskem 23 procent hlasů krajně pravicová strana Bratři Itálie. Ta se navíc předběžně dohodla na vytvoření koalice s pravicovou Ligou Mattea Salviniho a středopravicovým uskupením Vzhůru Itálie, které vede mediální magnát a bývalý italský premiér Silvio Berlusconi. Šance jejich konkurence tak vypadají velmi nízké.
Ze středečního jednání pravicové koalice také vyplynulo, že post premiéra obsadí lídr vítězné strany. To nahrává do karet pětačtyřicetileté Meloniové, která se tak může stát historicky první ženou v čele italské vlády.
Proslula svými radikálními názory a ostře se vymezuje vůči masové imigraci, potratům či homosexuálům. V minulosti se dokonce ukazovala na veřejnosti po boku vnučky někdejšího fašistického diktátora Benita Mussoliniho. Ačkoli to oficiálně odmítá, zahraniční komentátoři předpokládají, že po jejím nástupu k moci by výrazně ochladla italská podpora Ukrajiny. Její koaliční partneři Berlusconi a Salvini totiž mívali přátelské vztahy s Moskvou.
Eurozónu však bude zřejmě daleko více zajímat, jestli se nový kabinet zvládne vypořádat se složitými ekonomickými výzvami. Italský státní dluh přesahuje 150 procent hrubého domácího produktu. Evropská centrální banka nadto začala tento měsíc utahovat měnovou politiku, což může jihoevropskou zemi v blízké době snadno poslat do recese.
Itálie má obdržet vůbec největší podíl z podpůrného balíčku Evropské unie na obnovu ekonomiky po koronakrizi – 200 miliard eur, téměř pět bilionů korun. Aby však na tyto prostředky dosáhla, musí do konce letošního roku uskutečnit ambiciózní reformy, jako jsou proměna daňového systému, snížení byrokracie nebo zrychlení práce soudů, jež jsou nejpomalejší v Evropě.
„I za normálních okolností by tak zákonodárci měli velmi nabitý program, který teď ještě naruší volby,“ upozorňuje ekonom banky Barclays Ludovico Sapio, jenž zároveň varuje, že Itálie s předčasným koncem Maria Draghiho vstupuje do období nejistoty.
„Měli jsme tu premiéra s velkou parlamentní většinou a silným odhodláním uskutečnit reformy, a teď nás čeká krok do zcela neznámého prostředí,“ myslí si Sapio. Jak připomíná deník The Financial Times, komplikací může být i termín voleb, neboť na podzim se v Itálii obvykle schvaluje státní rozpočet na další rok.
„Odchod Draghiho rovněž připravil Itálii o efektivního obhájce v Bruselu, což může ovlivnit i to, jak bude Evropská komise přistupovat k vývoji v Římě,“ přidává se italská politoložka Nathalie Tocciová z Institutu pro mezinárodní vztahy. V čele Itálie se sice od roku 1945 vystřídalo 67 vlád, ale podle Tocciové byl Draghiho kabinet „prvním, který měl vysokou důvěryhodnost, vůdčí schopnosti a mohl Italům zajistit výhodné dohody v rámci Evropské unie“.
Respektovaný ekonomický odborník Draghi, jenž vede Itálii od loňského února, rezignoval minulý týden poté, co jeho vláda ztratila podporu koaličních partnerů v čele s populistickým Hnutím pěti hvězd. Ve funkci ministerského předsedy zůstane až do zářijových voleb, ale jako premiér v demisi už zřejmě nestihne prosadit žádné zásadní kroky.
