Po ruské agresi na Ukrajině se mezi Západ a Rusko znovu po více než třiceti letech spustila železná opona. Jedním z mála, komu se daří komunikovat s oběma znesvářenými tábory, je turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan. Ten podle zahraničních komentátorů využívá konflikt k prosazení vlastních politických a ekonomických cílů. Zároveň je však možná jediným, kdo může Rusko a Ukrajinu přimět k uzavření příměří.
Role Turecka v probíhající válce je výraznější, než by se mohlo na první pohled zdát. Katarská televizní stanice al-Džazíra například minulý týden odhalila, že Ankara ještě před zahájením invaze vybavila Kyjev svými zbraněmi.
Celkem Turecko během letošního prvního čtvrtletí dodalo Ukrajincům obranný materiál za téměř šedesát milionů dolarů, zhruba 1,3 miliardy korun. Pro srovnání, za stejné loňské období to bylo pouze 1,9 milionu dolarů. Vše zatím nasvědčuje tomu, že turecko-ukrajinská vojenská spolupráce může pokračovat i po skončení války.
Obávané turecké drony
„Ukrajina se nedávno stala jedním z hlavních partnerů Turecka v obranném průmyslu,“ potvrdil al-Džazíře nezávislý turecký odborník na zbrojařský sektor Arda Mevlutoğlu. Řada kontraktů byla podle něj podepsána již v lednu a na začátku února, kdy Erdoğan navštívil Kyjev.
Ruští oligarchové – kdo je Putinovi nejblíže?
Ukrajinská armáda od Turků koupila třeba proslulé drony Bayraktar TB2, které vyrábí společnost Baykar s úzkými vazbami na tureckého prezidenta. Tyto nenápadné bezpilotní letouny se v uplynulých týdnech staly doslova postrachem ruských konvojů.
„Ruské jednotky nezvládají logistiku. Opakuje se stejný scénář, kdy vyrazí do ofenzivy, ale Ukrajinci jim po pár hodinách zničí zásobování, tedy nákladní vozy s palivem nebo municí. Vedle dělostřelectva k tomu používají i bayraktary,“ popsal už na konci března fungování dronů pro deník E15 vojenský analytik Lukáš Visingr.
Bezpečný přístav pro oligarchy
Avšak zatímco Ankara zásobuje Kyjev zbraněmi a veřejně odsuzuje ruskou agresi, současně zvládá pomáhat i druhé straně. Přestože je Turecko členem NATO, odmítá se připojit k západním sankcím. Americký deník The Wall Street Journal na začátku dubna dokonce upozornil, že se země stala oblíbeným útočištěm ruských oligarchů, kteří tam přesouvají jachty a peníze.
Snaží se přitom využít zvláštního pravidla. Ten, kdo si v Turecku koupí nemovitosti za více než 250 tisíc dolarů a zaváže se, že je minimálně tři roky neprodá, může urychleně, v řádu několika měsíců, získat turecké občanství.
„Někteří bohatí Rusové si proto v těchto dnech pořizují v zemi třeba i čtyři byty najednou,“ prozradila Wall Street Journalu Gül Gül, šéfka istanbulské realitní firmy Golden Sign. Často prý za ně platí v hotovosti nebo ve zlatě.
Média rovněž připomínají, že turecká vláda v minulých letech k velké nevoli Spojených států koupila od Ruska protiraketový systém S-400, což vyvolalo silnou diplomatickou roztržku mezi Ankarou a Washingtonem.
Může ukončit konflikt
Erdoğan na konci března zprostředkoval mírové rozhovory mezi Ukrajinou a Ruskem v Istanbulu a v posledních dnech dal jeho kabinet opakovaně najevo, že v úloze mírotvůrce hodlá pokračovat.
„Jsme jediná země, která dokáže jednat s oběma stranami. Nic nenavrhujeme, ale snažíme se diskuzi usnadnit,“ uvedl minulý týden šéf turecké diplomacie Mevlüt Çavuşoğlu a zmínil, že věří v uzavření míru navzdory masakru, jehož se dopustila ruská vojska ve městě Buča.
Podle zahraničních serverů však ženou Turecko do role prostředníka mezi Východem a Západem zejména vlastní zájmy. Rusko je pro Turky významným obchodním partnerem. Zajišťuje jim téměř polovinu spotřeby plynu a sedmdesát procent spotřeby pšenice. Také Ukrajina je pro Ankaru klíčovým dodavatelem zemědělských plodin a představuje přínos i pro cestovní ruch. Ročně jezdí na dovolenou do Turecka zhruba dva miliony Ukrajinců.
Šedesátiprocentní inflace
Turecko se kromě toho potýká s hlubokou ekonomickou krizí. Inflace v zemi v březnu dosáhla neuvěřitelných 61 procent. Turecká lira loni ztratila polovinu hodnoty. Jakékoli výpadky v importu potravin by tudíž mohly v Turecku vyvolat sociální nepokoje. Proto musí Erdoğan kolem válečného konfliktu našlapovat velmi opatrně.
Platí to však také opačně. „Vidíte snad Moskvu, že by si stěžovala na přítomnost bayraktarů na Ukrajině nebo že by Kyjev odsuzoval absenci tureckých sankcí vůči Rusku? Obě strany chtějí mít Ankaru co nejvíce na své straně a stejně tak se snaží zabránit tomu, aby se přidala k nepříteli,“ podotýká americký expert na mezinárodní vztahy ze St. Lawrence University Howard Eissenstat.
Za efektivního moderátora, jenž může dotlačit Rusko a Ukrajinu k mírové dohodě, v úterý označil Turecko též hongkongský list South China Morning Post.
Rusko kvůli válce na Ukrajině opouštějí světoznámé firmy
