Česko si v sobotu připomene 23. výročí od svého vstupu do Severoatlantické aliance – vojenského paktu evropských a severoamerických zemí. Letos však budou mít vzpomínkové akce úplně jiný náboj než v předchozích letech. Probíhající válka na Ukrajině naplno odhalila, jak moc bylo toto historické rozhodnutí pro Českou republiku důležité.
„Pokud někdo v minulosti pochyboval nad tím, zda je členství v NATO pro Česko výhodné, myslím, že současný válečný konflikt na Ukrajině mu dal jasnou odpověď,“ říká Petr Boháček, expert na transatlantické vztahy z Asociace pro mezinárodní otázky. Útok Ruska na české území je podle něj díky ochraně ostatních členů aliance dnes naprosto vyloučen.
„Nedokážu si představit, že by si Rusko něco takového dovolilo. Snad jedině že by došlo k nějaké třetí světové válce. Ale to je zcela katastrofický a hypotetický scénář, který vůbec není namístě rozebírat,“ míní Boháček.
Česko z členství v Severoatlantické alianci profituje i po ekonomické stránce. „Řadu příležitostí pro tuzemské zbrojařské firmy v budoucnu přinese také rozvíjející se integrace obranného průmyslu v rámci Evropské unie,“ upozorňuje Boháček.
To všechno ovšem neznamená, že by fungování NATO bylo bez chyb a alianci v následujících letech nečekala spousta velkých výzev. Tou hlavní bude samozřejmě udržení jednoty. „Zejména ruský prezident Vladimir Putin se snaží Severoatlantickou alianci rozdělit a oslabit zapojení Spojených států do obrany v Evropě. Jednota NATO bude klíčová i z toho důvodu, aby si západní země zvládly udržet technologickou převahu nad Čínou,“ myslí si Boháček.
Právě Čína a Rusko jsou na základě expertova mínění nyní pro alianci hlavními soupeři, na které by se měla v příštích dekádách zaměřit. Loňský odchod západních vojsk z Afghánistánu lze považovat za konec jedné historické éry, kdy se NATO soustředilo především na malé zahraniční mise.
Další zásadní výzvou, která s tou první úzce souvisí, je otázka financování. Většina evropských států včetně České republiky dlouhodobě neplní své závazky a přispívá na společnou obranu méně, než jsou požadovaná dvě procenta HDP.
„Jsme čím dál tím více vidět jako někdo, kdo se chová jako černý pasažér. Máme sice maximální možnou obranu za málo peněz, ale kdyby to tak dělali všichni, můžeme alianci rovnou zrušit,“ varoval v loňském rozhovoru pro deník E15 český velvyslanec v NATO Jakub Landovský. Do budoucna tedy bude podle odborníků zcela nezbytné, aby evropské vlády i s ohledem na nynější dění na Ukrajině investovaly do obrany více než dosud.
Užší spolupráci mezi současnými členy vidí Boháček v tuto chvíli jako zásadnější krok pro zachování jednoty a bezpečnosti než rozšiřování paktu. „Poslední dva týdny nám ukázaly, že vstup Ukrajiny do NATO není na pořadu dne. Přistoupení Švédska a Finska by zase mělo spíše symbolický význam. Tyto země jsou součástí západních struktur už dávno,“ soudí expert.
Na otázku, zda by se měly síly NATO na Ukrajině přímo vojensky angažovat, nemá Boháček jasnou odpověď. „Zatím je předčasné odhadovat, jak konflikt dopadne. Aliance ale určitě udělala chybu, když dala jednoznačně a opakovaně najevo, že na Ukrajině nezasáhne. Kdyby o svém postupu více mlžila, vyšla třeba Kyjevu vstříc se zřízením bezletové zóny, možná by si to Putin s invazí rozmyslel,“ uvažuje Boháček.
NATO – jak funguje a pomáhá?
