Jestli se na nějakou zemi dalo spoléhat jako na pevnou kotvu v rozbouřeném moři globálního světa, bylo to Německo. Nejsilnější ekonomika Evropy dodnes drží nad vodou celou Evropskou unii včetně České republiky. Už na začátku roku se ale objevily zprávy, že Německo ekonomicky zpomaluje, což většina pravicově orientovaných ekonomů označila za důkaz toho, jak regulace trhu a socialismus brzdí rozvoj bohatství.
Přání opět bylo otcem myšlenky. Všechny důležité instituce od vlády po ekonomické think-tanky sice předpovídají zpomalení německé ekonomiky, a to na 0,6 procenta z prognózovaných 1,6 procenta HDP, předpovědi na příští rok ale jednotně ukazují zrychlení růstu na 1,5 procenta HDP, které by mělo vydržet až do roku 2021. Německo bude tedy i minimálně další tři roky plnit funkci ekonomického stabilizátoru Evropy, tudíž i Česka.
Jediné, co německé podnikatele a firmy dnes trápí, je nedostatek pracovních sil. Na trhu chybějí desetitisíce kvalifikovaných lidí, jež nelze rychle nahradit imigranty, kteří se v Německu usadili. Němci věří, že část této potřeby uspokojí lidé, kteří se kvůli brexitu vrátí z Británie, ale kolik jich bude, nikdo neví.
Nejobávanější událost roku
Poměrně spolehlivě fungující německá ekonomika kontrastuje s neklidnou politickou scénou. Německá demokracie prožívá největší proměnu od vzniku Spolkové republiky před 70 lety. Poprvé od roku 1949 zabíjeli pravicoví extremisté – zemský politik v Hesensku Walter Lübcke byl zastřelen na terase svého domu, protože považoval pomoc uprchlíkům za křesťanskou povinnost.
V zemi roste počet rasově motivovaných násilných trestných činů. Politici tradičních stran (CDU, SPD) to přičítají protestnímu hnutí, které sílí zejména na východě země, kde roste volební potenciál Alternativy pro Německo (AfD) zařazované mezi pravicové populisty. V Braniborsku je AfD nejsilnější politickou stranou, volilo by ji 23 procent voličů.
A právě volby 1. září v bývalých východních zemích – Braniborsku, Sasku a Durynsku –, kde je AfD na špici popularity, jsou nejobávanější událostí letošního roku. I kdyby AfD ani v jedné z těchto zemí nevyhrála, bude pro ostatní velmi obtížné sestavit bez ní vládu. Pokud by ovšem politici nepřekročili dosavadní ideologická tabu.
Lídr CDU v Braniborsku Ingo Senftleben se už nechal slyšet, že by se spolupráci s AfD nevyhýbal, za což ho kritizovala nejen politická konkurence, Foto reuters Petr FISCHER spolupracovník redakce ale i jeho vlastní strana. Je to podobné, jako kdyby ODS v Česku naznačovala, že spolupráce s SPD není vyloučena, ostatně něco podobného se v ČR už odehrálo, když regionální politici ODS spolupracovali s KSČM.
Kritické hlasy
Nejvíce proti námluvám CDU a AfD vystupují Zelení, kteří v parlamentních volebních průzkumech předstihli CDU a dělají si nárok na vstup do vlády. „Pokud CDU bude spolupracovat s AfD, je spolupráce s CDU ve spolkové vládě nemožná,“ prohlásil Robert Habeck, jeden ze spolupředsedů Zelených.
Šéfka CDU Annegret Krampová-Karenbauerová, která nahradila v čele strany kancléřku Merkelovou, kontrovala podobnou ideologickou mincí, když kritizovala spojení Zelených se sociálními demokraty a postkomunisty (Die Linke) v Brémách: „Zelení tím ukázali, že jejich levicové kořeny jsou silnější než jejich snaha mířit ke středu.“
Sociální demokraté propadají, ale na východě Německa dál sbírají sociální zisky. Nespokojenost s nespravedlivým rozdělováním bohatství v Německu, kde se podobně jako v jiných zemích majetek koncentruje v rukách stále menšího počtu bohatých, posiluje Die Linke.
Zelení sbírají hlasy mladých, kterým leží na srdci boj proti klimatickým změnám a jichž je stále více, a hlavně chodí k volbám. CDU se snaží držet pozici širokého středu, ale znemožňuje jí to nejen únava ze čtrnáctileté vlády Angely Merkelové, ale i prudce klesající popularita AKK, kterou dnes na důležité funkce podporuje už jen třetina lidí, zatímco loni v prosinci to byla ještě více než polovina.
Německo se v příštích volbách popere o klima, ale i o to, jak moc důležitá je v současném světě ideologie. Jde-li o tak základní věc, jako je existence snesitelného života na Zemi a sociální spravedlnost. Sociologické průzkumy ukazují, že Němci si jsou vědomi, že se něco musí rychle změnit, zároveň se ale bojí revoluce, ať už by měla zelenou, rudou nebo hnědou barvu. Stále ještě spolehlivá a světově masivní ekonomika jim zatím dává čas na rozmyšlenou. Navždy to ale nebude.
