Německým politikům válka na Ukrajině přinesla těžké rozhodování o odklonu od pacifismu. Berlín tak často čelil kritice za nerozhodnost, než se Kyjevu uvolil dodat tanky Leopard 2 či bojová vozidla pěchoty Marder. Zbrojaři v zemi však získali nečekané příležitosti jak v podobě posilování bundeswehru, tak zvýšeného zájmu ze zahraničí. Rozšiřují tedy výrobu a mění obchodní vzorce. Zůstávají ale obezřetní, protože se obávají, že se politické klima může znovu snadno změnit.
Jednou z firem, která má z války užitek, je zbrojní koncern Rheinmetall, který produkuje mimo jiné zmíněná vozila Marder či kanóny pro leopardy. Pro údržbu těchto strojů, samohybných houfnic a další techniky užívané silami Kyjeva společnost aktuálně zřizuje středisko v Rumunsku, poblíž ukrajinských hranic. „Pro nás ve společnosti Rheinmetall je hlavní poskytnout silám NATO a Ukrajině v této kritické situaci co nejlepší podporu,“ sdělil médiím šéf koncernu Armin Papperger.
Rozmach aktivit Rheinmetallu je však daleko širší, společnost především plánuje výrazně navýšit produkci tankové a dělostřelecké munice, která se na Ukrajině spotřebovává v obrovském množství a Západ má problémy s udržitelností jejích dodávek. „Dokážeme vyrobit 240 tisíc kusů tankové munice ráže 120 milimetrů, což je více, než celý svět potřebuje,“ chlubil se Papperger před časem v rozhovoru pro Reuters.
Výrobu dělostřelecké munice ráže 150 milimetrů je podle něj společnost schopná navýšit až na půl milionu kusů ročně, loni vyprodukovala zhruba sedmdesát tisíc. Odhady ukrajinské spotřeby se liší, hodně závisí na intenzitě bojů, zpravidla se zmiňuje pět až sedm tisíc kusů denně. Nová produkční linka na náboje vhodné například do protileteckých systémů Gepard, které jsou na Ukrajině už od loňského léta, by měla být k dispozici v půlce roku.
K tomu v uplynulých měsících média přinesla zprávy mimo jiné o jednáních Rheinmetallu s americkou společností Lockheed Martin o výrobě raketometů HIMARS v Německu, o produkci bojových průzkumných vozidel Boxer pro německou armádu v Austrálii či výstavbě továrny na výrobu tanků Panther KF51 přímo na Ukrajině.
Společnost rovněž vede rozhovory s německou vládou o zakázkách pro bundeswehr, který byl po léta zanedbáván a jehož sklady navíc vyprázdnily dodávky na Ukrajinu. O realizovatelnosti některých plánů však panují pochybnosti.
Zbrojařský koncern se každopádně netají tím, že objednávky se mu jen hrnou. Ke konci uplynulého roku evidoval nevyřízené zakázky za téměř 27 miliard eur. Očekává, že jeho tržby se letos budou pohybovat kolem 7,5 miliardy eur. Loni to bylo 6,4 miliardy a o rok dříve 5,7 miliardy. Akcie firmy loni vzrostly na více než dvojnásobek a letos pokračují v růstu. Koncem března tak byla firma zařazena do burzovního indexu DAX. „Válka v Evropě zahájila novou éru Rheinmetallu,“ pochvaloval si Papperger minulý měsíc pro Financial Times.
Válečných příležitostí se chopili i další zbrojaři. Společnost Hensoldt, která se zaměřuje na výrobu radarů a optoelektroniky, začátkem roku uvedla, že v důsledku rostoucí poptávky začala vyrábět vybavení bez předobjednávek, což je v odvětví nezvyklé. Producent tvrdí, že aktuálně čeká řadu zakázek od vlády a už také rozšířil svou výrobní kapacitu. „Hensoldt v příštích letech zdvojnásobí svůj obrat,“ řekl Reuters ředitel firmy Thomas Müller. Její akcie od začátku války vzrostly na trojnásobek.
Představitelé některých dalších velkých německých zbrojních společností jsou do médií méně sdílní. Přesto je zjevné, že se daří i firmě Krauss-Maffei Wegmann (KMW), hlavnímu producentovi tanků Leopard. Norsko v únoru oznámilo, že jich koupí 54, což nemusí být konečný počet. Itálie zvažuje, že si od výrobce pořídí dokonce 250 těchto tanků. Firma přitom nesklízí úspěch pouze s leopardy. Koncem minulého měsíce vláda v Berlíně oznámila, že od ní koupí deset samohybných rychlopalných houfnic za 185 milionů eur. Později může přikoupit ještě dalších osmnáct systémů.
V současnosti se spekuluje o tom, že kabinet brzy oznámí zakázku na náhradu osmnácti leopardů, které vyslal na Ukrajinu. Bundeswehr by tak poprvé od roku 1992 dostal nové leopardy. KMW přitom už v únoru uvedla, že nemá problém rozšířit produkci tanků, čeká však na jasný signál. „To, co potřebujeme, je jasný politický konsenzus,“ konstatoval šéf firmy Ralf Ketzel.
Německo bylo loni podle Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI) šestým největším zbrojním exportérem, na vývozu se podílelo z necelých pěti procent. Z evropských zemí ho však předstihly Francie a Itálie. Kancléř Olaf Scholz tváří tvář nové geopolitické realitě slíbil výrazně zvýšit rozpočet na obranu na dvě procenta HDP a vznik speciálního armádního fondu v hodnotě sto miliard eur.
„To je skutečný druh dlouhodobé perspektivy, v kterou zbrojní průmysl samozřejmě doufá,“ podotkl analytik SIPRI Pieter Wezeman podle AFP. Rheinmetall věří, že by v rámci zvýšení výdajů mohl získat zakázky v hodnotě až čtyřiceti miliard eur.
Zbrojaři se však obávají, že současné klima, kdy i západoevropské země na obranu kladou důraz, nepotrvá věčně a výroba zbraní by mohla být v EU v rámci takzvané sociální taxonomie zahrnuta mezi společensky nežádoucí aktivity či v Německu podléhat přísným exportním regulacím. „Myslím, že se naše image změnila k lepšímu. Ale nevím, jestli to vydrží,“ poznamenal Papperger podle Bloombergu.
