Premiér Boris Johnson, jedna z hlavních tváří kampaně za brexit před referendem v roce 2016, v parlamentních volbách překonal očekávání. Jeho Konzervativní strana získala v Dolní sněmovně pohodlnou většinu a vládu tak může sestavovat sama. Zvolením Johnsona voliči hlasovali pro tvrdou brexitovou strategii, scénář odchodu země z EU ale stále zůstává nejistý.
Odchod země z Evropské unie bez dohody sice Johnson označuje za krajní scénář, po kterém by sáhl jen v případě ztroskotání dalších jednání s Bruselem, zároveň ale tvrdí, že není potřeba mít z tvrdého brexitu a jeho negativních dopadů obavy.
Johnsonovi se přitom nepodařilo dodržet jeho původní slib - totiž vyvést zemi z EU do 31. října za jakýchkoliv okolností. Taková prohlášení ovšem i mnozí konzervativci považovali za podobně špinavou hru s důvěrou voličů, jakou Johnson hrál v kampani za referendum. Šlo o zfalšovaná čísla na červených autobusech v kampani za referendum. Týkala se tvrzení, že Británie posílá Evropské unii 350 milionů liber týdně a po odchodu by je mohla země použít do systému zdravotní péče.
A podle výzkumu organizace First Draft zaměřující se na odhalování fake news nebyla v tomto ohledu lepší ani nynější Johnsonova předvolební kampaň. 88 procent reklam placených konzervativci a zveřejněných na Facebooku na začátku prosince obsahovalo zavádějící sdělení, tvrdí First Draft. V případě opozičních labouristů výzkumníci na žádné takové přehmaty nenarazili. Liberální demokraté si odesli kritiku hlavně za reklamy, ve kterých trvdí, že jsou jedinou stranou, které může „ve volebních obvodech, jako je ten váš“, porazit ostatní strany.
Milovaný, nenáviděný
Bývalý londýnský starosta a exministr zahraničí je nejspíš nejkontroverznějším současným britským politikem. Johnson je miláčkem řadových členů Toryů, píše agentura Bloomberg. Oblibu si získal mimo jiné svým humorem a silným charismatem. Ti, co ho nemusí, o něm ovšem hovoří jako o šaškovi a manipulátorovi.
Eskapád má Johnson na triku dost, včetně těch milostných. Romantické aférky jej v roce 2004 stály místo mluvčího strany pro kulturní záležitosti, letos v červnu jeho sousedé volali dokonce policii kvůli Johnsonově hlasité hádce s přítelkyní. Soused, který policii přivolal, listu The Guardian řekl, že zevnitř domu slyšel ženský křik a „bouchání a rány“. Podle policie se nikomu nic nestalo. Dnes už čerstvý šéf konzervativců se hádal se svou novou přítelkyní. Jeho druhé manželství s Marinou Wheelerovou, se kterou má čtyři děti, se rozpadlo vloni. S první manželkou se rozvedl v roce 1993, má jedno přiznané nemanželské dítě.
Polovina země Johnsona miluje, druhá půlka nenávidí. A nikdo už vlastně nevnímá, že ani není Angličan. Jeho kořeny jsou turecko-francouzsko-německo-švýcarské, sám sebe označuje za „jednočlenný tavicí tyglík“. Také se vlastně tak úplně nejmenuje Boris, nýbrž Alexander. Jeho celé jméno je Alexander Boris de Pfeffel Johnson.
Na co Boris spoléhá
Johnsonova kampaň prezentovala brexit jako nepříjemnost, se kterou je třeba se co nejdříve vypořádat, aby mohla země jít dál.
Britský ministerský předseda dlouhodobě tvrdí, že pro britský odchod z Evropské unie má plán. Slibuje, že s Bruselem vyjedná novou a lepší dohodu. Nicméně připouští, že se považuje za „odvážného optimistu“, který se nebojí vyvést zemi z EU za všech okolností. Věří, že takový přístup lídrům evropských zemí ukáže, jak vážně to Británie s odchodem myslí. Sází na to, že zbylé státy osmadvacítky ustoupí kvůli obavám z dopadů divokého brexitu na vlastní ekonomiku.
V Bruselu má nový britský premiér už z doby, kdy tam působil jako novinář, pověst lháře. Když se na něj zeptal moderátor stanice BBC4 bývalé dánské premiérky Helle Thorning-Schmidt, vysvětlila diplomaticky, že z Evropy se Johnson jeví jako „velmi nekonvenční a ne vždy úplně věrný pravdě“. Pro řadu evropských politiků je podle amerického deníku The New York Times představa, že by s Johnsonem měli vyjednávat, noční můrou.
Člen britské smetánky
Johnson je přes svou prababičku, která byla nelegitimní dcerou prince Paula von Württemberga, vzdáleným příbuzným prvního württemberského krále Fridricha a přes něj i vzdáleným příbuzným britské královské rodiny a dalších evropských monarchů. Jeho pradědeček byl čerkesko-turecký novinář Ali Kemal.
Boris se narodil v New Yorku, absolvoval elitní internátní chlapeckou školu Eton, a celkem logicky pak následoval Oxford, kde studoval latinu a řečtinu. A kde se stal členem nejprestižnějšího debatního klubu na světě, Oxford Union. Ten je považován za přípravku na parlament. Byl také členem Bullingdon Clubu, spolku pro smetánku, jehož hlavní náplní byly divoké pitky.
Po studiích chtěl kariéru budovat ve finančnictví, v práci ovšem prý vydržel jediný týden. A přesedlal na žurnalistiku. Ze svého prvního působiště, londýnských Timesů byl vyhozen za vymyšlenou citaci. Odešel do The Daily Telegraph, jeho komentáře a analýzy mu v roce 1989 vynesly post v Bruselu. Ve svých článcích se zaměřoval hlavně na unijní regulace, psal o nich jako o byrokratických nesmyslech. Podle Nigela Farage to byl právě Johnson, kdo v Británii zpopularizoval euroskepticismus. V letech 1999 až 2005 stál v čele časopisu The Spectator, v roce 2005 kariéru novináře opustil.
To už také byl za Konzervativní stranu členem dolní komory Parlamentu Spojeného Království. O tři roky později se stal starostou Londýna a svou pozici znovu obhájil v roce 2012. Od července roku 2016 do začátku července 2018 zastával úřad britského ministra zahraničí. Nepříliš úspěšně.
Teď je znovu na výsluní, nejprve vystřídal Theresu Mayovou v premiérském postu a nyní jeho pozici upevnilo volební vítězství. Přijde proto vhod připomenout soud Soni Purnellové, která byla Johnsonovou zástupkyní v Bruselu a napsala o něm biografii. Říká, že celé jeho vystupování je jenom maska, pod níž se skrývá nejambicióznější a nejbezohlednější člověk v Británii. Osoba, která využívá svůj humor k vyhýbání se složitým otázkám a získávání příznivců.
Boris Johnson (55) |
|
