Jednání o odchodu Velké británie z Evropské unie se několik let točilo v kruhu, z něhož je nevyvedly ani demise premiérů, ani několik odkladů termínu, kdy EU o Londýn přijde definitivně. Nové datum odchodu bylo stanoveno na 31. ledna 2020, ještě předtím však Britové šli k předčasným volbám, které poslanci stanovili na 12. prosince. Premiér Boris Johnson, který během podzimu ztratil sněmovní většinu, získal silnější pozici z níž byl schopen brexit prosadit. Projděte si brexit od A do Z.
- 24. června 2016 – V Británii se koná celostátní referendum o odchodu z osmadvacítky, v němž vítězí odpůrci členství v EU, a to těsným poměrem 51,9:48,1 procentům. Referendum vyhlásil konzervativní premiér David Cameron po nátlaku protievropských skupin s tím, že se sám vyslovil pro setrvání. Cameron po ohlášení výsledků rezignoval.
- 13. července 2016 – Vládu nově vede Theresa Mayová, která předtím šest let stála v čele ministerstva vnitra.
- 29. března 2017 – Velká Británie oficiálně informovala Brusel o svém plánovaném odchodu z unie. Vystoupení členských států upravuje článek 50 Lisabonské smlouvy. Odchod byl stanoven na 29. března 2019.
- 8. června 2017 – V Británii se konají předčasné volby, premiérka Mayová si od nich slibovala posílení pozice své Konzervativní strany. Konzervativci volby vyhráli, přišli však o většinu v dolní komoře parlamentu.
- 14. listopadu 2018 – Vyjednavači obou stran se shodli na textu dohody, vypracované vládou Theresy Mayové. Součástí dohody byla i takzvaná irská pojistka, která měla zabránit tomu, aby mezi Irskem a britským Severním Irskem vznikla omezující hranice. Summit EU pak 25. listopadu návrh dohody podpořil.
- 12. ledna 2019 – Britští poslanci v hlasování dohodu zamítli. Lídr opozičních labouristů Jeremy Corbyn současně vyvolal hlasování o nedůvěře vládě, kabinet ji nicméně ustál.
- 12. března 2019 – Dohoda sněmovnou neprošla ani napodruhé.
- 20. března 2019 – Theresa Mayová požádala předsedu Evropské rady Donalda Tuska o odklad brexitu do 30. června. EU o den později povolila odklad pouze do 22. května za předpokladu. že britští poslanci dohodu o odchodu schválí, v opačném případě jen do 12. dubna.
- 29. března 2019 – Vláda dohodu v parlamentu neprosadila ani tentokrát.
- 5. dubna 2019 – Premiérka Mayová znovu požádala Tuska o odklad brexitu do 30. června. Unie o pět dní později kývla na odklad až do 31. října.
- 24. května 2019 – Mayová oznámila své rozhodnutí skončit k 7. červnu jako předsedkyně konzervativců a tedy i premiérka.
- 23. července 2019 – Do čela konzervativců byl zvolen bývalý ministr zahraničí a zastánce brexitu Boris Johnson. Následující den se stal premiérem a jmenoval nový kabinet.
- 4. září 2019 – Dolní sněmovnou prošel návrh zákona, který má zabránit takzvanému tvrdému brexitu, tedy odchodu bez dohody s EU. O několik dní později jej schválila také horní komora parlamentu a podepsala královna Alžběta II. Premiér Johnson se rovněž pokusil prosadit říjnové předčasné volby, ovšem neúspěšně.
- 17. října 2019 – Premiér Johnson oznámil společně s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem novou dohodu o odchodu Británie z unie.
- 21. října 2019 – Vláda se znovu pokusila ve sněmovně prosadit svou dohodu o brexitu. Předseda John Bercow nicméně její záměr zablokoval.
- 24. října 2019 – Johnson oznámil, že navrhne nový termín předčasných voleb, tentokrát na 12. prosince.
- 28. října 2019 – Členské státy osmadvacítky se shodly na odkladu odchodu Británie do konce ledna 2020. Žádost podal premiér Johnson, třebaže nedávno předtím prohlásil, že by raději ležel “mrtvý v příkopě”, než aby posunul termín brexitu. Podle toho, kdy dohodu schválí britská i evropská strana, opustí království spolek první den následujícího měsíce. Může se tak tedy stát už prvního ledna, ale také až prvního února.
- 29. října 2019 – Borisu Johnsonovi se po opakovaných neúspěších rozpustit parlament podařilo navrhnout termín předčasných voleb, který poslanci schválili. Termín nových voleb byl stanoven na 12. prosince.
- 6. listopadu 2019 – Parlament byl oficiálně rozpuštěn.
- 12. prosince - Konají se předčasné volby - vítězí Boris Johnson
- 29. ledna - Evropský parlament schválil dohodu o vystoupení Británie z Evropské unie
- 31. ledna - Velká Británie opouští Evropskou Unii
"Svatá trojice" Brexitu
Theresa MayováS brexitem nesouhlasila, přesto se po Davidu Cameronovi v létě 2016 postavila do čela konzervativců i vlády a prosazovala svou dohodu o odchodu Británie z EU. Naplnit vůli lidí z referenda se pokoušela bezmála tři roky, nakonec svou pozici uvolnila nástupci Borisu Johnsonovi. Teprve druhá premiérka v historii Británie (po Margaret Thatcherové) proslula svými tanečky na domácích konferencích i zahraničních návštěvách. |
Boris JohnsonV období před referendem objížděl ostrovy s červeným autobusem, na němž stála smyšlená závratná částka, kterou měla Británie unii každý týden údajně platit. Excentrický ministr zahraničí na čas zmizel z povědomí většiny lidí, aby se pak vrátil jako nový předseda konzervativců a premiér, jehož strana by z nadcházejících voleb mohla dle průzkumů vyjít se silnějším vyjednávací pozicí. |
Jeremy CorbynLídrem Labour Party je přes čtyři roky, poslancem je ale už od počátku 80. let. Z opozice kritizuje kroky vlády ohledně brexitu. V únoru 2018 o něm bulvární deník The Sun napsal, že se stýkal s diplomaty, kteří pracovali pro československou StB. Schůzky přiznal, omlouval je však tím, že nevěděl o koho jde. České úřady vědomou spolupráci vyloučily. |
Autor je spolupracovníkem redakce.
