V Evropě se po brutálním útoku hnutí Hamás na Izrael znovu rozhořela debata o udržitelnosti současné migrační politiky a zesílily obavy z radikalizace muslimů na kontinentu. Přispěly k tomu nedávné útoky ve Francii a Belgii i násilné podoby některých propalestinských demonstrací. Zejména v Německu se politici zároveň zjevně obávají, že pokud v otázce přistěhovalců nepřitvrdí, ještě více posílí antiimigrační strany.
Evropské země mají za poslední dobu několik důvodů k obavám. Na severu Francie v půli října ubodal učitele mladík, který se přihlásil k Islámskému státu (IS). V zemi od té doby museli mimo jiné evakuovat několik letišť kvůli výhrůžkám bombovými útoky. V Belgii jiný sympatizant IS minulý týden zastřelil dva švédské občany. V Berlíně propalestinští demonstranti minulý týden zranili desítky policistů, na akci zněla antisemitská hesla. Francouzské a německé úřady některé protesty z bezpečnostních důvodů raději předem zakázaly.
Útoky a selhání deportací jsou pro EU budíčkem
V sedmadvacítce se proto hovoří o budíčku, na který chtějí země reagovat zvlášť i společně. „Je naprosto nezbytné, abychom se ujistili, že Evropská unie je v bezpečí před teroristickými hrozbami,“ řekla podle Reuters komisařka EU pro vnitřní záležitosti Ylva Johanssonová. „Lidé, kteří pro EU představují bezpečnostní riziko, musejí být mnohem, mnohem rychleji vráceni do země původu,“ zdůraznila.
Oba teroristické útoky přitom poukázaly na nefunkčnost současných unijních procedur vyhošťování nebezpečných osob. Francouzský útočník původem z ruského Ingušska byl považován za možné bezpečnostní riziko, na základě aktuální legislativy ale nebylo možné poslat ho domů.
Výrazným selháním je případ Tunisana, jemuž odmítly udělit azyl čtyři země a dvanáct let se potuloval Evropou, než zavraždil švédské fotbalové fanoušky. O azyl v Belgii žádal v roce 2019 a o rok později svůj případ prohrál a byl vydán příkaz, aby zemi opustil. Úřady ale neměly jeho správnou adresu. Muž přitom zřejmě dorazil na italskou Lampedusu už v roce 2011, poté se mu nepodařilo usadit v Norsku a nějaký čas strávil ve Švédsku.
Případ vyjevil obtížnost kontroly osob v schengenském prostoru a chybějící informační výměnu mezi zeměmi. Belgické úřady kupříkladu netušily, že Tunisan pobýval ve švédském vězení.
Také statistiky Eurostatu ukazují, že počet skutečných deportací v EU dramaticky zaostává za příkazy k ní. Ty v posledních čtvrtletích přesahovaly sto tisíc, vyhostit se však v každém kvartálu dařilo jen něco přes dvacet tisíc lidí. Nejhorší situace je ve Francii, která zvládá deportovat zhruba desetinu osob. Relativně úspěšné je Švédsko a Polsko. Častým problémem je neochota původních zemí vyhoštěnců ke spolupráci.
Německá AfD sbírá lehce body
Francie je tak jednou ze zemí, které tlačí EU k aktivitě. Téma silně rezonuje i v Německu. Kancléř Olaf Scholz před pár dny zdůraznil, že Berlín musí ve velkém měřítku deportovat přistěhovalce, kteří nemají právo v zemi zůstat. „Musíme deportovat více a rychleji,“ vzkázal. Vláda už také vypracovala legislativu, která usnadní vystěhování neúspěšných žadatelů o azyl, a spustila dočasné kontroly na hranicích s Českem, Polskem a se Švýcarskem.
Vládní sociální demokraty (SPD) zalarmovaly špatné výsledky v nedávných zemských volbách v Bavorsku a Hesensku. V obou spolkových zemích si výrazné zisky připsala antiimigrační Alternativa pro Německo (AfD). V celostátních průzkumech je tato partaj na druhém místě s odstupem o necelých deset procentních bodů za opoziční konzervativní unií CDU/CSU.
AfD posílila především kvůli tématu ukrajinské války, těží ze strachu z velkého přílivu uprchlíků a brojí proti vyzbrojování Kyjeva. Obavy z projevů radikálního islámu by jí mohly ještě více pomoci. Strana už žádala od vlády ujištění, že Německo nebude přijímat další imigranty z Gazy a celkově z Blízkého východu. Propalestinská shromáždění označila za důsledek nezodpovědné migrační politiky současného a minulého kabinetu.
Ve švýcarských volbách aktuálně opět zvítězila národně-konzervativní Švýcarská lidová strana (SVP), která dosáhla jednoho z nejlepších výsledků v historii. Mezi stěžejní témata uskupení patří imigrace. „Doufám, že konzervativní strany budou nyní spolupracovat v otázkách přistěhovalectví, takže to SVP nebude muset řešit sama,“ citoval Bloomberg představitele strany Thomas Mattera.
Švédská vláda zpřísňuje pravidla
Pravidla týkající se přistěhovalců zpřísňuje i švédská vláda. Kabinet se opírá o podporu krajně pravicových Švédských demokratů, kteří tak před rokem poprvé získali vliv na vládní politiku. Tým premiéra Ulfa Kristerssona tvrdí, že od roku 2012 přišlo do severského státu na tři čtvrtě milionu lidí ze zemí mimo EU. Dosavadní integrační politika na příchozí podle něj nekladla žádné požadavky, což vedlo k řadě negativních jevů.
Kabinet ve Stockholmu chce imigrantům ztížit přístup k sociálním dávkám. Bude po nich požadovat, aby se naučili švédsky a našli si práci. Kristersson zároveň naléhá na lepší unijní koordinaci návratů „Musíme být schopni chránit naše hranice. Potřebujeme vědět, kdo ve Švédsku je,“ prohlásil premiér a varoval, že jinak volný pohyb osob v schengenském prostoru nepřežije.
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová je přesvědčena, že situaci pomůže zlepšit nový migrační pakt. Jednání o něm spějí k závěru a Brusel by byl rád, aby se stal legislativou do voleb do europarlamentu v příštím roce. Lidskoprávní organizace ho však kritizují za přílišnou přísnost.
Zároveň panuje skepse vůči tomu, že se podaří přimět třetí země k hladkému přijímání vyhoštěnců. EU naznačuje, že pokud k tomu nebudou svolné, mohly by přijít o unijní pomoc a mít těžší přístup k vízům do sedmadvacítky.
