Špinavá bomba: Jak je náročná na výrobu a jaké škody může napáchat

Takzvané špinavé bomby nejsou jaderné zbraně, neboť se skládají z běžných výbušnin typu dynamitu a radioaktivního materiálu. Exploze rozmetá radioaktivní látky na určitém území a vyvolá dočasné radioaktivní zamoření. Při výbuchu špinavé bomby tak nenastává jaderná reakce jako u atomových bomb a zasáhne jen okolí v dosahu stovek metrů.

• Kdy byla špinavá bomba použita
• Jaké škody může špinavá bomba způsobit
• Jak se vyrábí tzv. Dirty Bomb
• Jak se liší výroba atomové bomby
• Kdy byla poprvé užita jaderná bomba
• Které země vlatní jaderné zbraně

Kdo ji použil

Ačkoli se o špinavé bombě právě hovoří jako o zbrani, která by mohla být použita během války na Ukrajině, zůstává u spekulací. Skutečností je, že špinavou bombu dosud nikdo nikdy nepoužil. 

Nic na tom nemění skutečnost, že v polovině devadesátých let minulého století zajistily bezpečnostní složky špinavou bombu čečenských rebelů v moskevském parku. Obdobná situace nastala v roce 1998 poblíž Grozného, ale bomba ani jednou neexplodovala.

Ruské ministerstvo zahraničí teď v souvislosti s válkou na Ukrajině publikovalo starou fotografii ze Slovinska při svém tvrzení, že jde o ukrajinskou výrobu špinavé bomby. Vyplývá to z prohlášení slovinské vlády, která na twitteru zároveň uvedla, že je to snímek slovinské agentury pro nakládání s jaderným odpadem ARAO z roku 2010 a jsou na něm detektory kouře.

Jaké jsou druhy atomových bomb a jak si před nimi zachránit život?

• Videohub

Jaké škody může způsobit

• Špinavé bomby se neřadí mezi jaderné zbraně a mají zejména psychologický vliv. Spočívá v zamoření určitého území radioaktivní látkou, jejíž záření je zanedbatelné oproti výbuchu skutečné jaderné zbraně. Účinky „špinavé bomby“ závisejí především na druhu, době a intenzitě záření, ale i na množství použitého materiálu. 
• Dalšími faktory jsou hustota obyvatelstva v oblasti zasažené bombou, povětrnostní podmínky během výbuchu a po něm či stavební materiály používané v zasažené oblasti. Některé radioaktivní látky se chemicky spojují s materiály, jako jsou beton, sklo či asfalt. 
• Většina špinavých bomb by patrně neuvolnila takové množství radioaktivního záření, které by vyvolalo vážná onemocnění, nebo dokonce smrt lidí v zasažené oblasti. Ozáření nízké úrovně se na lidském těle obvykle nijak neprojeví, takže by si lidé ani nemuseli všimnout, že vůbec nastalo.

Výroba špinavé bomby

K výrobě špinavé bomby se využívají radioaktivní prvky, jako jsou plutonium, kobalt, cesium nebo uran. Tyto bomby jsou poměrně jednoduché a zároveň nepřesné. Jejich sestrojení je výrazně snazší a levnější než výroba klasických atomových bomb, neboť se skládají z klasických výbušnin a menšího množství radioaktivního materiálu, který navíc nemusí být nějak kvalitní. Postačí i radioaktivní látky používané v lékařství a průmyslu.

Na jihu Ruska se zřítil bombardér na obytnou budovu, zemřeli čtyři lidé

Válka na Ukrajině

Výroba atomové bomby

Oproti špinavé bombě je její výroba extrémně složitá. Především je zapotřebí shromáždit obrovské množství radioaktivního materiálu. Zapotřebí jsou izotopy těžkých kovů uran 238 nebo plutonium 239, ve kterých nastává štěpná reakce po dopadu vysoce energetických neutronů. 

• U jaderných bomb je zapotřebí získat zhruba padesát kilogramu uranu 235, tedy kritické množství, od kterého lze sestrojit atomovou bombu. Při použití plutonia 239 stačí zhruba deset kilogramů.
• Bomba exploduje, pokud množství štěpného materiálu překročí kritickou mez. Proto se materiál udržuje ve dvou či více oddělených částech.
• Atomová bomba se odpaluje spojením podkritických množství štěpného materiálu zpravidla pomocí konvenčních výbušnin. Následuje řetězová reakce, exploze a známý hřibovitý mrak.

Užití jaderných zbraní v historii

Jaderná zbraň byla poprvé otestována ve Spojených státech v roce 1945. Jen o pár let později vyzkoušel první atomovou bombu tehdejší Sovětský svaz. Největší počet pokusných jaderných výbuchů se konal během studené války souběžně s rozšiřováním jaderného arzenálu, a to hlavně v padesátých a šedesátých letech.

Atomové bomby v Evropě

Z evropských zemí patří mezi jaderné mocnosti pouze Velká Británie, která vlastní 225 hlavic, a Francie s 290 hlavicemi. Předpokládá se ovšem, že americké jaderné zbraně nejsou jen na území Spojených států, ale také v některých evropských a dalších zemích. Zmiňovány bývají základny v Německu, Belgii, Itálii, Nizozemsku nebo v Turecku.

Jaderné zbraně v USA

Spojené státy americké a Ruská federace vlastní více než devadesát procent světových jaderných hlavic. USA jich mají 5428.

Jaderné zbraně v Íránu

S myšlenkou vlastních jaderných zbraní si dlouhodobě pohrává Írán. Jeho jaderný program začal v polovině minulého století, tehdy ještě s podporou Spojených států. Po islámské revoluci se Írán sérií smluv zavázal, že nebude vlastnit zbraně hromadného ničení. V nedávných letech ovšem obava z tamního jaderného programu rostla, upozorňovali na něj především zástupci Izraele.

Jaderné zbraně v Rusku

Rusko má největší jaderný arzenál na světě se 6257 hlavicemi, což je zhruba o 800 hlavic více oproti USA. Rusko zdědilo jaderný program po Sovětském svazu. Jeho tehdejší vůdce Josef Stalin přitom návrhy vědců na zahájení výzkumu jaderného štěpení k výrobě bomby spíše ignoroval, takže výzkum začal až v roce 1942. Prudce zrychlil poté, co se Sovětský svaz dozvěděl o atomových bombách svržených na Japonsko. Svou první atomovou bombu otestoval 29. srpna 1949 na Semipalatinském jaderném polygonu na území dnešního Kazachstánu.

Válka na Ukrajině ONLINE: Evropa nemůže v bezpečnosti dál spoléhat na USA, řekl Macron

Zahraniční

Jaderné zbraně v Číně

Čína má 350 jaderných hlavic, analytici o ní hovoří jako o „zapomenuté jaderné velmoci“. Vzhledem k tomu, jak malá pozornost se poslední dobou v NATO věnuje čínskému jadernému programu, je vcelku přesné označení. I když Čína nepatří mezi „darebné státy“, lze tam vysledovat znepokojivé trendy nejen ve vývoji jaderných zbraní. V průběhu studené války byl čínský jaderný arsenál nejmenší a technologicky nejzaostalejší z členů původní jaderné „pětky“ (USA, SSSR, Velká Británie, Francie a Čína).

Testování amerických jaderných zbraní

• Lawrence Livermore National Laboratory

Jaderné zbraně v Severní Koreji

Severní Korea disponuje dvěma desítkami jaderných hlavic. O jaderné zbraně usilovala od padesátých let a existenci jaderného programu tam lze vystopovat od začátku šedesátých let minulého století. O asistenci při vývoji Korea původně žádala Sovětský svaz, ale ten ji odmítl. Vzhledem k dlouhodobé izolaci severokorejského režimu se mu první úspěšný jaderný test podařil až v roce 2006.

Letos v září však Severní Korea schválila zákon, který z ní oficiálně dělá stát s jadernými zbraněmi. Tento status je podle vůdce KLDR Kim Čong-una nevratný a znamená, že se jeho země do budoucna nebude účastnit žádných vyjednávání o jaderném odzbrojení.

Další státy vlastnící jaderné zbraně

Mezi další státy, které se otevřeně hlásí k vlastnictví jaderných zbraní, patří:

• Velká Británie 
• Francie
• Čína
• Indie
• Pákistán

Jaderné zbraně mají i státy v Evropě. Rusko je však velmocí

Zahraniční