V Rusku se po úderu na Makijivku opět rozhořela kritika vedení války. Prigožin větří příležitost

Dříve ruská šedá eminence Jevgenij Prigožin se stále častěji objevuje na veřejnosti. Spekuluje se o tom, že by mohl získat více moci.

Dříve ruská šedá eminence Jevgenij Prigožin se stále častěji objevuje na veřejnosti. Spekuluje se o tom, že by mohl získat více moci. Zdroj: Profimedia

Ukrajinský útok na Makijivku vyvolal v Rusku velké diskuze o chybách velení.
Lidé v Samaře uctili padlé ruské vojáky, které zabil ukrajinský útok na Makijivku.
Lidé v Samaře uctili padlé ruské vojáky, které zabil ukrajinský útok na Makijivku. Podobné veřejné připomínky obětí války jsou vzácné.
4
Fotogalerie

Počty obětí mezi ruskými vojáky nejsou sice přesně známy, ale novoroční ukrajinský útok na Makijivku nedaleko Doněcku každopádně vyvolal silnou odezvu. Část Rusů volá po pomstě na Ukrajincích, populární vojenští bloggeři však poukazují na to, že až stovky mobilizovaných zemřely kvůli chybnému velení. Podle některých kritiků se velící důstojníci nedokážou poučit z chyb. I proto se spekuluje o rostoucím vlivu šéfa Wagnerovců Jevgenije Prigožina, jenž se často dostává do střetu s elitami a otevřeně hodnotí situaci na bojišti.

Ani po třech dnech od ukrajinského útoku americkými raketomety HIMARS není jasné, kolik ruských vojáků skutečně zahynulo. Kyjev od počátku hlásil zneškodnění čtyř set nepřátel. Moskva nejprve hovořila o 63 mrtvých, nyní jich připouští 89. V Rusku se také debatuje, jaké chyby vedly k tak vysokému počtu padlých.

„V současné době pracuje komise, která prošetří okolnosti toho, co se stalo,“ řekl ve středu podle The Moscow Times generálporučík Sergej Sevryjukov na videu ministerstva obrany. „Ale už teď je zřejmé, že hlavním důvodem bylo masivní používání mobilních telefonů v dosahu nepřátelských zbraní v rozporu se zákazem,“ poznamenal. Slíbil, že budou přijata opatření, aby se podobné situace neopakovaly, a viníci neuniknou trestu.

Velení se zbavuje odpovědnosti, tvrdí kritici

Nacionalističtí vojenští bloggeři, kteří často nešetří kritikou nejvyšších vojenských kruhů, se však ptají, proč bylo tak velké množství vojáků ubytováno v blízkosti skladu techniky a materiálu. Spekuluje se o tom, že přímo v budově s personálem byla uložena munice, která při útoku explodovala.

Někteří bloggeři otevřeně tvrdí, že se velení snaží svalit zodpovědnost na řadové vojáky. „Vinu nese každý, kromě velitelů,“ uvedl na svém telegramovém účtu Rybar, který má přes milion odběratelů.

„Makijivka je příkladem zločinné nedbalosti,“ napsal na Telegramu Pavel Gubarev, který od roku 2014 bojoval v řadách proruských sil na východě Ukrajiny. „To jsou chyby jara a léta 2022. Jsme ve válce jedenáct měsíců. Je důležité usazovat se v malých skupinách, to ví každý. Mobilizovaní to možná nebudou vědět, ale úřady by to vědět měly,“ rozhořčil se.

Ozval se i známý kritik armádního postupu a někdejší velitel doněckých separatistů Igor Girkin, který tvrdí, že to není první případ umístění vojáků a techniky v dosahu systémů HIMARS. „Naši generálové jsou z principu nepoučitelní,“ napsal na sociální sítě s tím, že po zkušenostech sami raději zůstávají mimo dostřel ukrajinských zbraní.

Dara Massicotová z amerického think-tanku Rand Corporation vysvětluje, že ruská armáda od konce léta umísťuje svá velitelství a velké logistické sklady mimo dosah HIMARS. „Tato změna snížila celkový počet cílů vysoké hodnoty, které mohou ukrajinské síly zasáhnout,“ uvedla pro Financial Times.

„Umístit tolik lidí na jednom místě byla chyba. Vzhledem k tomu, že vyšší velitelé zůstávají daleko od fronty, je pravděpodobné, že se dál budou dopouštět špatného úsudku,“ dodala.

VIDEO: Putin před Silvestrem vyznamenal vojáky z ukrajinské invaze

Video placeholde
• Kreml

Režim potřebuje podporu veřejnosti

Mnoho zasažených vojáků pocházelo ze Samary, kde se v úterý konaly akce k uctění mrtvých. Nejen tam, ale také v nedalekém městě Toljatti vyrazily do ulic stovky lidí z řad příznivců vlády, kteří volali po mstě, zničení nepřátel a obviňovali ze situace Západ. Byla to poměrně vzácná veřejná připomínka války, Kreml se dlouhodobě snaží držet veřejnost od dění na frontě co nejdál a soustavně podhodnocuje počty padlých.

Atmosféra se však mění od zářijového vyhlášení částečné mobilizace. Režim nyní potřebuje veřejnou podporu, a tak se stále více snaží válku v sousední zemi prezentovat jako totální boj za vlast podobný druhé světové válce. Kyjev přitom tvrdí, že se Kreml chystá na další velkou ofenzivu a možná už začátkem ledna spustí novou vlnu velkých odvodů do armády.

Tvrdá kritika velení může vést k poklesu všeobecné bojové nálady a k dalším snahám vyhnout se mobilizaci. Na podzim ze země kvůli neochotě bojovat na Ukrajině zřejmě utekly nižší stovky tisíc Rusů. „Rusko dokázalo překonat vlny hněvu ze sociálních sítí už dříve,“ podotkla Massicotová. „Pokud chce Kreml snížit tlak, pravděpodobně najde odpovědné místní velitele a exemplárně je potrestá,“ dodala s tím, že událost v Makijivce je zvláště citlivá právě vzhledem k tomu, že oběťmi jsou mobilizovaní vojáci.

V krajním případě by mohla nespokojenost vyústit ve volání po změně režimu, i když ji odborníci od počátku války považují za nepravděpodobnou. Hovoří rovněž o tom, že při takovém scénáři by se ke slovu dostaly spíše zpravodajské či nacionalistické kruhy než demokraté a lidé volající po ukončení agrese na Ukrajině.

Prigožin se stává oficiální tváří války

Zvláštní pozornost se upíná k šéfovi žoldácké skupiny Wagnerovců Prigožinovi, který dlouho působil jako šedá eminence a jehož se na začátku invaze ministr obrany Sergej Šojgu zřejmě snažil držet stranou dění na Ukrajině. Právě armádní neúspěchy zdůraznily jeho důležitost a dostaly ho zpátky na výsluní.

Prigožin tak stále častěji veřejně komentuje situaci na bojišti. V úterý kupříkladu otevřeně hovořil o obtížích při dobývání Bachmutu, kde podle něj Ukrajinci kladou houževnatý odpor, a proto jde postup tak pomalu. „Chlapci se perou o každý dům, někdy i déle než den. Někdy jim trvá týdny, než obsadí dům,“ citovala ho agentura RIA Novosti.

Spekuluje se o tom, že by mohl vstoupit do politiky s novým hnutím prosazujícím nacionalismus a konzervativní hodnoty. „Prigožin byl dlouho Putinovým pitbulem, který řídil tajné operace od Afriky po Blízký východ. Nyní vidí prostor pro větší politickou moc,“ napsali pro Foreign Policy experti na východní Evropu a obranu z Hudsonova institutu.

Není však jasné, zda má šanci na úspěch vzhledem k tomu, že za ním nestojí mocenské elity, a má naopak nepřátele mezi vlivnými Rusy, mimo jiné petrohradského gubernátora Alexandra Beglova. Prigožinovu snahu získat na svoji stranu veřejnost mohou ohrožovat temné žoldácké aktivity. Na rozdíl od další výrazné válečné tváře, čečenského lídra Ramzana Kadyrova, ho však v politické kariéře neomezuje etnický původ.

„I když rozvrat státu nebo separatistická povstání ještě nejsou na obzoru, zvyšující se viditelnost Prigožina a Kadyrova signalizuje slabost státu,“ napsala v prosinci pro Al-Džazíru Gulnaz Šarafudinová, šéfka Ruského ústavu na King’s College London. „Pokud by se Prigožin dostal na vrchol a stal se příštím ministrem obrany, případně dokonce s rozšířenou rolí v ruské válce, znamenalo by to ještě hrozivější obrat v Moskvě,“ dodávají odborníci z Hudsonova institutu.