Vize zahraničních událostí Michaela Žantovského: Svět stojí na prahu další revoluce

Michael Žantovský

Michael Žantovský Zdroj: Ondrej Nemec, Knihovna Vaclava Havla

Množí se náznaky a úsudky, že svět, jak ho známe, nemůže, nebude a možná ani nechce pokračovat jako dosud.

Dlouhodobě nejspolehlivější předpovědí počasí je, že zítra bude stejně jako dnes. Použitelnost této metody, která by ušetřila vládám a meteorologickým ústavům obrovské náklady, omezuje pouze skutečnost, že jednou za čas je zítra úplně jinak, než bylo dnes.

Prognostici jsou k ničemu

Umět předvídat body zlomu ať už v počasí, na burze nebo v historii je cosi, co se lidstvo dosud příliš nenaučilo a podle teorie katastrof se těžko někdy naučí. Nanejvýš dokážeme říct, že něco nemůže v dosavadní podobě pokračovat, ale neumíme předvídat co, kdy a jakým způsobem to nahradí. Prognostici jsou v zásadě k ničemu, jak ve výzkumných ústavech, tak na hradech.

Zdá se, že v době takového zlomu žijeme dnes. Množí se náznaky a úsudky, že svět, jak ho známe, nemůže, nebude a možná ani nechce pokračovat jako dosud.

Některé nejsou pro nás příliš slibné. Ekonomická konjunktura posledních roků se blíží ke konci. Těžiště ekonomické aktivity se čím dál znatelněji posunuje do Asie.

Demografický posun je stejně, ne-li více zřetelný. A klimatické změny, navzdory sporům o jejich příčinách a o to, jak se s nimi vyrovnávat, jsou skutečné a ve spojení s demografickým růstem a selháváním států způsobeným neschopností, korupcí a násilím jsou hlavní příčinou globální migrační vlny, která poznamená příští desetiletí.

Na prahu další revoluce

Druhá příčina, proč je současný stav světa a společenského vědomí neudržitelný, slibuje o něco lepší vyhlídky. Souvisí s neustále se zrychlující technickou revolucí, která nás po sto padesáti letech průmyslové a padesáti letech digitální revoluce přivedla na práh revoluce umělé inteligence, jež promění ekonomiku, společnost a nejspíš i naši představu o člověku v příštích deseti letech.

Odpověď na otázku, do jaké míry jsme na tuto revoluci připraveni, není příliš povzbudivá. Třicet let po sametové revoluci je náš vzdělávací systém nezreformovaný a neschopný konkurovat ani nejvyspělejším zemím, ani asijským tygrům. Česká ekonomika se opírá o výkonný automobilový průmysl, naneštěstí závislý na jediném typu výrobku, o diluviální polostátní konglomeráty typu ČEZ a Českých drah a o podniky typu Agrofertu, parazitující na dotacích. Podpora pro inovace, start-upy a malé podnikatele je ve srovnání se zahraničím mizivá.

Úspěch jako Evropané 

Jsme navíc součástí větší politicko-ekonomické struktury v Evropské unii, se všemi jejími přednostmi a zápory.

Výhody společného trhu, schengenského systému a unijní spolupráce v řadě dalších oblastí jsou nesporné a pomohly přivést naše hospodářství na současnou úroveň, ale další stimuly růstu už nepřinášejí.

Na druhé straně evropský systém regulací, omezení a dotací brzdí růst, zkresluje ekonomické prostředí a chová se často samoúčelně jako prostředek udržování a posilování unijních struktur a jejich moci. Bez dramatické reformy Evropské unie nemůžeme uspět ani jako Češi a Moravané, ani jako Evropané.

Neslučitelnost demokracií 

Postupné hromadění těchto problémů vede ke ztrátě důvěry v demokratické instituce, která je větším problémem a hrozbou než cokoli, co nám může způsobit Rusko nebo takzvaný Islámský stát. Nemůžeme čelit problémům 21. století s institucemi ze století devatenáctého.

Ať se nám to líbí nebo ne, dostáváme se do věku permanentní demokracie, která je čím dál méně slučitelná s demokracií zastupitelskou uskutečňovanou prostřednictvím periodických voleb.

Tři cesty řešení 

Jednou z možností řešení tohoto dilematu je omezování demokracie, jako se to děje v Rusku, u některých našich sousedů, ale i v jiných státech Evropské unie. Cenou za tuto cestu je postupná ztráta svobody, kvůli které demokracie existuje.

Druhou možností je široká debata o tom, jak uhájit svobodu a uskutečňovat demokracii ve věku umělé inteligence. Ta nám může pomoci nejen tlumočit naše názory, konfrontovat je s názory jiných a hledat jejich průniky a kompromisy, ale může převzít i velkou část každodenního politického managementu a státní správy a odstranit příležitosti pro korupci, klientelismus a iracionální regulaci.

Třetí cesta, tedy udržovat status quo, jak se o to velká část evropských politiků snaží, nevede nikam.

Michael Žantovský (69)
Vystudoval psychologii na FF UK, byl na studijním pobytu v Montrealu. V 70. letech pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém při bohnické léčebně, pak zůstal na volné noze jako překladatel a publicista. V letech 1988 a 1989 pracoval pro agenturu Reuters. Patřil k zakládajícím členům OF, fungoval jako jeho mluvčí, v roce 1990 se stal mluvčím a poradcem prezidenta Václava Havla. Od roku 1992 do 1997 působil jako velvyslanec v USA. V roce 1997 vstoupil do ODA, později se stal jejím předsedou a dostal se do Senátu. V letech 2003 až 2009 byl velvyslancem v Izraeli, následně do roku 2015 velvyslancem v Británii. Od roku 2012 je členem správní rady Aspen Institute Prague, do roku 2017 byl jejím předsedou. Od roku 2015 je výkonným ředitelem Knihovny Václava Havla.