Washington tlačí Evropu k větší kontrole investic do Číny. Německé firmy lobbují za Peking

Chemička BASF investuje do továrny v Číně a zároveň tam vyváží chemikálie potřebné k výrobě polovodičů.

Chemička BASF investuje do továrny v Číně a zároveň tam vyváží chemikálie potřebné k výrobě polovodičů. Zdroj: Profimedia

Siemens se nechce vzdát spolupráce s Čínou, tvrdí, že zákaznicí v asijské zemi ho tlačí k inovacím.
Nizozemsko ustoupilo na jaře Washingtonu a slíbilo kontrolu exportu zařízení na výrobu čipů. Jejich klíčovým exportérem je společnost ASML.
3
Fotogalerie

Pandemické narušení dodavatelských řetězců a válka na Ukrajině odhalily globální geopolitická rizika a postavily Evropskou unii před otázku, jak si poradit se závislostí na Číně. Brusel v současnosti řeší kontrolu exportu a zvažuje nástroj k prověřování investic do třetích zemí, který by omezil schopnost čínského rozvoje. Navzdory americkému tlaku na sedmadvacítku však není jasné, jestli a kdy členské země zaujmou tvrdší postoj. V Německu už lobbují vlivné společnosti za zachování hospodářské spolupráce s Pekingem.

Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová v posledních měsících prosazuje politiku snižování závislosti na Číně v kritických odvětvích, jako jsou suroviny a polovodiče. „Naše politika vůči Číně se musí změnit, protože Čína se změnila,“ prohlásila na nedávném summitu G7 v Japonsku. „Čína se stala represivnější doma a asertivnější v zahraničí, zejména ve svém sousedství. A navázala takzvané neomezené přátelství s Ruskem v předvečer brutální invaze na Ukrajinu,“ popsala rizika.

Brusel v poslední době stupňuje kroky vůči Pekingu

Přísnější postup Bruselu vůči asijské velmoci se projevuje kupříkladu na snaze dostat čínské firmy na sankční seznam kvůli napomáhání Moskvě. Komise by také v červnu měla představit svou strategii hospodářské bezpečnosti. „Musíme diskutovat o kontrolách vývozu nebo odchozích investic se zaměřením na citlivé oblasti špičkových technologií,“ podotkla von der Leyenová.

„Screening investic z EU je dalším z kroků v rámci snahy sedmadvacítky posílit svou ekonomickou bezpečnost v kontextu aktivit Číny. Přichází po kontrole investic ze zahraničí, nových pravidlech pro státní subvence ohrožující jednotný trh či projednávaném nástroji proti nátlaku,“ komentuje unijní postup analytik Asociace pro mezinárodní otázky Filip Šebok. „EU se v posledních letech podařilo dosáhnout velkého pokroku, a to navzdory ne vždy existující politické jednotě mezi členskými státy v přístupu k Číně,“ podotkl.

V roce 2020 nová pravidla zavázala vlády, aby informovaly Brusel o příchozích přímých zahraničních investicích, které by mohly ohrozit unijní bezpečnost. V roce 2021 v rámci nich předložily podle Financial Times členské státy komisi 414 oznámení, tedy desetinu všech transakcí. Zablokováno bylo pouze procento všech případů EU a tři procenta investic byla stažena. Stanovisko komise má přitom doporučující, nikoli závazný charakter.

V důsledku přísných covidových opatření v asijské zemi a geopolitických otřesů však čínské investice v EU a Británii loni klesly na desetileté minimum. Propadly se meziročně téměř o čtvrtinu na 7,9 miliardy eur.

Nesnadné zavedení kontrol

Zavedení nové kontroly investic ven zřejmě nebude snadné a Brusel pro ně pravděpodobně těžce bude hledat podporu. „Je to nástroj, který je extrémně obtížné aplikovat. Nikdo z toho není nadšený,“ citoval Bloomberg Xianu Méndezovou ze španělského ministerstva obchodu. Řada kolegů se podle ní obává technických potíží a právních aspektů a je nepravděpodobné, že by kontroly byly zavedeny před volbami do europarlamentu v roce 2024. I podle dalších názorů se mohou tyto plány táhnout roky.

„Jelikož agenda investic je v konečném důsledku v pravomoci členských států, rozhodnutí o zablokování konkrétní investice zůstane na úrovni národních vlád, stejně jako je tomu v případě existujícího mechanizmu pro mimounijní investice. Takže i v případě přijetí mechanizmu zůstane prostor pro vlastní interpretaci,“ vysvětluje Šebok. Záleží podle něj i na tom, jak široce budou nová pravidla koncipována. Zatím to vypadá tak, že dopadnou na úzký segment.

Ačkoli velkou iniciativu vyvíjí samotná komise, má se podle Šeboka za to, že impulz ke kontrole investic vychází z Německa. Kancléř Olaf Scholz byl přitom na podzim kritizovaný za to, že umožnil čínské firmě Cosco nákup podílu v terminálu hamburského přístavu přes odpor Bruselu, německých úřadů, koaličních partnerů a tajné služby.

Na jednání G7 však Scholz hovořil o nutnosti snížení rizik závislosti na jedné zemi. Už v dubnu agentura Bloomberg informovala o tom, že Berlín zvažuje omezení vývozu chemikálií používaných k výrobě polovodičů do Číny. V takovém případě by tam německé společnosti jako BASF a Merck nesměly prodávat některé své zboží.

Německé firmy tvrdí, že se Číny nevzdají

Podobné plány děsí německý průmysl. BASF společně s firmami jako Siemens či automobilky Mercedes a Volkswagen podle aktuálních informací Bloombergu trvá na tom, že je potřeba oddělit politické zájmy od obchodních. Asijská velmoc je největším obchodním partnerem Německa s celkovým loňským objemem obchodu ve výši téměř 300 miliard eur, což se rovná zhruba osmi procentům výkonu největší evropské ekonomiky.

Kromě masivních investic do místních továren je Čína důležitým dodavatelem dílů a materiálů a také důležitým odběratelem zboží od německých společností. BASF má v plánu do roku 2030 investovat deset miliard eur do chemického závodu na jižním pobřeží Číny. Volkswagen znovu potvrdil svůj závazek vybudovat automobilový závod v Sin-ťiangu, navzdory přetrvávajícím obavám ohledně zacházení s Ujgury. „Číny se nevzdáme,“ vzkázal finanční ředitel automobilky Arno Antlitz tento měsíc.

„Hlavní hráči v globální ekonomice – Evropa, USA a Čína – jsou tak úzce propojeni, že oddělení od Číny nedává smysl,“ řekl Bildu nedávno i šéf Mercedesu Ola Källenius. Čínský trh představuje přibližně čtyřicet procent dodávek Mercedesu, automobilka tam prodává více než dvojnásobek vozů oproti USA. Podobně hovoří i představitelé Siemensu, podle nichž jsou to čínští zákazníci, kdo tlačí strojírenský gigant k inovacím.

Sedmadvacítka je zároveň pod americkým tlakem. Washington v uplynulých měsících zavedl řadu kontrol u vývozu čipové technologie do Číny. Prezident Joe Biden tak chce zpomalit technologický a vojenský pokrok Pekingu. Nizozemsko na jaře po jednání s Američany přislíbilo, že zamezí tomu, aby se jeho nejpokročilejší stroje na výrobu čipů dostaly do Číny.

EU není jednotná vůči Číně ani americkému tlaku

Někteří odborníci však podotýkají, že unie je ve zcela jiné pozici než Spojené státy a může ji využít ve svůj prospěch. „Politická potřeba zbavit se rizik ve vztahu mezi EU a Čínou je zcela odlišná od americko-čínských vztahů. Ve světě, který je charakterizován rivalitou mezi USA a Čínou, je EU nejdůležitějším ekonomickým partnerem pro oba – to dává EU značné politické výhody oproti Pekingu i Washingtonu,“ míní podle CNBC Jacob Kirkegaard z Petersonova ústavu pro mezinárodní ekonomiku.

Názory členských států na to, nakolik by unie měla s Bílým domem koordinovat své postoje, se přitom různí. Státy střední a východní Evropy jsou vesměs pro bližší spolupráci s USA i s ohledem na to, že Washigton hraje zásadní roli v podpoře Ukrajiny a obraně východního křídla NATO, připomíná Šebok. Některé země podle něj proto cítí, že na oplátku je potřebné zaujmout i asertivnější přístup k Číně.

Výjimkou v rámci těchto zemí je Maďarsko, které odmítá pomoc Kyjevu a podporuje úzkou spolupráci s Čínou. „V Číně nevidíme žádné riziko ani hrozbu, ale spíše zemi, se kterou nám může normální spolupráce přinést velký prospěch,“ uvedl před pár dny maďarský ministr zahraničních věcí Peter Szijjártó.

Proti přijetí amerického přístupu pak vystupuje zejména francouzský prezident Emmanuel Macron. „Varoval, že takový postup by z Evropanů udělal americké vazaly. Macron prosazuje střední cestu, která se vyhýbá volbě stran mezi USA a Čínou,“ podotkl ve své analýze Stephen Olsen ze singapurské filantropické organizace Hinrich Foundation.  Šebok přitom předpokládá, že nejednotnost v přístupu k Číně přetrvá v EU ještě dlouho.