V Česku fungují necelé čtyři tisíce čerpacích stanic pohonných hmot čili benzinek. Jen zlomek z nich dosud přistoupil na instalaci dobíječek pro elektromobily, tedy jediná osobní auta, jež patrně budou od roku 2035 na trhu k mání. Proměně čerpacích stanic na dobíjecí, zejména těch menších, brání podle provozovatelů nízký elektrický příkon, nedostatek parkovacích ploch a nejisté postavení benzinek jako výhradních dodavatelů „paliva“ pro elektromobily. „Auta budeme patrně nabíjet doma a v práci jako telefony, takže čerpačky budou zbytečné,“ líčí budoucnost předseda představenstva Společenství čerpacích stanic ČR (SČS), které sdružuje kolem 60 nezávislých pumpářů, Ivan Indráček.
Provozovatelé čerpacích stanic v Norsku, které má nejvyšší podíl elektromobilů v Evropě, si přechod na elekromobilitu pochvalují. „Tržby z prodeje pohonných hmot stejně nejsou pro naši stanici nejpodstatnější. Mít tu zákazníky, kteří tu stráví více času dobíjením auta, není vlastně špatné. Naopak, koupí si více občerstvení a nápojů,“ říká manažer norské čerpací stanice Dag Erik Juvstad.
Méně řidičů, méně vypité kávy
Češi jsou oproti Norům mnohem pesimističtější. „Spousta čerpacích stanic má zhruba pět míst na stání a čím kratší dobu tam řidič stráví, tím lepší je to pro tržby. Elektromobilista může blokovat místo půl hodiny, ale stále je to jeden řidič, který si koupí jedno kafe,“ tvrdí šéf SČS Indráček, který je zároveň výkonným předsedou České asociace LPG, zastupující velké společnosti, jako jsou Kralupol, Tomegas či Primagas.
Přitom více než polovina tržeb čerpacích stanic často pochází z prodeje doplňkových služeb, občerstvení nebo nápojů. V některých případech to bývá dokonce až osmdesát procent zisku.
Zdražování pohonných hmot v Česku
„Sama čerpací stanice vydělá jen na uhrazení účtů a poplatků kolem stojanů, nádrží a elektřiny, uživit se z prodeje paliv nedá. Používáme ji spíše jako výkladní skříň, abychom nalákali zákazníky, kteří si tu nakoupí,“ vysvětluje Jiří Havel, provozovatel čerpací stanice ve Studenci.
Návštěvníkům nabízí trdelníky, lokální potraviny a čerstvou točenou zmrzlinu, díky níž je pumpa vyhlášená mezi řidiči. „Místní k nám na nákup nechodí, pro ně jsme příliš drazí. Uživíme se jenom díky hlavnímu silničnímu tahu,“ konstatuje.
Kvalita kávy a nabídka občerstvení jsou pro řidiče často rozhodující. „Doby, kdy se na čerpacích stanicích prodávala káva z prášku a řidiči si s tím vystačili, je dávno pryč,“ vysvětluje Indráček.
Velké řetězce na tuto změnu reagují proměnou čerpacích stanic na odpočívadla nebo dokonce kavárny. Například síť Shell loni představila vlastní koncept kavárny Shell Café, který pro globální využití testuje právě v Česku. Firma do lepší tuzemské kávy a všeho kolem ní jen loni investovala přes 24 milionů korun. Další desítky milionů podle vyjádření šéfa celé firmy Daniela Vasichache šly na posílení gastrosegmentu.
Velký podíl doplňkových služeb na celkovém zisku je podle Indráčka hlavním důvodem, proč se v Česku dosud nerozšířily bezobslužné čerpací stanice. „Sice neplatíte obsluhu, ale na druhé straně nemáte příjmy z obchodu,“ vysvětluje.
Proměna či zánik
K instalaci dobíječek se podle Indráčka zatím rozhodla jen malá část českých benzinek. Důvodem není jenom nízká poptávka nebo malá parkovací plocha, ale i nedostatečný příkon elektrické energie, který většina stanic nemůže zvýšit.
„Neumím si představit, že bychom měli naše čerpačky předělávat na velkokapacitní dobíjecí stanice, a to jak z důvodu nedostatečné kapacity elektrické sítě, tak z ekonomických důvodů,“ říká provozovatel čerpací stanice Šafránka v Rudné Alexandr Kvapil, který si letos plánuje nechat vybudovat dobíječku pro elektromobily.
„Bereme to ale jen jako doplněk k tomu, co nabízíme a co nás živí. Z toho důvodu jsme se na vybudování a provozu domluvili s jinou společností, které jen poskytneme prostor. Největší podíl obratu pochází jednoznačně z prodeje pohonných hmot, ať už běžných, nebo alternativních,“ konstatuje.
Těm stanicím, kterým se proměna přece jenom podaří, hrozí další nebezpečí. Jejich hlavní konkurencí bude sice pomalejší, ale levnější nabíjení v blízkosti práce nebo doma, kde je auto přes den zaparkováno. „Pomalejší nabíjení doma je pro síť mnohem nižší zátěží než při nabíjení na nabíjecí stanici. Nápor na elektrickou síť je tam značný a to se odrazí na ceně,“ říká Indráček.
Dobíjející stanice tak ztratí své výjimečné postavení v dodávání energie a budou sloužit jen pro občasné dobíjení. Pohled majitele sítě čerpacích stanic Tank Ono Jiřího Ondry je ještě přímější. „Do padesáti let čerpací stanice možná zaniknou úplně,“ domnívá se majitel sítě 40 čerpacích stanic.
Této vizi nahrává i úspěch britského startupu Pod Point, který nabízí instalaci domácích dobíječek pro elektroauta. „Devadesát sedm procent dobíjení se bude v budoucnu odehrávat mimo dobíjející stanice,“ předvídá šéf firmy Erik Fairbairn.
O zániku benzinek je podle předsedy SČS však předčasné mluvit. „I kdyby se naplnily ty nejoptimističtější scénáře rozvoje elektromobility, v roce 2030 budeme mít na silnicích stejné množství aut se spalovacím motorem jako dnes. A elektromobilů bude o půl milionu více,“ uzavírá.
