Od roku 2023 by se rozpočet ministerstva dopravy měl zvyšovat na 140 až 150 miliard korun, míní šéf rezortu a vicepremiér Karel Havlíček (ANO). Dalšího zadlužování země se neobává. Věří, že vysoké deficity státních financí se podaří snížit podporou investic ve firmách a nikoliv zvyšováním daní, jak navrhuje například ČSSD. „Daně bych nezvyšoval ani bankám a velkým korporacím, v určité fázi to může být kontraproduktivní. Využijme banky k tomu, aby nám financovaly podniky a aby tyto úvěry byly levné,“ říká.
Kandidujete za ANO do Poslanecké sněmovny. Chcete řídit ministerstva dopravy a průmyslu a obchodu i po říjnových volbách?
Příští vlády musejí být schopny zajistit zdroje, což bude extrémně náročné. Nám se podařilo dosáhnout toho, že spolupracuje premiér s ministry financí a dopravy. Rezort přestal být otloukánkem. Stejně jako ministerstvo průmyslu je nyní doprava prvoligovým týmem, který má ve vládě silné slovo.
Mělo by to tak zůstat?
Mám politickou obavu, že vznikne vícebarevná koalice, přičemž premiér a ministři financí a dopravy budou z různých stran a nedomluví se v době, kdy se bude muset šetřit a doprava bude potřebovat více peněz než teď. Souhlasím, že ANO si dopravu uzurpovalo. Ale jednalo se o zcela zásadní věc.
A dál?
Vytvořili jsme zázemí pro vysokorychlostní tratě, kopat se začne v roce 2025. Příprava už běží. Také jsme rozjeli projekty PPP, spolupráci veřejného a soukromého sektoru. Spolu s tím potřebujeme urychleně pokračovat v dostavbě dálnice D35. Jedná se o sedm úseků, bude to velmi obtížné. Říkám, že finále musí být v roce 2028. S D6 pak budeme na přelomu let 2024 a 2025 v Karlových Varech. Ředitelství silnic a dálnic se termín snaží posunout o rok, musí se na ně tlačit.
Co dálnice D3 z Prahy přes Tábor a České Budějovice do Rakouska?
Ta je závazně nastavena tak, že v letech 2024 až 2025 budeme v Dolním Dvořišti. Nesmíme ale cuknout v úseku přes Posázaví a začít o této trase zase spekulovat a jednat s různými platformami. Jestli někdo přistoupí například na zvýšení kapacity některých stávajících komunikací, pomáhej rezortu dopravy pánbůh. Neuhnout z Posázaví považuji za zásadní, ministerstvo se musí postavit na zadní, trvat na tom a dohrát to. To samé platí o Pražském okruhu.
Příští ministr dopravy musí být silná osobnost, která si vydupe peníze a bude mít ve vládě slovo. Finanční prostředky budou potřeba také na vysokorychlostní tratě a zabezpečovací systémy pro železnice. Zároveň musí být udrženo tempo výstavby dálnice a oprav stávajících komunikací.
Napřesrok má ministerstvo dopravy dostat asi 130 miliard korun. To je maximum, které je schopno absorbovat?
V příštích dvou letech je to opravdu strop. Od roku 2023 by ale rozpočet měl růst na 140 až 150 miliard. Bude to nutné právě i kvůli výstavbě vysokorychlostních tratí.
Peníze ale chybějí, dluh Česka raketově roste. Spoléháte pouze na ekonomický růst, nebo byste přijal nějaká daňová opatření?
Jsem zastáncem posilování výkonu ekonomiky. Na druhé straně uznávám, že je potřeba být racionální v úsporách. Nesmějí ale prakticky všechno zadusit jako na začátku minulé dekády. Měli jsme nejlepšího ministra financí v Evropě, nicméně byznys i zaměstnanci na to doplatili.
Stamiliardové schodky schválené současnou vládou ale budou muset firmy a lidé zaplatit...
Jsem pro úspory, ale musejí být vybalancované. Do současných deficitů se dobře trefuje, ale problém není na výdajové straně státních rozpočtů. Máme snížit platy učitelům, investice, nebo výdaje na vědu a výzkum? Všichni včetně opozice nám naopak říkají, abychom přidali pedagogům, ještě více investovali a posilovali inovace.
Co navrhujete?
Ekonomika dostala obrovskou ránu. Jsem přesvědčen, že následující dva až tři roky musíme překlenout vysokými schodky. Uhráli jsme to ale v předchozích letech. Měli jsme nízkou zadluženost, která byla čtvrtá nejnižší v Evropě. V celé Evropské unii deficity rostou. Pokud Česko dluh zvýší, bude ho mít pořád poloviční oproti některým evropským zemím. Není důvod k panikaření a k tomu, abychom se rvali o to, že peníze na podporu ekonomiky nedáme.
Daně byste nezvyšoval ani velkým firmám?
Odmítám zvýšení daní podnikům. Dostaly rány zprava i zleva, a když to ustály včetně živnostníků, naložíme na ně další břemeno? Připravme se na to, že ještě dva až tři roky to nebude žádná sláva. Musíme ale vytvořit přidanou hodnotu neboli zisk. Když bude vyšší, vzrostou i daňové příjmy státu. Vydělají na tom také zaměstnanci, kterým zaměstnavatelé zvýší mzdy.
Poučme se z chyb, které se udělaly za minulé krize, a neopakujme je. Nehecujme se, že musíme mít vyrovnané rozpočty. Ty jsme měli mít, když ekonomika rostla. K vyrovnaným státním financím ale jednou dojdeme. Za současné situace je prvořadé nebát se investovat.
ČSSD, která je vládním partnerem ANO, oprášila svůj návrh sektorové daně pro banky. Chce také více zdanit nejbohatší lidi s majetky nad sto milionů korun. Nepomohlo by to alespoň částčně státní pokladně?
Ani bankám a velkým korporacím s výjimkou digitální daně bych odvody nezvedal. V určité fázi to může být kontraproduktivní. Využijme banky k tomu, aby nám financovaly firmy a aby tyto úvěry byly levné. Tak se vygenerují peníze. Když bankám zvedneme daně, zvýší úroky a tím utlumí výkonnost firem. To není správná cesta. Razí ji levicové strany, které při propadu příjmů zvyšují daně. Můj názor je, že je potřeba podpořit výkonnost.
Co odliv dividend v řádu stovek miliard korun do zahraničí. Jste pro omezení?
Každý má nárok si dividendy odvést, dělají to i české firmy působící v cizině. Žijeme zkrátka v kapitalistickém světě. Na druhé straně může stát motivovat firmy k tomu, aby v Česku peníze nechávaly a investovaly je. Toho ale lze dosáhnout jen určitým daňovým prostředím.
Pokročil vznik Národního rozvojového fondu, kam mají čtyři největší tuzemské banky vložit miliardy?
Už jsou připravené první tři projekty, jeden bychom chtěli představit během prázdnin. Jedná se o jednotky miliard.
Budete konkrétní?
Jeden projekt se týká nákupu vlakových souprav. Šlo by o vícezdrojové financování, na němž by se Národní rozvojový fond podílel. Dalším projektem je výstavba víceúčelové haly v jednom větším městě a posledním je investice do zdravotnictví,. O ní se ještě diskutuje.
Nebyla chyba při zrušení superhrubé mzdy snížit daň z příjmů pro zaměstnance na 15 procent a tím připravit státní rozpočet o sto miliard ročně?
Je to méně, řádově to zatím vychází na 70 až 90 miliard. Vláda se k zrušení superhrubé mzdy zavázala ve svém programovém prohlášení. I ODS uznala, že zavedení tohoto opatření byl špatný krok. Zaměstnanci se tehdy minimálně oklamali. Snížení daně není navždy, je limitováno dvěma roky.
Potřebovali jsme podpořit byznys na úrovni průmyslu, obchodu a služeb. Říkali jsme si, že když tyto peníze pustíme na trh, lidé budou ochotnější více utrácet za zboží nebo rekreaci.
Za zásadní považuji i to, že jsme na dva roky pomohly firmám v tom, že nemusejí zvedat mzdy. To by přineslo zpomalení ekonomiky. Navíc jsme velmi zjednodušili diskusi s odbory.
Vládní závazek o snížení daně pouze na dva roky není nikde zakotven. Dodrželo by ho ANO, pokud by se znovu dostalo do vlády?
Nechci o tom spekulovat, opatření platí teprve půl roku. Musíme se přesvědčit, že zafungovalo ve zvýšené spotřebě. Vypadá to, že poptávka lidí jde nahoru. Na podzim je potřeba snížení daně vyhodnotit.
Jsem přesvědčen, že HDP vykáže velmi dobrá čísla. A to díky solidní exportní aktivitě, investicím a právě dobré spotřebitelské poptávce. Vánoce budou pro obchodníky bombastické. Samozřejmě za předpokladu, že epidemická situace zůstane stabilizovaná.
Věříte, že tomu tak bude?
Obavy jako vláda máme. Nejsem ale epidemiolog a ani malíř černých zítřků. Nedomnívám se, že by se opakoval minulý podzim.
Odhadnete vývoj ekonomiky po pandemii? Máte už představu o investicích, pokud byste po volbách pokračoval ve vládě?
Důležité je, že ekonomika jde nahoru. Je velká šance, že z krize vyjdeme posíleni. Hlavním důvodem je to, že jsme v kritický moment udrželi průmysl nad vodou a nezavřeli ho. Bylo to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí. V opačném případě by byly dopady katastrofální, a to jak do veřejných rozpočtů, tak do výkonnosti firem a zaměstnanosti. Dokázali jsme také, že průmysl může být součástí řešení, protože testování pracovníků zvládl výborně.
Druhou věcí je, že jsme do podpory podnikání objektivně dali 330 miliard korun. Z toho 190 miliard byly přímé zdroje a 140 miliard nepřímé. Jednalo se například o daňové odklady daní nebo záruky za úvěry. Díky tomu nebyly žádné hromadné krachy firem a nenastaly černé scénáře, které se jeden čas malovaly.
Živnostenský sektor to ustál, i když se ztrátami. Myslím tedy, že jakkoliv jsme dostali velké rány, naše startovací základna je vůči ostatním zemím v Evropě, kde firmy zdaleka nedostaly takovou pomoc, nastavena poměrně dobře.
Začíná se to projevovat?
Průmysl jde výkonnostně nahoru výrobně i exportně. Projevuje se to také v tom, že firmy chtějí investovat a jsou připraveny dávat další zdroje do inovací. To jsou všechno dobré signály. Jde o to všechno udržet. Dosavadní podpora musí přejít z přímé na nepřímou, klást důraz na investice. Zavedly jsme odpisy, investiční záruky nebo aktualizujeme systém investičních pobídek. Snažíme se soukromý sektor v dobrém slova smyslu nutit i ke stálým investicím do výzkumu. V neposlední řadě je klíčové udržení cash flow, tedy poskytování záruk za provozní úvěry.
Loni na jaře jste s premiérem Andreje Babišem říkali, že pomůžete ekonomice více než jedním bilionem. Proč se pomoc zastavila na 330 miliardách?
Stovky miliard tvořila záruční schémata. Ta bychom nechali stále otevřená. Když to budeme dělat šikovně, dokážeme sto miliard ročně alokovat do dobrých záruk. To je návratný mechanizmus, spokojené budou banky i firmy a investice porostou. Myslím, že v určitém čase jsme schopni se dostat až šesti stům miliard.
Proč se finanční prostředky nevyčerpaly?
O záruky nebyl tak velký zájem, průmysl si o tolik peněz neříkal. Minulé jaro bylo ale z psychologického hlediska potřeba, abychom se nebáli hovořit o tom, že uvolníme až šest set miliard. Nebyl to marketing, radila nám to i Česká bankovní asociace. Myslím, že to velmi pomohlo atmosféře v byznysu, protože firmy dostaly jasný signál, že stát je schopen přes banky generovat peníze.
Máte představu, kolik by stát měl v příštích čtyřech letech, tedy v dalším volebním období vynakládat na vědu a inovace?
U výzkumu a vývoje je nutné sledovat celková čísla, tedy kolik vynaloží stát současně s podnikateli. Zároveň je vláda musí motivovat nepřímými nástroji. Inovační strategie obsahuje závazek, že do roku 2020 budeme na dvou procentech HDP. Aktuální údaje zatím nemám, protože se dopočítávají zpětně. Ale v roce 2019 jsme byli na 1,94 procenta, což je absolutní rekord. Ještě na začátku dekády se výdaje na vědu pohybovaly na 1,3 procenta.
Tyto výdaje dál porostou?
V roce 2025 je cílem dosáhnout celkových výdajů na vědu, které vynakládá stát spolu s firmami, ve výši 2,5 procenta HDP.
Ve výstavbě dopravní infrastruktury máte podobně velké ambice?
Tato oblast je jasně daná výší investic. V lednu 2020, kdy jsem přebíral rezort dopravy, byl jeho rozpočet 83 miliard. Dostal jsem úkol zajistit vícero zdrojů. Na letošek už je rozpočet 127 miliard a přibližně 130 miliard navrhujeme na příští rok. To je třiceti až čtyřicetiprocentní skok v horizontu dvou let. Jsme ale na absolutní hraně nejen rozpočtových, ale i fyzických kapacit. Nepotřebujeme jen peníze, ale také firmy, které stavby zhotoví.
Karel Havlíček (51) vystudoval Stavební fakultu ČVUT a následně doktorské studium oboru management a ekonomika dokončil na Fakultě podnikohospodářské VŠE v Praze. Na stejné vysoké škole se na fakultě financí a účetnictví habilitoval na docenta.
V letech 1991 až 2001 byl šéfem firmy Elcom zaměřené na elektronikui. Poté pracoval v holdingu Sindat, který se primárně orientoval na textilní průmysl. Od roku 2010 byl předsedou Asociace malých a středních podniků a živnostníků.
V roce 2019 vstoupil do politiky jako nestraník za ANO a stal ministrem průmyslu a obchodu a poté i ministrem dopravy. Je místopředsedou vlády.
