Banky o malé a střední firmy ztrácí zájem, tvrdí Blahut | e15.cz

Banky ztrácejí zájem o malé a střední firmy, říká hodinový finanční ředitel Luděk Blahut

Anna-Marie Horáková

Anna-Marie Horáková

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Odklon zájmu bank o malé a střední podniky probíhá podle Luďka Blahuta, který se jako hodinový finanční ředitel specializuje na firemní financování, již delší dobu. Na vině podle něj přitom není covid ani nedávné krize, které by způsobily větší opatrnost ze strany bank, vysvětluje Blahut, který zpravidla podnikům zajišťuje nové úvěry nebo zpracovává audit stávajícího modelu a hledá možná zlepšení.

Středně velké podniky už mohou dosahovat i miliardového obratu, tam už zpravidla působí kompletní management. Proč není schopný si najít optimalizace sám a využívá vašich služeb?

Velikost firmy z mého pohledu úplně nemusí souviset s tržbami a počtem zaměstnanců, jak ukazují tradiční parametry. Co dělá firmu velkou, jsou zvládnuté interní procesy jako třeba finanční řízení. Úspěšná a z mého pohledu velká firma má většinou své vlastní účetní oddělení, je tam člověk na controlling, finanční ředitel a podnik komunikuje s auditory, daňaři, externími specialisty. Orientuje se v bankovní i nebankovní nabídce, v dotacích. Jednatel takové firmy má čas na strategii. V malých firmách nic z toho není. Malá firma je závislá na svém zakladateli a jednateli v jedné osobě, který typicky nestíhá.

V době vysokých úrokových sazeb musíte mít trochu svázané ruce. Neztížila se vám práce za poslední rok?

Vůbec ne, u mě je převis poptávky.

Přece jen ale musejí být možnosti nalezení přefinancování úvěru těžší, nevnímáte to?

To je vždycky. Nemusí to souviset s vysokými úrokovými sazbami. Jsou na jednu stranu případy, kdy se dají sazby snížit, najít výhodnější úvěr, ale ušetření na úrokové sazbě není vždy to hlavní, proč mě klient najímá. Podstatou je často to, že se zásadním způsobem předělají stávající úvěrové smlouvy a hledá se lepší model.

Poptala mě například firma, že mají problém s cash flow a potřebují zajistit nový úvěr. Během analýzy jsem zjistil, že žádný nový úvěr nepotřebují, stačilo předělat ten stávající, který banka špatně poskytla. Firma měla poptávku investičního charakteru a banka jí naroubovala provozní úvěr na tři roky. Refinancoval jsem jej na investiční na osm let, a nakonec se snížila i úroková sazba, ale nebyl to cíl. Firma ušetřila v cash flow statisíce korun.

Jak je možné, že firmě banka poskytla provozní úvěr namísto investičního?

To se občas děje. Ne všechny banky mají úplně plnohodnotnou nabídku. Je třeba říct, že malé a střední firmy to v tomto mají skutečně velmi těžké. Jsou banky, které třeba vůbec neposkytují úvěry menším firmám, začínají až na horní hranici středně velkých firem. Některé banky nenabízejí třeba financování e-shopům, a to ani v momentě, kdy se jedná o firmu s dvacetiletou historií, skvělou ekonomikou, firma je lídrem na trhu, má i k zástavě nemovitosti, což nebývá pravidlem. A přesto jí některá banka nenabídne ani korunu. Pak se stane, když je firma ne v úplně správné bance, která pro ni nemá optimální nabídku, že se takzvaně ušije to, co prostě je.

Proč myslíte, že banka nenabídne úvěr e-shopu, který má zajištění?

To je politika bank, jsou to obchodní organizace, mají na to právo.

Ale nejdou tímhle banky samy proti sobě, když se nejedná o rizikový úvěr?

V tomto konkrétním případě, který mám před očima, mě to opravdu až zaskočilo. Myslel jsem si, že to bude snadné a banky se o firmu poperou. Ve finále jsem byl rád, když jsem získal nějaké dvě hezké nabídky. V podstatě ale na to některé banky skutečně nereagovaly vůbec.

Sám jste dříve v bankovním sektoru působil a tvrdíte, že takto banky dříve k menším podnikům nepřistupovaly. Co se změnilo?

Ve dvacetiletém horizontu pozoruji opravdu spíše sestupný trend v zájmu bank o segment malých, středních podniků. V podstatě to potvrzuje i letošní průzkum Asociace malých a středních podniků, ze kterého vyšlo, že jim banky nevycházejí tak vstříc jako velkým firmám, kterým jsou ochotné půjčovat na daleko větší páku. Chtějí po velkých firmách mnohem menší zajištění než po středně velkých. Samozřejmě že i cena úvěru je dramaticky nižší.

Současně si stěžují i na to, že se banky od firem nějakým způsobem vzdalují. Kdysi bylo pravidlem, že do firmy přijel kromě obchodníka z banky i člověk z risku, který posuzuje úvěrové případy, což se v poslední době neděje. Firmy to vnímají tak, že banky jsou pak někdy odtržené od reality. Já to mohu potvrdit. Loni jsem pomohl firmě se získáním úvěru a v té době dal shodou okolností výpověď jejich bankéř. Firma neměla více než rok žádného bankéře ani obchodníka, natož aby se potkali s riskerem.

Myslíte, že se do tohoto přístupu bank nějakým způsobem propsal covid, kdy řada menších podniků nepřežila? Zpravidla krize většinou zvládnou spíše větší podniky. Nejsou od té doby banky více opatrné?

Každá krize s sebou nese nová rizika. To je v pořádku, ale úplně bych nesouhlasil, že si v krizi pomohly zejména velké podniky. Malé i velké firmy se dostaly do potíží, když byl jejich obchodní model postavený na nízké marži a byl třeba závislý na levných penězích. Takový model je samozřejmě velmi křehký.

Někteří mí klienti naopak prošli posilnění i loňskou energetickou krizí a jsou to firmy právě z oboru vysoké energetické náročnosti. Zvedlo jim sebevědomí, že si paradoxně v této situaci vyjednali se svými zahraničními západními odběrateli lepší podmínky, což se samozřejmě promítlo i do jejich výsledků a marží. Je to dobře, protože ekonomika potřebuje firmy, které tvoří vysokou přidanou hodnotu.

Na LinkedInu jste zmiňoval případ, kdy podnik nechtěl zarytě změnit banku, ačkoli potom ušetřil milion korun ročně. Čím si vysvětlujete, že chtějí být podniky takto loajální?

Myslím si, že se to trochu mění. Mladší podnikatelé jsou více otevření změnám, ale u těch starších podnikatelů je to kolikrát opravdu s podivem, jak dokážou být „přeloajální“. Samozřejmě i pro mě je jednodušší, a někdy to tak i dopadne, domluvit se se stávající bankou na úpravě modelu financování. Když to ale nejde, banku musím změnit.

Firmy označují současnou dobu za tu nejhorší pro podnikání za posledních patnáct let. Přicházíte do styku s jejich kompletními financemi, vidíte to na nich?

Minimálně v tomto roce, i přesto že je, doufejme, za námi období koronaviru a bohužel stále probíhá válka na Ukrajině a podobně, se ke mně dostávají případy, kdy na tom firmy nejsou špatně.

Ani u nich nevnímáte žádné obavy z budoucnosti? Nebo to naopak vnímají tak, že je krize za nimi, zvládly energetickou krizi a nejvyšší inflaci?

Některé menší firmy až tak neplánují. Nemají třeba vůbec zavedené finanční řízení, což je taková Achillova pata malých a středních firem. Někdy mám pocit, že firmy žijí tak trochu ze dne na den a úplně neřeší, co bude za dva roky.

Evropský investiční fond ve spolupráci s komerčními bankami nebo například Národní rozvojová banka nabízejí řadu výhodných půjček pro menší firmy, využívají toho firmy?

Problém menších firem je v „one man show“ jednatele, majitele, který nestíhá a často o těchto možnostech ani neví. Banky samozřejmě tyto možnosti nabízejí, ale někdy i ony mají rezervy. Vzpomínám si na případ, kdy mě oslovila top firma se svým investičním záměrem a už měli na stole nabídku od banky. Ta měla atraktivní úrokovou sazbu, téměř každý podnikatel by nic neřešil. Ve finále jsme našli jiné řešení, které se úplně obešlo bez obchodní banky, protože se využilo úvěrů od Národní rozvojové banky a firmě se tak ušetřily skoro dva miliony korun. Model mohla alespoň částečně nabídnout klientovi banka, ale ochudila by se tím o své výnosy. Někdy ani top klientovi banka nesnese modré z nebe.

Luděk Blahut (57)

  • Vystudoval ekonomii na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě v Ostravě.
  • Pracoval na manažerských pozicích v Citibank i Komerční bance.
  • Projekt Hodinový finanční ředitel rozvíjí od roku 2010.
  • Je členem Asociace malých a středních podniků ČR.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah