Česko brzy přinese naději pro boj s leukémií. Tým Petra Lesného z Ústavu hematologie a krevní transfuze (ÚHKT) oznámil, že v příštím roce požádá o povolení klinické studie léčivého přípravku genové terapie zaměřeného proti antigenu CD123 akutní myeloidní leukémie. Petr Lesný je odborník jak na vývoj léků, tak na farmaceutický byznys, takže o přípravku zatím hovoří velmi opatrně, přesto je v jeho slovech velké očekávání. „Jsme na tenkém ledě, ale hypoteticky má ten lék potenciál leukémii i zcela vyléčit,“ říká v rozhovoru.
Pod vaším vedením vznikl imunoterapeutický tým, který zahrnuje klinické lékaře, vědce a další odborníky, který vyvíjí a využívá nové léčivé přípravky. Jak vznikl nápad takový tým postavit?
V roce 2012 došlo k ohromné změně ve vnímání moderních terapií. Byla představena metoda genové terapie, která měla potenciál vyléčit pacienty z rakoviny, konkrétně z akutní lymfoblastické leukémie. Design té metody začal už v roce 1987, takže vidíte, jak dlouhá cesta za tím vývojem byla.
U nás se ihned začal pod ředitelem ústavu panem profesorem Petrem Cetkovským dávat dohromady tým, který by se té metodě věnoval a do něhož jsem se připojil. Začátek se dá datovat do roku 2015. Postupně se nám podařilo dojít ke schválení výroby prvního léčivého přípravku moderní terapie, ještě ale nešlo o genovou terapii. V té chvíli, kdy jsme se stali oficiálním farmaceutickým výrobcem, jsme se pustili do druhé etapy, která se už týkala genové terapie.
Nyní připravujete druhý vlastní léčivý přípravek genové terapie. Oč jde?
V roce 2024 podáme žádost o povolení klinické studie druhého léčivého přípravku genové terapie zaměřeného proti antigenu CD123 akutní myeloidní leukémie. Zatímco jsme šli až dosud víceméně po vyšlapané cestě s klinickou studií přípravku mířícího na stejný cíl jako ten prezentovaný v roce 2012 v USA, tady to je o dost složitější. Jde o závažnější diagnózu, proti níž máme k dispozici daleko méně léčivých přípravků.
Co to pro pacienty v Česku znamená?
V této situaci to znamená, že máme připravený designovaný přípravek, dobře podložený preklinickými studiemi, máme k němu mnoho informací ze studií „in vitro“ a předpokládáme, že by měl fungovat. Jako odpovědný lékař k tomu nemůžu říct víc. Do té doby, než ho podáme prvním pacientům, nemůžeme s jistotou určit jeho bezpečnost. Ale pokud přeci jen chcete víc, tak v zahraničí jsou některé klinické studie s tímto přípravkem slibné.
Co teď bude následovat?
My dokončujeme poslední experimenty, které si po nás Státní ústav pro kontrolu léčiv vyžádal. Následovat by měla fáze jedna klinické studie. Provádí se na pacientech, kteří nemají jinou léčebnou možnost.
Tenhle typ léku může tedy daný typ leukémie zastavit, nebo úplně vyléčit?
Opět jsme na tenkém ledě, ale hypoteticky má potenciál leukémii i vyléčit. Ona je to v podstatě očkovací látka, ale leukémie se umí na druhou stranu poměrně účinně bránit.
Do jaké míry se u obou těch přípravků dá hovořit o standardizovaném postupu nebo výrobě? Nebo jde čistě o individuální lék?
Je to kombinace obojího, což je vlastně ta největší výzva, které čelíme. My jsme na jednu stranu farmaceutický výrobce a musíme plnit stejná pravidla jako ti největší hráči v oboru, podléháme stejně tvrdé regulaci a kontrole, přičemž je nás na to deset. Na druhou stranu musíme brát v úvahu, že buňky každého pacienta jsou odlišné. A nejen to. Pacienti, které teď budeme mít ve studii k dispozici, jsou těžce předléčeni chemoterapeutiky a my se musíme připravit na všechny možnosti, jak složitě od nich budeme moci vhodné buňky pro následnou úpravu získat. A to všechno se snažíme nějakým způsobem standardizovat.
Dovedete si představit, že byste tento svůj model přenesli i do ostatních pracovišť v Česku?
Na západě je tenhle postup naprosto standardní. Já jsem nyní v roli konzultanta pro Kampus Albertov, kde o tom uvažují pro 1. lékařskou fakultu UK a perspektivně pro Všeobecnou fakultní nemocnici v Praze. Pomáháme také Fakultní nemocnici v Ostravě, aby tam specializované centrum mohlo vyrůst co nejrychleji, až na jeho vznik budou technicky připraveni. Funguje to ale už v ICRC, což je společné pracoviště Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, kam jsme předali část svého know-how, a počítáme, že budou také žádat o povolení k výrobě. Rutinně to pak funguje v Plzni.
Jak finančně náročný je vývoj takových léků?
Abyste mohl uvažovat o tom, že se do vývoje pustíte, potřebujete mít zavedenou farmaceutickou firmu se vším všudy se superčistými laboratořemi. Ty zřídit je už samo o sobě náročné. Pak potřebujete tým odborníků, co tu výrobu nastartuje, zavede a bude v ní pokračovat. My se ty odborníky snažíme školit, ale ve chvíli, kdy takového získáte, musí už on školit svého nástupce, protože odejde brzy do zahraničí. Poslední částí jsou pak ty konkrétní náklady na výrobu léků.
Jaké si mám představit číslo?
Firma, která se podílela na komercializaci prvního přípravku genové terapie, od roku 2012 do roku 2021, kdy byl přípravek registrován, vynaložila obrovské náklady. Ty se pak promítají do ceny léku. Dnes stojí kolem deseti až dvaceti milionů korun.
Je opravdu cestou pomoci pacientům vyrábět tak drahé léky?
My na to zkoušíme jít trochu jinak. Oni používají metodu virové transfekce, která je vysoce efektivní, ale její zavádění je nesmírně náročné. Náš vedoucí výzkumu genové terapie pan doktor Pavel Otáhal navrhl proces genové modifikace využívající nevirovou transfekci, konkrétně elektroporaci. Cena je v tomto případě zlomková, nevýhodou je pak nižší výtěžnost. Čistě náklady na chemikálie pak vyjdou v tomhle případě bezpečně pod jedním milionem korun. Ale opět: jsou to postupy klinického hodnocení a platí, že o nich nevíme dost.
Jak vnímáte fakt, že se některé věci navzdory slibným výsledkům nakonec ukážou jako nefunkční?
Farmaceutický byznys je jedno obrovské kasino. Nalijete peníze, investujete miliardu do výzkumu nového léčivého přípravku, podáte ho deseti tisícům pacientů a najednou vidíte negativní výsledky, které jste na vzorku tisíce pacientů v klinickém hodnocení neviděl. Pak vám nezbývá než peníze odepsat a jít do něčeho jiného.
Vaší frází řečeno, váš podporovatel, společnost Czechoslovak Group, tedy vsadila do kasina. Je to tak?
Oni na nás vsadili, ale přímou výhru mít nebudou. Vsadili své dobré jméno. Poskytli nám velmi významný dar ve chvíli, kdy jsme ho potřebovali. Víte, jedním z parametrů aplikovaného výzkumu je množství vyrobené látky. A abych vás uvedl do našich poměrů, tak naše výrobní kapacita v roce 2023 byla zhruba deset přípravků za rok.
Do čeho zmíněná podpora směřovala?
Letos se objevily technologie, které by nám pomohly zvýšit kapacitu výroby. I pouhé zdvojnásobení, tedy z deseti na dvacet, je velký skok. Teoreticky by to ale mohlo být ještě více. Každopádně nám to už umožní i souběh dvou klinických studií, které bychom prováděli.
Jak si na tom obecně s podporou stojí aplikovaný výzkum proti základnímu?
Základní výzkum, to je taková romantická věc. Něco objevíte jako první a do chvíle, než to publikujete, o tom nikdo netuší. Je to skvělý pocit. A řekl bych, že i systém jeho odměňování je u nás dobře nastaven. Aplikovaný výzkum je na úplně jiné koleji, protože se může nepodařit. Místo toho, aby lidi posouval, tak lidi spotřebovává. Je také hodně administrativně náročný.
Navíc, jak jsem říkal, je to kasino. Obecná úspěšnost ve farmaceutické výrobě mezi základním výzkumem a pozitivním výsledkem v první fázi klinického hodnocení je menší než pět procent. Venture kapitál je ochotný nést riziko u softwarových projektů, ale ve chvíli, kdy vidí tahle čísla, odcházejí.
Jak je to se státní podporou?
První léčivé přípravky jsme vyvinuly v rámci státní podpory, programu TAČR Gama, za to jsme státu vděční. Od skončení toho projektu jsme nebyli schopni dostat žádnou podporu z programu na podporu aplikovaného výzkumu. Teď se připravují nové, tak uvidíme.
Petr Lesný (50)
|
