Dlouho očekávaný zákon o realitním zprostředkování má vést ke zkvalitnění práce makléřů a vyšší ochraně klientů. Sněmovna jej schválila se čtyřmi pozměňovacími návrhy a zákon může již brzy po svém posouzení Senátem nabýt platnosti.
O zákoně o realitním zprostředkování se mluví už od roku 2011. Tolik potřebná právní úprava vztahů v této oblasti s důrazem na bezpečí spotřebitelů a jejich důvěru v realitní služby nyní konečně začíná nabývat jasných obrysů.
Poslední týdny přinesly skutečně turbulentní vývoj: na konci října jednal o zákoně Hospodářský výbor sněmovny a v pátek 8. listopadu byl zákon ve třetím čtení projednáván v Poslanecké sněmovně. Výsledek? Zákon schválen se čtyřmi pozměňovacími návrhy. Nyní míří do Senátu a půjde-li vše podle plánu, zákon by mohl vstoupit v platnost již od 1. ledna 2020.
Co můžeme od tohoto dokumentu očekávat? Ačkoliv aktuální podoba zákona o realitním zprostředkování není zdaleka ideální, v hlavních bodech mu lze vytknout jen máloco. Bezpochyby jde o krok směrem k vyšší ochraně klientů a k zlepšení úrovně současného realitního trhu, kde se vedle poctivých realitních kanceláří stále objevuje řada pochybných firem a neprofesionálně jednajících makléřů.
Úschovy na účtech realitních kanceláří coby silné politické téma
Komplikace, které projednávání zákona provázely, určitě stojí za komentář. Otázka úschov na účtech realitních kanceláří byla z pohledu realitních kanceláří relativně méně významná, ovšem politici v ní spatřovali jedno z nejsilnějších témat. To bylo vidět i na jednání ve Sněmovně, kde se proti sobě střetly různé názorové proudy. Zatímco někteří politici volali po úplném zákazu (viz návrh Dominika Feriho z TOP 09 umožnit úschovy pouze u advokátů, notářů nebo bank), jiní si přáli zachovat stav současný, kdy realitní kanceláře mohou úschovy poskytovat bez jakéhokoliv omezení.
Nakonec zvítězila jakási zlatá střední cesta v podobě pozměňovacího návrhu, jejž připravil tým poslanců napříč politickým spektrem (poslankyně Helena Válková a Taťána Malá z ANO a Dominik Feri TOP 09).
Realitní kanceláře sice mohou poskytovat úschovy, avšak s přísnými omezeními: finanční prostředky klientů musí být na oddělených účtech, nemohou být postihnuty případnou exekucí či insolvencí; klient si o úschovu bude muset požádat písemně a realitní kancelář nesmí aktivně tuto službu nabízet. Kontrolu nad dodržováním povedou živnostenské úřady. „Obsáhlost debaty ukazuje, že se poslanci zákonu věnovali podrobně. Zákon vznikal na 4 pilířích a pouze kompromisní varianta byla schopna naplnit myšlenku, aby byli ochráněni klienti a jejich peníze, a zároveň mohlo dojít ke zvýšení důvěry v realitní zprostředkovatele“ doplnil Michal Pazdera, ze společnosti JUSTO.
Otázka odbornosti realitního makléře dořešena nedůsledně
O co naopak realitní kanceláře hodně stály, to bylo důrazné vyřešení otázky odbornosti lidí pracujících v oblasti koupě a prodeje nemovitostí.
Stávající verze zákona označovala jako odborníka v problematice nemovitostí kteroukoli osobu se třemi roky praxe (se středoškolským vzděláním), bez ohledu na to, kdy si danou praxi odpracovala. To v reálu vede k neserióznímu jednání některých makléřů, kteří se mohou pustit do podnikání v realitách, i pokud posledních deset patnáct let pracovali v jiném oboru. Nemají přehled nejen o současných trendech na realitním trhu, ale ani o současných zákonech.
Problém by vyřešila povinná zkouška pro všechny bez ohledu na praxi a vzdělání. Tento bod se objevil v pozměňovacím návrhu poslance Petra Dolínka z ČSSD, jenž ale neprošel.
K čemu nakonec poslanci dospěli? Noví makléři sice budou muset realizovat zkoušku, ta se ale nebude týkat lidí s vysokoškolským vzděláním právního, ekonomického nebo stavebního zaměření. Kromě toho akreditaci k realizaci zkoušky získávají bez problémů samotné stávající realitní kanceláře. Z veřejného výpisu vyplývá, že k dnešnímu dni ji má již 24 subjektů. Nechybí mezi nimi prakticky žádná z velkých sítí.
Pochybnosti o kvalitě samotné zkoušky jsou tak na místě.
Pojištění pro realitku, ne pro makléře
Důležitým tématem je také pojištění. Pojištěná má být realitní kancelář, která je s klientem ve smluvním vztahu, nikoliv makléř, který pracuje na jméno takto pojištěné firmy. Pokud mají hradit pojištění všichni makléři na trhu, tedy i ti, kteří pracují pro realitní kanceláře, je to podle části pracovníků v oboru pouze tahání finančních prostředků z jejich kapes a obohacení pojišťoven, protože takové pojištění by fakticky nic nekrylo.
Poslanci přišli s poněkud šalamounským řešením. Povinné pojištění makléřů coby zaměstnanců realitních kanceláří zůstalo zachováno, i když nyní alespoň ve sníženém režimu, tedy 50 procent z původního návrhu. Makléři tak aspoň část nákladů ušetří, což by nemuselo vést ke zdražení jejich služeb.
Další důležité body
O dalším obsahu zákona o realitním zprostředkování již jen stručně.
Zákon definuje samotnou činnost realitní kanceláře a pojem realitní zprostředkování. Podle zákona zahrnuje realitní zprostředkování vyhledání toho, kdo má zájem o uzavření realitní smlouvy se zájemcem. Kromě toho realitní zprostředkování zahrnuje pravidla poskytnutí inzertní služby, posouzení stavu nemovité věci a zpracování návrhu nabídkové ceny, zpracování marketingu nemovité věci, zajištění prohlídky nemovité věci, obstarání stavebně technické dokumentace související s nemovitou věcí, zprostředkování poskytnutí právních služeb a zprostředkování úschovy (o níž byla řeč výše).
Dále zákon představuje povinné zavedení písemné zprostředkovatelské smlouvy, rozepisuje pravidla pro exkluzivní zprostředkování a předkládání aktuálních listin z veřejných registrů a stanovuje splatnost provize.
Každý realitní zprostředkovatel bude muset po přijetí zákona, nejpozději do šesti měsíců, ohlásit svoji živnost na příslušný živnostenský úřad. Bude se jednat o živnost vázanou a její název bude „Realitní zprostředkování“.
Autor je členem asociační rady Asociace realitních kanceláří a předsedou realitní sekce při Hospodářské komoře Praha.
