Emisní cíle pro rok 2030 byly schváleny teprve nedávno a nyní se jen pozvolna rozbíhají snahy, jak ambice naplnit. Brusel se už ale začal zabývat dalším redukčním cílem, a to pro rok 2040. O jeho výši sice rozhodne až příští Evropská komise, analýzy, jak by cíl měl vypadat, jak ambiciózní by měl být a hlavně co to všechno bude znamenat pro firmy, už nabírají na obrátkách. Názor na výši a podobu cíle se mezi českými společnostmi různí. Někteří považují vysokou ambici za nezbytnou pro dosažení klimatické neutrality do roku 2050, další spíše sdílejí obavy z vysokých nákladů a ekonomických dopadů, které na ně přechod na nízkouhlíkové technologie bude mít.
Do diskuze přispěla i Evropská vědecká ráda pro změnu klimatu (ESABCC). Ta ve svém doporučení navrhla, aby se EU do roku 2040 zavázala snížit emise skleníkových plynů proti roku 1990 o 90 až 95 procent, tedy výrazně rychleji, než je aktuální tempo. Její doporučení bylo jedním ze stovek příspěvků, které občané, firmy či organizace zaslaly Evropské komisi do veřejné konzultace, již k tomu vypsala.
Za české firmy však do diskuze přispěla jen skupina ČEZ. Ta se ve svém příspěvku víc než na výši cíle zaměřila na to, že je třeba hlavně nastavit a přijmout opatření, jež budou snižování emisí podporovat, ať už jde o zjednodušování povolovacích procedur, uznání jaderné energetiky, či nastavení adekvátních finančních fondů.
Redakce E15 oslovila několik firem ohledně jejich názoru na doporučení emisních cílů, avšak několik, včetně Třineckých železáren a Vítkovice Steel, se jich k tématu odmítlo vyjádřit kvůli jeho „citlivosti“.
České firmy však zdaleka nebyly jediné, kterým se moc „nechce mluvit“. Mezi zveřejněnými příspěvky se vyskytují doporučení od podnikatelských subjektů jen ze třinácti států Evropské unie a obecně jde o jeden až tři příspěvky na danou zemi. Největší podíl, šest, připadá na Německo. Z Francie dorazily příspěvky tři.
Obecná opatrnost českého průmyslu s ohledem na další navyšování emisních cílů, která je patrná ve veřejných debatách delší dobu, souvisí s vyšším podílem těžkého – tedy energeticky náročnějšího – průmyslu na HDP Česka. Mnozí byznysmeni se obávají, že tuzemská výroba případné důsledky ambiciózního cíle o snížení emisí pocítí výrazněji než méně industrializované země.
Zvýšení ambicí by totiž zřejmě vedlo k tomu, že by firmy musely investovat ještě více a rychleji do nových technologií a průmyslových procesů. To by se pak mohlo projevit ve zvýšení cen nebo snížení zisku. Právě otázkou nákladů se Evropská komise nyní bude zabývat, protože má vypracovat hodnocení dopadů (impact asssessment). To ale podle všeho bude zaměřeno na celoevropskou ekonomiku, nikoli stát od státu. Je tak otázkou, jak bude Evropská komise brát v potaz odlišnou skladbu průmyslu, jiné výchozí pozice různých zemí či regionů a podobně.
Svaz chemického průmyslu České republiky například varuje, že je stále otázkou i to, zda je možné diskutované cíle skutečně plnit při zachování konkurenceschopnosti a přijatelné životní úrovně. „Zrychlení úsilí k urychlení dosažení uhlíkové neutrality do roku 2040 považujeme aktuálně za technicky nemožné, pokud nemá dojít k deindustrializaci Evropy,“ podotkl k tomu ředitel svazu Ivan Souček.
Některé hlasy také poukazují, že je třeba se soustředit i na to, jak jsou realizovány současné cíle. „Ty jsou ambiciózní dost a bylo by lepší se je pokusit splnit, než si dávat stále smělejší a pak zjistit, že je splnit nejde. Tak se to pravidelně děje se světovými cíli v ochraně biodiverzity, která je problémem stejně významným jako ochrana klimatu,“ uvedl za Český svaz ochránců přírody jeho předseda Libor Ambrozek.
Existuje však i jiný pohled na věc. Česko by totiž mohlo využít energetickou tranzici jako příležitost vybudovat si cestu a stát se lídrem v několika oblastech nízkouhlíkového průmyslu, jak poznamenal řídící partner poradenské firmy Boston Consulting Group Tomáš Wiedermann. „ČR má šanci stát v tomto procesu na straně vítězů a být v řadě odvětví evropským technologickým lídrem,“ dodal.
Jeho firma společně s organizací Aspen Institute představila v půlce června studii, která identifikovala hned pět oblastí, v nichž může Česko získat náskok nad zbytkem Evropy a které pro české firmy představují příležitost v hodnotě stovek miliard korun ročně. Domácí firmy by si mohly vytvořit důležité místo na trhu v oboru elektromobilů, technologií a softwaru pro obnovitelné zdroje energie nebo se účastnit řetězce výroby modulárních jaderných reaktorů. Firmy by se také mohly zabývat vodíkovými technologiemi nebo výrobou tepelných čerpadel. Autoři studie odhadují roční tržní potenciál v těchto oblastech celkově na 1,5 až 2,2 bilionu korun.
„ČR patří mezi země s největší produkcí oxidu uhličitého na obyvatele a nemá ani tak vhodné podmínky pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů jako některé jiné země. Proto se musíme soustředit především na hledání inovativních řešení a jejich následný vývoz do ostatních zemí,“ poznamenal výkonný ředitel středoevropské pobočky Aspen Institute Milan Vašina.
Některé firmy již rozpoznaly možnosti a výhody přechodu na udržitelné aktivity a aktivně se angažují v energetické transformaci. Jedním takovým příkladem je společnost Wienerberger, která působí v průmyslu stavebních hmot. Wienerberger investuje do instalace solárních panelů na střechy svých výrobních závodů nebo na přechod na elektromobilitu a plug-in hybridy. Firma zdůrazňuje, že věří, že investice jsou nutnou cestou, jak uskutečnit transformaci podnikání v kontextu „zelené dohody“ a zajistit budoucím generacím zdravé a k přírodě šetrné produkty podporující udržitelné bydlení.
Ekologické a neziskové organizace v rámci debaty o ambicích zase zdůrazňují, že nečinnost při řešení klimatické krize může mít v budoucnosti ještě zásadnější dopady na průmysl, než to, co souvisí s naplňováním dekarbonizačních cílů. „Už dlouho je propočteno, že nečinnost při zmírňováni klimatické krize a vyrovnávání se s jejími dopady pouhou adaptací je mnohem nákladnější než opatření (tedy snižování emisí),“ komentuje koordinátorka Klimatické koalice Barbora Kachtík Valešová a dodává, že na mrtvé planetě nebude ani ekonomika, ani průmysl.
Expert na klimatickou politiku z Centra pro dopravu a energetiku Štěpán Vizi navrhuje cíl 90 až 95 procent zvýšit a eliminovat do roku 2040 naprostou většinu emisí. Toto zvýšení cíle je podle něj klíčové, protože snížení emisí skleníkových plynů o 90–95 procent oproti roku 1990 by poskytlo jen padesátiprocentní šanci udržet oteplení planety pod 1,5 °C do konce století, což je podle mnohých klíčový prahový bod, jehož překročení by mohlo způsobit vážné a nevratné škody na planetě.
„Tempo snižování emisí by se tedy mělo zvýšit. Lineární trajektorie není z hlediska řešení klimatické krize dostatečná, a navíc nejvíce práce dá snížení emisí v poslední fázi mezi 90 až 95 procenty a klimatickou neutralitou, na což bude potřeba posledních 10 let do poloviny století,“ dodává Jiří Koželouh, vedoucí programu Energetika, klima a ekonomika hnutí DUHA.
