Evropa se v posledních měsících prostřednictvím sankcí a cenového stropu snaží omezit ruské příjmy z vývozu ropy, které slouží k financování války na Ukrajině. Švýcarsko se sice připojilo k západním postihům, soukromé společnosti se silnými vazbami na alpskou zemi však nadále obchodují s ruskou surovinou. Dvě z nich se dokonce jako jediné ze Západu podle Financial Times řadí mezi největší kupce ruské rafinované ropy. Bern mezitím pokračuje v debatě, zda spojencům umožní reexport zbraní na Ukrajinu.
Švýcarsko-nizozemský Vitol a švýcarsko-kyperský Gunvor, dva z největších světových nezávislých obchodníků s energetickými komoditami, zůstávají významnými odběrateli rafinované ropy z Ruska více než rok poté, co se zavázaly drasticky omezit své obchody.
Analýza exportních záznamů ruského celního úřadu za letošní první čtvrtletí ukazuje, že se obě společnosti dokonce zařadily na konec desítky největších nákupčích produktů, jako jsou benzín a nafta. Ocitly se tak ve společnosti obchodníků s ruskou účastí, firem ze Spojených arabských emirátů, Hongkongu a Singapuru.
Obchodníci riskují reputaci
Gunvor podle výpočtů stojí za obchody v hodnotě zhruba půl miliardy dolarů, údajně nakoupil zboží za 400 milionů dolarů. Obě firmy pravidelné nákupy připouštějí, zpochybnily však jejich přesnou hodnotu. Obchodníci přitom riskují, že se dostanou do problémů s dodržováním cenových stropů, o reputačních rizicích nemluvě. Ostatně obě společnosti už samy upustily od obchodů se surovou ruskou ropou.
„Pokud už to není podstatná součást jejich podnikání, tak proč podstupovat riziko poškození dobré pověsti?“ tázal se podle britského deníku komoditní analytik Jean-François Lambert. „Krátkodobě to může být ziskové, ale vyvstávají otázky, jak je to rozumné,“ dodal.
Celní prohlášení vývozců jsou jedním z posledních nástrojů analýzy ruských obchodních toků poté, co Moskva loni přestala zveřejňovat souhrnné statistiky. Ukazují, že za první čtyři měsíce roku vyvezla z Ruska rafinovanou ropu v celkové hodnotě šestnáct miliard dolarů padesátka společností. V jejich čele poměrně suverénně stojí Litasco, ve Švýcarsku sídlící obchodní odnož Lukoilu. Loni však přesunula většinu svých operací ze Ženevy do Dubaje.
Lukoil se podivně zbavil italské rafinerie
Lukoil prostřednictvím Litasca vlastnil v Evropě rafinerie, které také zásoboval. Před náběhem embarga se řešil především osud sicilského zařízení ISAB, které zpracovává poměrně velké množství ropy. V lednu ruská ropná společnost oznámila, že Litasco dosáhlo dohody o prodeji rafinerie G.O.I. Energy. Firma však sídlí na Kypru a v Itálii se začalo řešit, zda nemá ruské pozadí.
„Ani společnost, ani její generální ředitel Michael Bobrov, ani její akcionáři nemají žádné spojení s Ruskem, ruskými společnostmi, ruskými institucemi a dalšími subjekty, které jsou jakkoli spojeny s Ruskem,“ hájila se firma podle Reuters.
V dubnu pak Řím udělil souhlas s prodejem, i když si vymínil jisté podmínky. Lukoil každopádně informoval, že G.O.I. Energy vytvořila k zajištění hladkého provozu partnerství se společností Trafigura, jejíž švýcarská pobočka rovněž dál obchoduje s ruskou ropou, ale nevešla se do první desítky kupců.
Trafigura byla zároveň před válkou jednou z mála zahraničních firem ochotných investovat do projektu Rosněfti Vostok Oil v arktických vodách na severní výspě Tajmyru. Ruský těžař plánoval, že tam začne dobývat ropu v roce 2024. Do konce dekády chtěl odtamtud exportovat až dva miliony barelů denně.
K uskutečnění záměru intenzivně hledal ještě krátce před invazí investory, mnohé západní společnosti však už byly obezřetné. Trafigura nakonec svůj desetiprocentní podíl ve Vostoku po dvou letech vlastnictví prodala loni v létě hongkongské firmě Nord Axis.
Byla zaregistrována týden před invazí a nikdo nezná její pozadí, uvedla švýcarská nevládní organizace Public Eye ve své analýze monitorující aktivity ropných obchodníků. Vše nasvědčuje tomu, že rozvoj naleziště Vostok pokračuje, není však jasné jakým tempem.
Nejistý reexport švýcarských zbraní
Neochota se Švýcarskem silně spjatých firem vzdát se obchodu s Ruskem je pouze výsekem švýcarského lavírování mezi západním postojem a svou dlouhodobou neutralitou. Velkým tématem v zemi zůstává otázka využití zbraní švýcarského původu na Ukrajině. Bern po začátku války zamítl žádosti o jejich reexport z Německa, Dánska a ze Španělska. Pod Alpami se tak rozhořela debata o udržitelnosti této praxe a budoucnosti na exportu závislého zbrojního průmyslu.
Tento měsíc se ledy mírně pohnuly, když horní komora parlamentu zákaz zmírnila. Nyní se tak projednávaní vrátí do dolní komory, která předtím reexport odmítla. Navíc je možné, že konečný verdikt padne v referendu. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj každopádně nedávno apeloval na švýcarské politiky, aby vývoz umožnili. „Potřebujeme zbraně, abychom mohli obnovit mír na Ukrajině,“ citovala ho agentura Reuters.
Jeho výzvu kritizovala švýcarská krajní pravice, podle které se Kyjev vměšuje do vnitřních záležitostí země. Švýcarská zpravodajská služba FIS naproti tomu tvrdí, že válka na Ukrajině učinila z neutrálního státu centrum ruské a čínské špionáže. „Švýcarsko je v Evropě jedním ze států s nejvyšším počtem ruských zpravodajských důstojníků operujících pod diplomatickým krytím, částečně kvůli jeho roli hostitele mezinárodních organizací,“ tvrdí služba podle AFP.
