Inflační frustrace výměnou za zaměstnanost. Michlův rok u kormidla přinesl Česku plichtu
Jeden procentní bod dolů. Přesně takový je výsledek českého boje s inflací za uplynulých dvanáct měsíců. Právě před rokem tehdejší prezident Miloš Zeman jmenoval na pozadí šestnáctiprocentní české inflace novým guvernérem centrální banky Aleše Michla. Tehdejšího radního ČNB známého jako odpůrce zvyšování sazeb. Zemi tehdy čekal velký měnový experiment na pomezí filozofie chytré horákyně spočívající v léčbě inflace s jednou rukou složenou v klíně a liberálního přístupu centrálních bankéřů k závěrům svých vlastních ekonomických modelů. Po dvanácti měsících klidu sazeb se Česko pere s patnáctiprocentním tempem růstu cen a experti bijí na poplach, že inflace v Česku už stačila zakořenit.
„Daní za měkčí měnové podmínky a lehčí přistání české ekonomiky, když došlo jen na kosmetickou recesi bez výraznějšího ochlazení trhu práce, bude daleko větší setrvačnost inflace,“ upozorňuje ekonom Patria Finance Jan Bureš. Břímě vysoké inflace je podle něho na centrální bance, která podle něho nekonala, když konat měla.
„ČNB se primárně nepodařilo utlumit inflační očekávání. Ta jsou vysoká, mzdové požadavky rostou, firmy nepropouštějí a všichni s vyšší inflací kalkulují ve svých byznys plánech,“ připomíná šéf společnosti Conseq Jan Vedral s tím, že současná česká realita ukazuje, že dosavadní zpřísnění měnové politiky bylo ke zkrocení inflace nedostatečné.
Je pátý květen roku 2022 a Česká národní banka vydává svou makroekonomickou prognózu na letošní rok. Podle ní má inflace ve druhém čtvrtletí roku 2023, tedy přesně v současnosti, dosáhnout dnešní optikou nepředstavitelné cifry 3,8 procenta.
Základní hrací karty psychologické hry jménem divoká inflace přitom už byly rozdány včetně cenového boomu energií či hrozby mzdové spirály. ČNB naposledy zvýšila základní sazbu na současných sedm procent týden před oficiálním nástupem Michla do guvernerského křesla, a to o masivních jeden a čtvrt bodu. Jako by s sebou tento krok nesl symboliku, že nadlouho je s utahováním sazeb v Česku konec.
Už rok stará prognóza na bázi modelů ČNB přitom jako cestu k centrální bankou proklamovanému dvouprocentnímu inflačnímu cíli doporučovala zvýšit úrokovou sazbu na více než osm procent. Model tehdy pracoval s tím, že po útlumu inflace vlivem sazbového „šoku“ by do současnosti sazba postupně klesla ke zhruba pěti procentům.
Držet sazby nad sedmi procenty přitom modely ČNB doporučovaly v každé ze čtyř makroprognóz, které centrální banka pod vedením Michla za poslední rok vydala. „Sekce měnová opakovaně a neúspěšně bankovní radě doporučovala další zvýšení úrokových sazeb a ochlazení ekonomiky právě proto, aby nedošlo k zabydlení vyšší inflace ve mzdové dynamice a jádrové inflaci,“ připomíná Bureš.
Namísto sazeb ČNB pod Michlovým vedením zdůrazňovala příznivý vliv na inflaci ze směru silné koruny. Česko se razantním zvyšováním sazeb v prvním pololetí loňského roku stalo výnosovým rájem pro zahraniční investory, neboť kapitálu nabídlo lákavý koktejl atraktivního úročení v kombinaci s nejlepším ratingem země ze středoevropského regionu. Jako pojistka výnosu pak fungovala ochota centrální banky při oslabení koruny českou měnu podpořit masivními intervencemi. Unikátní „nabídka“ investorům zafungovala ještě podstatně více, než ČNB předpokládala.
Zatímco tak prognóza z loňského května počítala s tím, že euro bude v těchto chvílích za zhruba 24,50 koruny, ve skutečnosti je česká měna o více než korunu silnější. Silnější měna zlevňuje dovozy a tím tlumí inflaci zvenčí. Ani s nečekaně výrazně silnější korunou se ovšem s českou inflací zatočit nepovedlo. Aktuální, přesně o rok novější prognóza, počítá do roka a do dne s inflací 2,1 procenta, tedy prakticky na centrální bankou dlouhodobě proklamovaném dvouprocentním cíli.
„Dvouprocentní cíl je v tomto výhledu bez šance, pokud nedojde třeba k události typu bankovní krize,“ dodává Vedral s tím, že v ročním výhledu očekává inflaci mezi pěti až deseti procenty. Boj s inflací pod taktovkou Michla podle ekonomů ustrnul na půli cesty, když sedmiprocentní sazba zděděná z éry Rusnokova vedení byla kompromisem mezi snahou zkrotit inflaci a hrozbou pádu ekonomiky.
„Další zvyšování úrokových sazeb by dopadlo významně na firemní úvěry a úvěry domácností a ekonomika by se propadla do hluboké recese,“ upozorňuje na rizika přísné měnové politiky vedoucí katedry manažerské ekonomie Fakulty podnikohospodářské VŠE Tomáš Pavelka s tím, že úroková stagnace ČNB za Michlova vedení se může nakonec ukázat pro tuzemskou ekonomiku jako výhodná. „Co by měl guvernér a bankovní rada vylepšit, je zesílit komunikaci, proč se tak rozhodla, a ovlivnit tím inflační očekávání směrem dolů,“ zdůrazňuje Pavelka.
„Pokud nevznikne důvěryhodný konsolidační balíček a nebude snaha o zodpovědné rozpočty, bude muset ČNB sazby zvyšovat,“ nebývale ostře se na květnovém zasedání bankovní rady ČNB Aleš Michl opřel do vývoje státních financí. Ekonomové se shodují, že monetární politika ČNB a fiskální politika vlády jdou v Česku až učebnicově proti sobě. „Vláda má robustní schodky hospodaření, čímž katapultuje inflaci nahoru a ČNB se snaží udržet ji alespoň trochu na uzdě sazbami,“ říká ekonom společnosti Citfin Tomáš Volf.
Centrální banka má ovšem prostředky, jak vládu „motivovat“ k úsporám. Výše základní sazby se totiž do značné míry propisuje do úrokových nákladů na státní dluh. „Pokud Michlův tlak povede k nějakému výsledku fiskální konsolidace, bude jedině dobře. Nicméně stojí v čele instituce, která může s fiskální expanzí účinně bojovat zdražením financování státního dluhu,“ říká ekonom skupiny DRFG Martin Slaný.