Futuristický vůz ze slovenských Piešťan, představený v roce 1972, ukázal na tehdejší dobu nezvyklou konstrukci.
I v dobách socialismu toužili lidé po něčem jiném, než nabízela tehdejší produkce automobilového průmyslu zemí RVHP.
Kdo chtěl sportovně střižený vůz, mohl v 70. letech sáhnout po kupé Škoda 110 R. Našli se však i tací, kterým připadalo „erko“ málo sportovní a ač se nejednalo o nějak extrémně rozšířený vůz ani v době vzniku, šlo v zásadě o velkosériové auto, které toho navíc se sportem společného moc nemělo. Snad s výjimkou vzhledu své fešné karoserie.
Jedním z aut, které se zcela vymykaly někdejšímu standardu, byl vůz GIOM 1. Pod poněkud tajuplným názvem byla ve skutečnosti zašifrovaná slova „garáž deseti motoristů“. Auto vzniklo opravdu doslova „na koleni“. Jeho konečná montáž proběhla v garáži Františka Němce za pomoci devíti přátel. Ti pocházeli z řad studentů technických škol, vyučených automechaniků a ve skupině byl i jeden lakýrník.
GIOM 1 však nevznikl tak úplně na čistém listu papíru. Jeho tvůrci chytře využili velkosériové díly z produkce Škody, konkrétně řady 100/110.
Uvedený model dodal podlahovou plošinu samonosné karoserie a také podvozek, včetně obou náprav, přední lichoběžníkové, zadní kyvadlové. Odpružení ovšem využívalo kvalitní tlumiče od Koni a namísto bubnových brzd vpředu vůz dostal kotoučové firmy Girling.
Vzadu zůstaly bubnové brzdy. Pro běžný provoz se využívala plechová kola Škoda s pneumatikami od Barumu. Při sportovním nasazení se ale měnila za disky z lehké slitiny (někdejší dokumentace udávala z elektronu) obouvající pneumatiky Dunlop.
Na sériové podlahové plošině byla postavena nová karoserie. Navrhli ji již zmíněný František Němec a dále Peter Chudý. Druhý jmenovaný byl vlastně jakousi duší celého projektu.
V době vzniku GIOMu 1 mu bylo 22 let a úspěšně studoval architekturu na stavební fakultě Slovenské vysoké školy technické. V té době se již čtyři roky účastnil různých soutěží mladých automobilových návrhářů.
Tehdy Chudý předložil hned několik návrhů. Dva byly barevné, dva kreslené tuší a dva tužkou. Zahrnovaly variabilnost karoserie a tedy sahající od kupé přes roadster a sedan až po praktické kombi. Tehdejší porota jim nakonec udělila první, třetí, šesté, sedmé a osmé místo. Ač byl údajně rukopis kreseb vzájemně odlišný, nakonec se ukázalo, že všechny pocházejí od jednoho autora – Petera Chudého.
V následujícím roce získal Peter Chudý třetí místo za sérii návrhů snadno přestavitelné karoserie. Šlo o takzvaný runabout, tedy sportovní vůz bez čelního skla (tedy něco jako v 90. letech alternativně Renault Sport Spider). Technicky se opět vycházelo ze škodovek. Další ročníky ale již soutěž neměla. V té době již Peter Chudý pracoval na svém vlastním automobilu.
