Chci, aby Vasky byly do deseti let šestkrát větší než teď, říká zakladatel Václav Staněk

Poté co jste převzali Botas, se stal novým ředitelem značky váš bratr Vít Staněk. Jaké výsledky od něj očekáváte?

Jakožto dvě české značky obuvi potřebují každá svou pevnou ruku a vlastní směr. I proto jsem se rozhodl předat vedení značky Botas bráchovi. Přebírá kontrolu od vývoje produktu až po marketing. Nový model Iconic a kolekce oblečení vznikaly čistě již pod jeho vedením a musím říct, že jsem pyšným bráchou. Vítek sice nikdy nebyl za Vaskami vidět, ale už od 15 let vypomáhal v našem prvním showroomu. Vždy při mně stál, ať už v dobách těžkých, či těch veselejších.

Přede dvěma lety začal pracovat na prodejně Na Příkopech a poslední rok ji měl na starosti jako vedoucí. Prodejna vygeneruje ročně obrat v řádu desítek milionů korun a pod jeho vedením měla růstovou tendenci. Zná velmi dobře našeho zákazníka a jeho potřeby. Tato znalost se mu při řízení značky bude hodit.

Co jste mu před převzetím kontroly nad Botasem poradil?

Strategická rozhodnutí pro Botas budeme konzultovat spolu a budu mu vždy po ruce. Důležitým prvkem v rozhodování je vždy náš zákazník. Ať už si to zákazníci uvědomují, nebo ne, i oni jsou součástí vedení. Svou přízní, reakcemi i nákupním chováním nám dávají cennou zpětnou vazbu, ze které vycházíme. To je to, co jsem svého bráchu ty roky učil. Není to o nás, nýbrž o zákaznících.

Zároveň také věřím, že tento krok může dodat odvahu i dalším mladým podnikatelům. V Česku potřebujeme více podnikavosti a předávání důvěry a motivace mladým lidem.

Já se chci za každou cenu vyhnout scénáři „velkých e-commerce očí“, kdy se podnikatelé rozjeli do světa a pak se vraceli s neúspěchem.

Expanze je v plánu už od samého založení firmy. Nyní se cítím komfortně na českém a slovenském trhu, a pokud dodržíme plán růstu, expanze určitě přijde. Já se chci za každou cenu vyhnout scénáři „velkých e-commerce očí“, kdy se podnikatelé rozjeli do světa a pak se vraceli s neúspěchem. Sázím tedy na plánovaný a stabilní růst, se kterým přichází i expanze. Určitě ale sondujeme a nyní plánujeme expanzi formou marketplace, tedy nabízet produkty například přes Amazon německy mluvícím trhům.

Jak budou Vasky vypadat za deset let?

Dlouhodobé plánování je něco, čemu se praticky celý podnikatelský život oddávám. Od začátku podnikání mám živý dlouhodobý plán, který plním, a neobměňuji kroky, které jsou v něm uvedené. Tyhle plány hodně ovlivňuje i financování firmy. Tím, že jsem jediný majoritní vlastník, máme peníze k dispozici především z bankovního sektoru. Už to nutí člověka plánovat. Kdybych do firmy pustil investora a měl takříkajíc „neomezeně prostředků“, vypadalo by to také jinak. To však není cesta, kterou chci jít.

A abych odpověděl, rozhodně si dokážu představit, kde budou Vasky za deset let. Dlouhodobé ambice a plány jsou být šestkrát větší, než jsme teď. Samozřejmě je to odhad a my musíme dělat vše pro to, abychom ho ještě překonali.

Vasky a Botas mají zůstat oddělené, ale výrobu spojíme pod jednu střechu, říká Václav Staněk

Rozhovory

Začal jste podnikat téměř nezletilý. Za sedm let jste se dostal s obratem všech vašich projektů na půl miliardy. Co vás přimělo firmy založit?

Ať už to bylo v mé sportovní kariéře, nebo v té podnikatelské, vždy jsem věřil v Baťovo poslání a citát „Co chceš, můžeš“. Když jsem přijal tenhle fakt a k tomu připočteme zdravou mladickou naivitu a obrovskou toleranci, až možná ignoranci rizika, šlo to celkem samo. Nejdůležitější moment byl však jinde. Ten přišel dříve a byl to proces rozhodnutí, nebo spíše přesvědčení, že chci podnikat. To je nejzásadnější moment v celé kariéře jakéhokoli podnikatele. Tohle jedno, na první pohled jednoduché rozhodnutí pak však ovlivní celý podnikatelův život.

Kdy tohle rozhodnutí přišlo u vás?

Podnikání není pro všechny, to je známá věc. Já jsem měl jednoduše tušení, že chci něco svého. Nyní už mám samozřejmě myšlení trošku jiné než v těch mladických letech. Ale už v 17 letech jsem prostě věřil, že úspěch se jednou díky píli a vizi dostaví. Rozhodnutí tedy přišlo tehdy. Jako důkaz té mladické nerozvážnosti a obrovské dávky entuziasmu jsem vlastně v prvních čtyřech letech podnikání založil alespoň jednu firmu.

Vasky jsou ve vašem portfoliu firem číslo jedna, o Botasu už jsme mluvili. Jaké jsou vaše další projekty?

Druhou firmou, kterou jsem spoluzakládal, je Bagind. Je to po Vaskách druhá nejpopulárnější firma vyrábějící prémiové kožené doplňky. Firmu jsme založili roku 2017, tedy jeden rok po Vaskách. Další rok jsme založili Wuders, která vyrábí nábytek a dřevěné doplňky do bytů. V roce 2019 jsem založil marketingovou firmu Inhubo, která se původně měla věnovat pouze internímu marketingu mých firem, poté jsme zabrousili také mezi externí klienty, ale nakonec jsme usoudili, že nejlepší bude věnovat se opravdu jen inhouse projektům našich firem.

Vznikly také další projekty jako například v roce 2019 firma zabývající se výrobou spodního prádla, ale to nebyla úplně success story, a proto jsem si v té době řekl stop a od té doby se věnuji jen aktuálním projektům. Přece jen mě ale nakonec zlákal společník z firmy Bagind Lukáš Matějíček a koupili jsme penzion v Olomouci. Poslední projekt je tedy letošní koupě Botasu.

Nesoupeříme s lokálními prodejci, tento boj už jsme vyhráli, říká zakladatel Footshopu Hajduček

Burzy a trhy

Byznys tedy máte šikovně diverzifikovaný. Říká se, že nejlepší investicí je buďto vzdělání, nebo vlastní podnikání. Ve vašem případě by tedy druhá zmíněná varianta dávala rčení za pravdu. Souhlasíte?

V mém případě ano, ale neplatí to samozřejmě všude. Naopak to možná platí jen u cirka deseti procent lidí. Někdo se jednoduše nechce nikterak závratně vzdělávat či začínat podnikání a poté je pro tyto lidi velmi moudré řešení klasické investování do standardních instrumentů, kde není tak velké riziko jako například při startu vlastního podniku.

Vy jste tedy přece jen podnikat začal. Co byl počáteční vklad 17letého kluka?

Třicet tisíc korun a chuť učit se každý den. Také samozřejmě spousta odhodlání, motivace a nepřeberné množství vizí.

Měl tenhle 17letý kluk strach a vnímal vůbec nějaká rizika, které se startem firmy přicházejí?

Měl strach, ale neproudil z neúspěchu v podnikání. Strach jsem měl jen z toho, že se do podnikání nepustím. Nedokázal jsem sám sebe vidět jako zaměstnaného a vůbec jsem netušil, co by mě bavilo jako zaměstnance dělat. Proto jsem věděl, že je nutné se pustit do něčeho vlastního.

Jaké ostatní instrumenty používáte ke zhodnocení svých prostředků?

Mám pár akcií a kryptoměnových titulů, ale opravdu jen málo. V době covidu jsem stovky procent udělal zcela pragmatickými obchody, bez nějaké hloubkové analýzy na ropě. Baví mě stockpicking a mám dost přátel, kteří se tomu věnují opravdu hodně, takže tipy sbírám i od nich.