Evropa na zimu hromadila uhlí. Teď ho má moc, prodává ho do Asie

Uhlí v čínském přístavu v době, kdy asijští kupci využívají výhodných cen surovin.

Uhlí v čínském přístavu v době, kdy asijští kupci využívají výhodných cen surovin. Zdroj: Profimedia

Uhlí v čínském přístavu v době, kdy asijští kupci využívají výhodných cen surovin.
V evropských přístavech jsou nyní solidní zásoby. Uhelný terminál v Rotterdamu.
3 Fotogalerie
Pavla Palaščáková

Evropské státy v obavě z energetických potíží před zimou hledaly po celém světě náhradu za sankcionované ruské uhlí. Nakonec ho spálily méně, než se čekalo, a kontinent se ho nyní zbavuje. Surovina z Kolumbie či Jižní Afriky tak nyní míří do Asie, kam se svou produkci zároveň snaží udat i Rusko. Cena uhlí pro elektrárny tak prudce poklesla.

Ceny uhlí v Evropě se v důsledku propadu poptávky a zlevnění zemního plynu dostaly pod sto dolarů za tunu, což je nejnižší úroveň za téměř dva roky. Loni se přitom šplhaly ke čtyřem stovkám a v jednu chvíli dokonce dosáhly rekordních 460 dolarů. Experti vysvětlují, že na trhu je nyní velká konkurence a slabá poptávka. „Jihoafrické uhlí musí konkurovat kolumbijskému, indonéskému, australskému uhlí v několika zemích, které nakupují,“ řekl S&P Global nejmenovaný americký obchodník.

Evropané musejí nabídnout své zásoby levněji

Do Indie a Číny podle zdrojů Bloombergu nyní míří například kolumbijské uhlí, o které už nestojí Evropa. Zákazníci ze starého kontinentu přitom loni zvýšili jeho dovoz o 23 procent na třicet milionů tun. Více uhlí směřuje v současnosti do Asie také z Jižní Afriky a podle některých zpráv se Evropa dokonce zbavuje přímo svých zásob.

„Nedávno jsem koupil zásilku z Polska a mám nějaké další nabídky. Vzhledem k tomu, že celosvětové ceny značně klesly, jsou Evropané připraveni prodávat i s určitou ztrátou, jinak bude kvalita jejich produktu nadále klesat,“ řekl S&P Global pro změnu kupec z Indie. Evropské uhlí podle něj už totiž nějakou dobu leží ve skladech a tak jen těžko konkuruje „čerstvému“.

Evropské země před zimou v obavě z nedostatku a vysokých cen plynu a také v reakci na stojící francouzské reaktory ponechaly vybrané uhelné elektrárny v provozu za termín původních plánů, či je dokonce opětovně spouštěly. Zároveň ale přišly o ruské uhlí, zákaz jeho importu dohodla sedmadvacítka už v dubnu a platit začal v srpnu. Válčící země přitom do EU dodávala téměř sedmdesát procent její spotřeby uhlí v tepelných elektrárnách.

Asijští kupci využívají příležitosti

Starý kontinent se proto snažil ještě před zavedením embarga ve velkém nakupovat a zvýšit dovoz z Austrálie, Kolumbie či Jižní Afriky. Kupříkladu Německo loni dovezlo přes 44 milionů tun uhlí, o osm procent více než v roce 2021. Velká uhelná renesance se však nakonec nekonala.

Loni z něj vzniklo šestnáct procent vyprodukované elektřiny, což znamenalo meziroční nárůst jeho podílu na unijním mixu o 1,5 procentního bodu. Mezi říjnem a březnem dokonce poklesla výroba elektřiny z tohoto zdroje meziročně o desetinu. Vzkříšené uhelné elektrárny nakonec běžely v průměru pouze na 27 procent své kapacity.

A ceny zemního plynu také dramaticky poklesly, ve virtuálním nizozemském obchodním uzlu TTF se nyní pohybují kolem 27 eur za megawatthodinu. Naposledy byly na této úrovni začátkem podzimu roku 2021. Sedmadvacítka tak má v tuto chvílí velké zásoby uhlí a nevytváří žádnou poptávku. V klíčových přístavech Amsterdam, Rotterdam a Antverpy (ARA) je ho na skladě stejně jako před zimou. Dle některých názorů by se evropské zásoby mohly ztenčit a ceny zase stoupnout do pěti měsíců, tedy na podzim.

Zato asijští kupci využili poklesu cen a v uplynulých týdnech ve velkém skupovali termální uhlí, užívané jako palivo v elektrárnách. Květnový dovoz po moři do Asie stoupl podle Reuters na 78 milionů tun, což je nejvíce za přinejmenším šest let. Asijští zákazníci navíc mají možnost podobně jako v případě ropy kupovat ruské uhlí.

Rusko má problém, kam udat svou produkci

Válčící země loni podle oficiálních zdrojů vytěžila 444 milionů tun uhlí, jeho export přitom klesl o téměř osm procent na 211 milionů tun. Moskva se netají tím, že na asijské zákazníky do budoucna silně sází. „Očekáváme, že vývoz uhlí do asijsko-pacifického regionu vzroste do roku 2030 1,5–2krát,“ řekl koncem zimy podle agentury Interfax vicepremiér Alexander Novak.

Energetický web Montel s odkazem na své zdroje ovšem uvádí, že v Rusku se nahromadilo velké množství uhlí na trasách vedoucích k černomořským přístavům. Je to dáno nejen unijními sankcemi, ale také klesající tureckou poptávkou. „Turci nemohou pojmout všechno uhlí, které Rusko těží, takže v černomořských přístavech a v železničních skladech jsou velké zácpy,“ řekl webu obchodník s uhlím na Ukrajině.

„Po Turecku je pro ruské exportéry Indie další volbou, ale logisticky je to těžký úkol,“ dodal. Ruský obchodník pro Montel zdůraznil, že země by musela nabídnout velké slevy, aby mohla v současnosti na asijském trhu konkurovat.