Vládě se stále nedaří vyřešit energetický hlavolam, do kterého zabředla představením úsporného balíčku. Nedokáže přitom vysvětlit, jak chce škrtat dotace na podporované zdroje, a tak roste pravděpodobnost, že poplatky znovu přejdou na spotřebitele.
Ve sporu o budoucí finanční pomoc státu jde o desítky miliard korun. Pro letošek stát domácnostem, úřadům i firmám v rámci zmírnění energetické krize ulevil u několika položek na faktuře. Přislíbil, že za ně zaplatí poplatky za obnovitelné zdroje, zafixuje jim poplatky za distribuci i provoz přenosové sítě a k tomu zastropuje tarifní ceny energií. Jen za letošek se celkový účet za tuto podporu vyšplhá na zhruba stovku miliard korun, domnívají se odborníci s tím, že takové výdaje musejí letos skončit.
Problém je, že kromě cenových stropů, které padnou na konci roku, zbylé poplatky někdo platit musí. Otázky dlouho vyvolával slib ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS), že poplatky za obnovitelné zdroje nebude platit ani stát, ani spotřebitel, takže podporované zdroje o dotace jednoduše přijdou. Dnes už trh, svazy i analytici počítají s tím, že tyto náklady v příštím roce stát pouze přesměruje ze svého rozpočtu na spotřebitele, kteří si navíc připlatí za regulované poplatky.
„Očekávám, že poplatky za obnovitelné zdroje energií budou znovu platit domácnosti i firmy a k tomu si spotřebitelé budou muset připlatit i za další regulované složky,“ odhaduje prezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj na základě schůzek z posledních dní, které s vládními politiky absolvoval.
Osekání podpory je podle něj každým dnem méně pravděpodobné, protože by stát musel přijít nejen se změnou zákona, ale zároveň by přišel o důvěryhodnost.
Stejně to vidí ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) nebo marketingový ředitel společnosti Centropol Energy Jiří Matoušek.
Poplatek za obnovitelné zdroje ještě v roce 2021 činil 495 korun bez DPH na spotřebovanou megawatthodinu, přičemž průměrná spotřeba nejběžnější domácnosti v Česku dosahuje zhruba 3,8 megawatthodiny. Včetně DPH tato položka u zmíněné domácnosti znamená sumu přesahující dva tisíce korun.
Stát ale podle Matouška meziroční vývoj cen monitoruje a bude se snažit, aby meziročně nevzrostly. Tento úkol nicméně nebude jednoduchý. Vyšší náklady už hlásí i distributoři a provozovatelé přenosových sítí, ať už v elektroenergetice, nebo plynárenství. Vysoký úředník z ministerstva průmyslu a obchodu, který si nepřál být jmenován, se domnívá, že tento nárůst může být v desítkách procent.
„Dává mi smysl, abychom přenesli poplatky za obnovitelné zdroje na spotřebitele, ale zároveň k tomu našli zdroje, ze kterých bychom koncovým odběratelům částečně pomohli hradit nárůsty poplatků distributorům a provozovatelům přenosových sítí,“ potvrzuje Matouškova slova úředník.
Aby stát udržel koncové ceny spotřebitelů zhruba na letošní úrovni, nesmí poplatky za distribuci zdražit o více než dvacet procent, odhaduje Matoušek. „To znamená, že když distributoři budou chtít zvýšit poplatek o třetinu, stát bude muset rozdíl dorovnat,“ pokračuje Matoušek.
Letos lze podle něj počítat s tím, že nejběžnější domácnost má stropové ceny na pěti tisících korunách bez DPH a ve finále se všemi poplatky zaplatí 31 tisíc korun. Příští rok tarifní ceny sice klesnou, pokud ale veškeré regulované poplatky bude platit jen spotřebitel, může si meziročně připlatit i tisíce korun navíc.
Velkoobchodní ceny energií na konci května přestaly klesat a znovu nabraly růstovou trajektorii. Matoušek se domnívá, že trh tím reagoval na několik podnětů současně. Část tankerů se zkapalněným plynem se přesměrovala do Číny, Norové kvůli odstávkám plánují snížit dodávky plynu do Evropy a vysoké teploty ohrožují bezproblémovou výrobu elektřiny z jádra. Měsíční dodávka plynu se dnes prodává za zhruba 38 eur za megawatthodinu, roční kontrakt na elektřinu za 150 eur za megawatthodinu.
