Vzrůstající pocit tlaku na výkon se rychle propisuje do duševní rovnováhy zaměstnanců. Lidé se také častěji perou s financemi, polovina domácností už na konci měsíce neušetří ani korunu. Firmy tak zejména v době nízké nezaměstnanosti, kdy jim chybí personál, musejí čím dál více řešit psychické zdraví svých zaměstnanců. A zdá se, že se to skutečně lepší. Na terapeutické platformě Hedepy roste poptávka po terapii jako firemním benefitu každým rokem, největší zájem o konzultace s odborníky přitom registruje právě na přelomu září a října. V ČSOB mají například již dva roky nonstop krizovou linku, na které během léta zaznamenali zvýšený provoz.
Ve společnosti Motivation Labs se u svých klientů oproti posledním rokům čím dál více setkávají právě s nedostatkem financí. Zaměstnanci tak více přemýšlejí o své ceně na trhu i hodnotě své práce a vzniká u nich pocit frustrace. „V důsledku to tedy ani nemusí znamenat, že by všichni čeští zaměstnanci trpěli nedostatkem peněz, ale čím dál tím více jich trpí pocitem, že je jejich odměna nefér,“ vysvětluje pracovní psycholog Libor Komárek.
Duševní pohoda klesá
Z celoevropských dat pak podle něj vyplývá trend vzrůstajícího pociťovaného tlaku na výkon a tím se snižující pocit psychické pohody. Je přitom jedno, zda manažeři na své pracovníky skutečně více tlačí, pocit přetížení je podle Komárka stejně subjektivní jako bolest. „Důležité je, že tento trend nepolevuje,“ podotýká. Podle analytické společnosti Gallup je dokonce šedesát procent populace na hranici svých možností, konkrétně v Česku si pod každodenním stresem připadá 38 procent lidí.
Pociťovaný tlak je přitom u pracovníků těžké rozpoznat, postupně se může jejich výkonnost mírně zvyšovat, a tak toho zvládnou pokaždé o kousek více. „Na druhou stranu má každý z nás nějaký strop, přes který jít dlouhodobě nelze,“ upozorňuje Komárek. U přetížených zaměstnanců tak nejčastěji dojde k propadu výkonu, k větší podrážděnosti nebo větší nemocnosti a častějšímu vybírání sick days. „Jednoduše bych řekl, že jakákoli výrazná změna v chování, jednání nebo vyzařování člověka by měla být vždycky zdviženým prstem a měla by vést minimálně k pořádné analýze toho, co se děje, jak dlouho to trvá a jak je možné člověku ulehčit,“ varuje.
Jsou to tak firmy, které musejí všem těmto problémům předcházet, pokud si chtějí udržet produktivní zaměstnance. „Těžko můžeme čekat, že se nám zaměstnanci postarají o perfektní stav firmy, když nebudeme ochotni se postarat o perfektní stav jich samotných,“ zdůrazňuje Komárek.
V ČSOB proto mohou zaměstnanci každý měsíc navštěvovat vzdělávací workshopy od Centra dohody. Ty se zaměřují na to, jak pracovat s lidmi v psychické nepohodě, jak se vypořádat se změnou nebo jak zvládat emoce a stres. Pro akutní konzultace mají skrze centrum zřízenou i krizovou linku. „Během léta jsme zaznamenali nárůst využívání této linky. Přikládáme to tomu, že se nám téma duševního zdraví a práce s ním podařilo dostat mezi zaměstnance a destigmatizovat ho,“ tvrdí mluvčí ČSOB Patrik Madle.
Fluktuace a produktivita ale u zaměstnanců banky zůstávají na stejných číslech. Pracovníci téma duševního zdraví stále považují za citlivé, podle Madleho ale oceňují, že tuto možnost mají. Zaměstnavatel jim také garantuje až šest hodin s psychologem pro odbavení akutních potíží.
Na platformě Hedepy vnímají, že zájem firem nabídnout terapii jako benefit jejich zaměstnancům roste hned po týmové terapii nejrychleji. Aktuálně spolupracují přibližně se 75 firmami a desítkami tisíc jejich zaměstnanců.
Také technologická firma SAP organizuje řadu workshopů a přednášek, od roku 2016 má navíc asistenční program, v rámci kterého se mohou zaměstnanci nonstop zdarma obrátit na odborníky. „Přednášek a dalších fyzických aktivit se zúčastňuje v průměru přes sto zaměstnanců. V případě online aktivit mluvíme o dvojnásobku,“ odpovídá HR ředitel SAP pro Česko a Slovensko Ladislav Kučera na otázku, zda mají lidé o takové programy zájem.
Od minulého roku nabízí také věrnostní volno. Na jeden den volna navíc za rok dosáhnou všichni zaměstnanci po třech odpracovaných letech ve firmě, což jsou v současnosti podle Kučery asi dvě třetiny zaměstnanců. Po patnácti letech pak mají nárok až na pět dní volna ročně navíc. Na rozdíl od klasické dovolené si tyto dny mohou zaměstnanci převádět do dalších let a vybrat kumulovaně v době, kdy se jim to bude nejvíce hodit. Dodatečné placené volno mohou využít třeba k dobrovolnictví, studiu nebo k napsání knihy.
Firmy tak podle psycholožky Kateřiny Zábrodské z Akademie věd duševní zdraví zaměstnanců již poměrně řeší, státní organizace v tomto ale značně zaostávají. „Sektor řízení lidí je nerozvinutý. Ve státních organizacích je strašně málo lidí, na které se lze obrátit, a chybí kvalitní vzdělání v této oblasti. Lidé si to musejí individuálně řešit sami,“ popisuje.
Že k přetěžování například úředníků dochází, potvrdila již v srpnu deníku e15 i místopředsedkyně Odborového svazu státních orgánů a organizací Šárka Homfray. „Naše zkušenosti zejména z oblasti právního poradenství ukazují, že dlouhodobý tlak na takzvané zeštíhlení úřednictva může vést jak k obecně neadekvátním požadavkům na pracovní tempo, tak i ke konkrétním vyhroceným situacím,“ popsala. Ty mívají za následek nezřídka i zdravotní problémy včetně dlouhodobých pracovních neschopností.
Roste tlak na výkon dětí
Tlak na výkon a další vlivy mohou přitom v extrémních případech přerůst až v závislost na práci; takový člověk totiž považuje práci za absolutní prioritu i hodnotu sebe sama. Aby se ale závislým na práci stal, zpravidla má určité predispozice, získané například v podobě hyperkritické výchovy rodičů. „Dnes se zdá, že tento trend je poměrně na vzestupu. Děti jsou nucené soutěžit a podávat výkon od nízkého věku. I když si rodič myslí, že to nedává najevo, dítě to cítí,“ popisuje Zábrodská.
Workoholismem může podle ní trpět asi šest až deset procent zaměstnanců, přesná data pro Česko ale stále chybějí. Právě to se teď snaží skrze své průzkumy v národním institutu SYRI změnit. Člověk trpící závislostí na práci má pocit, že pokud nepodá výkon, jeho hodnota jako osoby je malá. Může se cítit úzkostně nebo mít pocity viny, čehož se právě zbavuje prací. V období, kdy tak lidé pociťují větší stres z financí nebo geopolitické situace, může vzrůstat i tato závislost.
Podle statistik OECD pracují čeští zaměstnanci zhruba 1754 hodin ročně, což je podstatně více než ve Skandinávii, Německu, Británii a dokonce i v Japonsku. „Vzhledem k tomu, že počet odpracovaných hodin je jedním z ukazatelů workoholismu, můžeme u Česka očekávat jeho mírně vyšší výskyt,“ vyvozuje Zábrodská.
