Fico i Orbán se mýlí. Energetickou bezpečnost svých zemí ohrožují oni sami
Energetika je nedílnou součástí ruské agrese na Ukrajině. Pro nás, v té dosud bezpečnější části Evropy, se klíčovou stala otázka dodávek ropy a plynu. Nejpozději 24. února 2022 muselo vše, kdo uvažují logicky, dojít, že jakákoli závislost na Rusku je nebezpečná. Slovensko a Maďarsko to však z nějakého důvodu stále nechtějí připustit.
V době, kdy už ruské invazní síly postupovaly Ukrajinou, do Evropy stále proudily ruská ropa a plyn – krev moderní ekonomiky, bez níž si její fungování neumíme představit. Podobně jsme si neuměli představit, že bychom mohli fungovat právě bez surovin z Ruska. Zbavit se dodávek tvořících téměř třetinu unijní spotřeby ropy a polovinu spotřeby plynu se zdálo být skoro neřešitelným úkolem.
Přesto se to podařilo a dnes už Evropa na Rusku závislá není. V ropě se ruský podíl pohybuje v jednotkách procent, v plynu lehce nad deset. V obou případech se jedná vesměs o důsledek individuální volby motivované cenou, nikoli již nutností. Spoléhat na zemi, která nás označuje za nepřítele, by ostatně bylo vědomým sebepoškozováním.
Zpětně viděno, ani v mírových dobách nebyla dovozní situace bezpečná. Podle jedné ze základních pouček energetické bezpečnosti by systém měl být schopen fungovat i po odstranění jakéhokoli z dodavatelů, a to minimálně v případě ruského plynu neplatilo.
Most mezi Východem a Západem?
O to více bije do očí situace Slovenska a Maďarska, které se ruských surovin nechtějí vzdát ani teď. Na Slovensku, kterému se sázka na roli mostu mezi Východem a Západem vymstila už během plynové krize v roce 2009, vláda premiéra Fica stále zdůrazňuje důležitost ruských dodávek. Energetika byla hlavním bodem zářijového jednání Fica se Zelenským. Loni slovenský premiér kreslil katastrofické scénáře po zavedení sankcí na společnost Lukoil, nebo orodoval u představitelů EU, aby zakročili proti dopředu dlouho známému rozhodnutí Ukrajiny neprodloužit smlouvu o přepravě ruského plynu.
Maďarsko nejenže ke snížení své závislosti na Rusku od počátku konfliktu prakticky nic neudělalo, ale v létě roku 2022, tedy po zahájení ruské invaze, dokonce v Moskvě podepsalo smlouvu na rozšíření plynového kontraktu. Z bezpečnostního hlediska nad takovým rozhodnutím zůstává rozum stát.
Ani jedna ze zemí přitom na dodávkách z Ruska, respektive přes Ukrajinu, není závislá. Slovensko má propojení do Polska a Česka a od ledna je bez potíží zásobováno ruským plynem přes Maďarsko. Touto trasou je ruským plynovodem TurkStream zásobováno i samo Maďarsko.
Na konci trubky vlastním přičiněním
I v ropném zásobování se Slovensko a Maďarsko ocitlo na konci trubky vlastním přičiněním. Ropovod Družba už ruskou ropou nyní zásobuje jen tyto země. Pokud si tedy stěžují, že válečné operace ohrožují dodávky, proč udržují závislost na původci největšího evropského konfliktu od druhé světové války?
Slovensko ani Maďarsko nejsou významní odběratelé, které by si Rusko muselo hýčkat, což je činí ještě zranitelnější. Obě země by přitom mohly být zásobovány ropovodem Adria z přístavu v Jaderském moři. Především tato změna ale mohla a měla přijít už dávno.
Sečteno podtrženo, energetickou bezpečnost Slovenska a Maďarska nepodkopává „zlý Brusel“ nebo Ukrajina, ale jejich vlastní vedení. Vtírá se otázka, proč to dělají? Odpověď má zřejmě několik rozměrů. Jak Fico, tak Orbán podporu čerpají ve velké míře od voličů, kteří bližší vztahy s Ruskem podporují.
Další motivace bude pravděpodobně finanční. Kromě možných slev na dodávky to mohou být třeba výhodné podmínky pro různé podniky v přepravě a dalších částech zásobování. Zdánlivé výhody však nejsou zadarmo. Cenou je ohrožení vlastní bezpečnosti a poklonkování Kremlu v době, kdy Rusko na Ukrajině bombarduje sídliště a vraždí děti na dětských hřištích.
