Andělský investor není lidumil, ale tvrdý kapitalista, říká Šole. Se svou restaurací bojuje o „michelina“

Miroslav Šole

Miroslav Šole Zdroj: Miroslav Šole

Miroslav Šole
Restaurace Levitate
3
Fotogalerie

S restaurací Levitate usiluje o michelinskou hvězdu, prestižní ocenění průvodce top gastropodniky světa společnosti Michelin. Vedle toho hledá projekty, do nichž investovat. Roky bylo jeho jméno spojováno s vedením gastroskupiny Compass Group, teď sám sebe vidí jako andělského investora. „Mladé firmy dělají stále stejné chyby. Dělal jsem je taky a byl skálopevně přesvědčen, že jsem bezchybný,“ říká Miroslav Šole. 

Andělský investor je podle definice někdo, kdo nashromáždil mnohaleté zkušenosti z byznysu, má kontakty a finanční prostředky. Start-upům může předat svoje know-how a být aktivní při jejich rozvoji. Jak se ztotožňujete s touto definicí vy?

Investor by měl mít především peníze, které chce zhodnotit prostřednictvím nápadu jiných. Riziko spočívá v tom, že start-upy si zažije jen tak na papíře, a přesto se musí rozhodnout, zda investovat, nebo ne. K tomu správnému rozhodnutí vám pomáhají zkušenosti. Andělského investora nevnímám jako lidumila, ale jako tvrdého kapitalistu, který v počátku jen naslouchá a podstupuje značné riziko.

A to jste vy, tvrdý kapitalista? Když se vidíte jako andělský investor, co vás vedlo k tomu stát se jím?

Mladé firmy dělají stále stejné chyby. Dělal jsem je taky a byl skálopevně přesvědčen, že jsem bezchybný. To ale netušíte. Angel by měl mít chuť těm mladým firmám pomoci chyby, které jsou strašně drahé, nedělat a neopakovat. To vám ale musí někdo naslouchat a takových odvážlivců je v Česku málo. Na Západě si firmy staré pardály hýčkají, u nás na ně dle mého názoru spíše kašlou. Musíte být tedy velkým optimistou s pořádnou dávkou trpělivosti.

Jak to tedy vzniklo? Jeden den jste se probudil a řekl si, jdu podpořit start-upy?

Nechtěl jsem se už vázat na celý úvazek u jedné firmy. Start-upy dávají vyšší míru svobody a naplnění. Angličané říkají, že není nutné snášet všechna vejce jen do jednoho hnízda.

Za jakého angela se považujete? 

Ja jsem typický anděl strážný. Tedy investor, který má snahu o aktivní podporu daného projektu pomocí svých zkušeností, kontaktů a osobních zkušeností s vedením společnosti. Mě vždycky fascinoval pohyb vpřed, něco, co ukazuje cestu, co má stále vyšší výkon. Nikdy se neschovám v davu, snažím se motivovat sebe i ostatní být lepší. Často jen tak pozoruji, ale ve skutečnosti se inspiruji. Jsem přesvědčen, že ten pořádný výkon byznysu získáte jen inspirací z jiného oboru. V gastronomii se inspiruji například designem v módě nebo výrobou turbín, to je vlastně jedno kde. Je to vždy a všude. K tomu vedu i ostatní. Někdy vznikají hlouposti, ale někdy také ne.

Čím nebo jak nejčastěji pomáháte start-upům v jejich rozvoji? Když pomineme finanční podporu.

Momentálně jsem plně aktivní v jednom projektu, neboť jsem 50procentním vlastníkem. Tím projektem je restaurace Levitate. Další projekty vyhlížím. Právě proto jsem také členem takového klubu Busyman, protože mi to pomáhá filtrovat projekty, které za to stojí. Jsem díky tomu také ve spojení s dalšími angely, se kterými se navzájem inspirujeme.

Co musí mít start-up, aby pro vás byl zajímavý?

Mým koníčkem je gastronomie a obory přidružené. A já už se chci věnovat jen koníčkům.

Jak obecně vnímáte startupovou scénu? To, do čeho se dá a nabízí investovat?

Málo propracovaných nápadů a příliš IT. Autoři chtějí po investorech jen peníze a ať jim do toho nekecají. Chybí pokora a ochota naslouchat. Po prezentaci projektu si často nedokážu odpovědět na otázku, co udělají s penězi, o které žádají. Stále je to o důkladné přípravě. Nicméně se to postupně zlepšuje. 

Co byste poradil start-upům, které jdou za investorem žádat o vklad a strategické zapojení?

Ať jednoduše sdělí, co chtějí udělat s penězi investorů. Ať určí roli investora v řízení společnosti a předloží jednoduchý byznys plán, tedy to, kde a jak vzniká provozní zisk. Absence kvalitních byznys plánů maximálně na jednu stranu vnímám jako velkou slabinu. Ať odpovídají jasně na otázky a nesnaží se zvítězit. Není hloupé otázky. A ať naslouchají potenciálním partnerům.

A opačně, co byste doporučil lidem, kteří ještě možná ani nevědí, že mohou být angel investory? Proč by se jimi měli stát?

Přijďte mezi nás angely. Budete cítit mladou energii, budete obklopeni netradičními myšlenkami, a i když nebudete investovat, budete mít o čem přemýšlet. Setkání jsou skvělou inspirací. Rozhodně se obohatíte a mnozí i omládnou.

Pracoval jste a jste v kontaktu s gastronomickou scénou, měl jste už dříve nutkání otevřít vlastní restauraci? 

Já vlastní restauraci dokonce měl, pět let jsem po roce 1989 provozoval s kamarády restauraci Austria na Smíchově. Pak byla dlouhá manažerská odmlka a teď už zase podnikám ve svém oboru. Jsem spoluvlastníkem restaurace Levitate, která teď bojuje o michelinskou hvězdu. Jde o unikátní projekt, který jinde v České republice nenajdete. Nabízíme soutěžní gastronomii, která je založena na originálním zpracování surovin a jejich kombinaci, čímž se dosahuje ojedinělých chutí. Tento typ kuchyně vychází z takzvané Grand Cuisine, která vznikla počátkem 20. století ve Francii a vyvíjí se dodnes. Jde vlastně o uměleckou gastronomii. Rozhodující nejsou recepty, ale tvůrčí přístup. Jinak nabízíme, věřím, že zajímavou kombinaci skandinávské a asijské kuchyně. Vrcholem naší nabídky je osmnáctichodové menu.

Jak se bojuje o michelinskou hvězdu?

Možná to bude znít troufale, ale my bychom rádi dvě michelinské hvězdy. S mým parťákem, šéfkuchařem Christianem Chu, jezdíme po světě a navštěvujeme nejlepší restaurace. Inspirujeme se u těch nejvíce oceňovaných kuchařů, a tak ta kritéria na michelinské ocenění tušíme. Oficiálně však sepsaná kritéria pro získání hvězd neexistují. Jde o celkový umělecký dojem, který zanecháte v inspektorovi, jestliže přijde. Tento typ gastronomie není technickou disciplínou, ale výhradně tvůrčí až uměleckou.

Zkušenosti máte i z manažerské sféry. Proč ten přerod?

Manažera jsem nikdy nechtěl dělat. Člověk v životě většinou dělá dvě činnosti. Jednu, kterou se živí, a druhou, která je jeho koníčkem. Pouze 10 procent šťastlivců je schopno tyto dvě činnosti sjednotit. Nejsem nikterak výjimečný, a tak jsem dělal z nutnosti manažera a bokem jsem se všemožně hrabal v gastronomii. Když jsem v kuchyni, jsem šťastný, když jsem býval big boss, šťastný jsem nebyl.

Miroslav Šole (59)

Rodák z Plzně se využil obráběčem kovů v podniku Škoda Plzeň. Následně vystudoval obor konstrukce jaderně energetických zařízení na VŠSE Plzeň, také žurnalistiku na Univerzitě Karlově. V 90. letech působil jako obchodník s cennými papíry, byl spolumajitelem pražské restaurace Austria. Mezi lety 1996 až 2015 vedl na různých manažerských postech britskou společnost Compass Group, do níž patří i značka jídelen Eurest. Nyní je partnerem fine dining restaurace Levitate, aktivně hledá další investice.