Keiretsu Forum ve spolupráci s partnery včetně podpory deníku E15 vydalo podrobný průzkum české startupové scény, Startup Report 2019_2020. Celá studie má za cíl zmapovat, jak na tom scéna aktuálně je. V čem vyniká, a co ji naopak tíží? Jak situaci na trhu hodnotí investoři, zkušení podnikatelé a lidé z byznysu? Vybrali jsme pro vás několik zajímavých zjištění a trendů, které postupně v dalších průběžných článcích k tématu okomentujeme.
Startupisté, zástupci akcelerátorů a korporací angel a venture kapitáloví investoři, celkem 550 respondentů, 50 individuálních hloubkových rozhovorů, pět skupinových debat. A výsledek?
Třeba je jasnější i to, jak lidé vnímají vůbec termín a kategorii start-up. Podle odborné veřejnosti jsou charakteristickými znaky start-upu škálovatelnost, globální ambice, novost v přístupu k problému, rychlý meziroční růst o minimálně 30 procent a výhledově možnost budoucího prodeje.
Zakladatelé nejsou junioři
Jak vypadá typický zakladatel start-upu? V 95 procentech případů je to muž, 77 procent má vysokoškolské vzdělání a 65 procent startupistů je bezdětných a aktivních v jedné firmě. Zhruba polovina jich pak je v rozmezí 30 až 39 let. Neplatí tedy zažitá představa, že by startupisté většinou byli nezkušení dvacátníci – lidí pod 30 let je mezi zakladateli jen zhruba kolem dvaceti procent.
Průměrný start-up pak má dva zakladatele, jejichž vlastní prostředky hrají ve financování projektu zásadní roli přesně v 79 procentech případů. Oproti průzkumu konanému v letech 2017 a 2018 pak vzrostl počet nových začínajících firem mimo hlavní město Prahu. Na ni aktuálně připadá 34 procent z celku. Je to dáno z velké části rostoucí podporou a infrastrukturou v regionech.
Jak velký takový start-up je? Nejčastěji má kolem osmi lidí. Toto číslo je však vzhledem k obvykle rychlému růstu třeba brát jako hodnotu, která bude mít vyšší tendenci k růstu. Nejčastější forma spolupráce je formou živnosti a mnohdy zabírá pouze část pracovního času. Zakladatelé z drtivé většiny podnikají formou společnosti s ručením omezeným.
Globální zásah minimální
Zajímavé také je, že české start-upy se příliš nehrnou do zahraničí. Z velké části působí primárně v České republice. Nejatraktivnější oblastí mimo tuzemsko je pro ně Evropa na západ i na východ od nás, po ní následuje Severní Amerika, kde však působí pouze 24 procent firem a v Asii pouhých 11 procent. Na zbylé kontinenty Afriku, Jižní Ameriku a Austrálii pak připadají zanedbatelné jednotky procent.
„Expanze není pro začínající firmy snadná, ale představuje obrovskou příležitost. Často se právě na ní ukáže, zda veškeré úsilí, čas a peníze zakladatele start-upu, investorů a týmu stály za to. Firmy si často kladou otázky typu jakou zvolit správnou strategii, na kterých trzích začít, kdy je ten správný čas, jak najdou správné partnery, jak oslovit zákazníky a podobně. Zkrátka je to rovnice s mnoha proměnnými, a možná ještě více neznámými. Z naší zkušenosti uspěje ten, kdo má nejen dobrý mezinárodně konkurenceschopný produkt, ale také dobrý tým schopný zvládnout nové výzvy, také dobré sales dovednosti a vytrvalost,“ uvádí k tomu Markéta Přenosilová, ředitelka divize start-upů a inovativních malých a středních podniků agentury CzechInvest.
B2B vede
V čem nejčastěji české start-upy podnikají? Nejvíce to je sektor informačních technologií, e-commerce, potravinářství a logistika. Z 54 procent jsou zaměřeny na sektor B2B a koncovým klientem je firma.
Co start-upy podceňují, to vysvětluje Petr Mandík ze společnosti Happyend a nově vzniklé platformy StartupBox: „Rešerše trhu, analýza přímé i nepřímé konkurence, a především pak alternativ je často velmi podceňovaný krok související s celou oblastí ověřování a výzkumu trhu, kterou start-upy zanedbávají. Ve své praxi jsem za poslední roky potkal stovky start-upů a ty, které disponovaly kvalitně zpracovanou analýzou trhu, na něž chtějí vstoupit, bych spočítal na prstech jedné ruky. Smutné pak je, když ji mnohdy po start-upech nechtějí ani jejich potenciální investoři, kteří se mnohdy též nechají nadchnout geniální myšlenkou raději než fakty. Z tohoto pohledu je český startupový ekosystém stále nezralý, a proto mu v rámci StartupBoxu pomáháme.“
Zajímavá je psychologická rovina a důvody, co vůbec zakladatele motivovalo vytvořit vlastní start-up. Byla to především potřeba realizace vlastních nápadů, možnost být svým vlastním pánem a chuť něco dokázat.
Silnými stránkami startupového prostředí jsou zlepšující se ekosystém a podpora, těmi slabými pak omezená velikost českého trhu, stále malá schopnost sebeprezentace a prodeje, nevstřícnost bank a menší ochota investorů investovat v počátečních fázích.
Montovna spíš než líheň markeťáků
Aktuální stav komentuje angel investor a bývalý šéf Microsoftu Roman Cabálek: „Pochopitelně zobecním a zjednoduším něco, co je určitě komplexnější problém. Podle mého názoru jsme ale (přinejmenším v evropském kontextu) stále ještě spíše zemí techniků, inženýrů, výrobců a pověstnou montovnou než zemí vynikajících obchodníků a markeťáků.“
To má podle něj své historické důvody i důsledky a mění se to k lepšímu jen pomalu. I proto je u nás zatím jednodušší sehnat někoho, kdo v dílně víceméně na koleni něco vyrobí nebo po večerech naprogramuje, než někoho, kdo vám přes víkend vymyslí, jak nápad rychle a zároveň dostatečně ověřit, jak prototyp produktu nebo služby schůdně otestovat a dát dohromady alespoň trochu reprezentativní vzorek budoucí cílové skupiny, případně navrhne – nedej bože první – nástřel marketingově obchodní strategie.
Tento stav je, jak upozorňuje Cabálek, v kombinaci s určitým perfekcionismem „founderů“, kteří velmi často váhají s ověřováním něčeho, co ještě není dostatečně dokonalé, svým způsobem smrtící kombinací často původně dobrých nápadů.
„Sám si to vysvětluji tím, že jsme k tomuto podle mě nesmyslnému přístupu už od malička vedení i v našem vzdělávacím systému, kde se příliš neučíme, jak se poprat s chybami. Nejsme chváleni za to, že jsme se pokusili o něco nového nebo že zpochybňujeme status quo. Jsme spíše povzbuzováni k tomu, abychom se naučili něco nazpaměť a moc o tom nediskutovali,“ dodává.
Co start-upy trápí?
Největším problémem start-upů v ČR je byrokracie podnikatelského prostředí, za ní následuje dostupnost financí, kvalitních pracovníků a prodej. Dále to je finanční plánování a identifikace zákaznických potřeb.
Život startupisty nutně nemusí být procházka růžovým sadem. To dokládá i fakt, že si zhruba polovina zakladatelů nevyplácí mzdu a druhá polovina k tomu přistoupila až po roce až dvou letech fungování. Zajímavé je, že se zhruba 41 procent start-upů neobrátilo na žádného investora.
Stát by pak svou podporu měl zlepšit a více směrovat tak, aby skutečně pomáhala. „Velmi negativně vnímám určitou schizofrenní situaci v přístupu státu k podpoře start-upů. Na jedné straně se neustále hledají nové dotační programy a způsoby, jak ve prospěch start-upů a podnikatelské kultury vyčerpat prostředky z evropských fondů. Na straně druhé silně zaostáváme za rozvinutými státy v oblasti regulačního rámce. Jako příklad si dovolím uvést až 133. místo v nesnadnosti založení firmy,“ říká k tomu Pavel Csank, šéf Moravskoslezského inovačního centra
Kvalitní start-up tvoří především osobnost zakladatelů, složení týmu, podnikatelský plán, škálovatelnost a s tím ve výsledku spojená návratnost investice. Z průzkumu vyplývá, že start-upy by rovněž měly více komunikovat a navzájem spolupracovat.
Co na to investoři?
Většina (70 procent) investorů má zainvestováno ve více než sedmi projektech. Cílí především na projekty v pozdějších fázích vývoje a se zaměřením na trh B2B. Nejatraktivnějšími jsou ty ve fázi pre-seed a seed. A co jim investoři nabízejí? Takzvané smart money, tedy finance, poradenství a kontakty. Podíl v projektu si drží průměrně pět až deset let a nejčastější investice je mezi jednotkami a desítkami milionů korun.
Start-upy jsou rovněž atraktivní zaměstnavatel. Jako první volbu by je zvolila bezmála čtvrtina lidí. Ne náhodou tak tradiční velké společnosti mění svou komunikaci, benefity i pracovní prostředí do stále více startupového kabátku. Mnohdy však ani to nestačí a start-upy z hlediska atraktivity strčí do kapsy právě i zavedené společnosti.
Shrnula to Barbora Riedl Černíková, šéfka společnosti SHL Talent Assessment: „Narozdíl od korporátů nebo i středně velkých firem start-upy disponují hned dvěma funkčními motivátory, na které slyší zejména mladí lidé. Prvním z nich je obrovská flexibilita. Nejde jen o to, kdy a odkud pracujete, ale také jak a co děláte. S tím se pojí další velmi důležitý motivátor, a sice možnost rychlého rozvoje. Vzhledem k tomu, že v nově vznikajících firmách často absentují zavedené procesy, je dost možné, že se zaměstnanec rychleji dostane k něčemu, na co by jinde dlouho čekal,“ říká. „A samozřejmě je tady také určitá míra rizika a vzrušení z něčeho nového, co tady ještě nebylo a co, pokud to v daném start-upu vyjde, může znamenat obrovský úspěch,“ dodává.
Spoluzakladatel již prodané firmy Kiwi a rovněž sdružení Czech Business Angel Association Jiří Hlavenka pak komentuje vliv společenské odpovědnosti na valuaci: „Pokud má vlastní zaměření start-upu pozitivní celospolečenský efekt a dopad, je vnímán investory vstřícněji, a tedy má i vyšší šanci obdržet investici.“
Martin Rozhoň, zakladatel skupiny Vivantis, dodává: „V posledních několika letech je ve společnosti patrný velký posun ve vnímání CSR aktivit. Tento trend jde zejména od mileniálů, ale rychle prorůstá do většinové společnosti.Lidé dnes chtějí vědět kde, za jakých podmínek a z jakých materiálů firma vyrábí, jak se chová ke svým zaměstnancům, dodavatelům, zákazníkům, společnosti i k planetě. Firmy, které dokážou tento trend využít, chovat se v souladu s ním a dobře ho komunikovat svým zaměstnancům, zákazníkům, médiím atd., budou celkově vnímány více sexy a zákazník k nim bude mít hlubší vztah.“
Za Keiretsu Forum jakožto autory průzkumu uvedla jeho výkonná koordinátorka Tereza Zyklová pro deník E15: „Startup Report je na české poměry unikátní v mnoha ohledech. Mě osobně nejvíc těší, kolik lidí se pro vznik druhého ročníku nezištně semklo, mnohdy i přímí konkurenti. Ukazuje to jasně, že i do byznysu patří solidarita. Jen díky ní mohou vznikat věci, ze kterých pak profitujeme všichni. Jsem ráda, že toto chápe stále více lidí.“
O dopadech koronaviru na startupovou scénu jsme již psali v samostatném článku.
Kompletní Startup Report 2019_2020 je možné stáhnout z oficiálního webu http://startupreport.cz. Na sociálních sítích jsou pak relevantní příspěvky oficiálně uvedeny pod hashtagem #SUPR.
