Buen camino! Svatojakubská pouť je pro všechny, kteří si chtějí vyčistit hlavu

Svatojakubská pouť

Svatojakubská pouť Zdroj: profimedia.cz

Svatojakubská pouť
Svatojakubská pouť
Svatojakubská pouť
Svatojakubská pouť
Svatojakubská pouť
11
Fotogalerie

Kdo si potřebuje pročistit hlavu nebo má za sebou těžké období a uvítal by odříznutí od každodenní reality či chce prostě pojmout dovolenou jinak, měl by zvážit možnost stát se na čas poutníkem. Svatojakubská pouť je přesně ten případ, kdy cesta je cíl.

Formálním cílem Svatojakubské pouti je hrob svatého Jakuba Staršího v katedrále ve španělském městě Santiago de Compostela. Proto se také ve španělštině pouť nazývá Camino de Santiago. Ačkoli byl dříve účel cesty pro naprostou většinu lidí pochopitelně úzce spojený s křesťanstvím, dnes lze na trase potkat spoustu lidí, pro něž není tenhle aspekt klíčový. Duchovnímu rozměru cesty se ale jen tak nelze vyhnout, protože nabízí poutníkům spoustu času a příležitostí na přemýšlení. O životě, o sobě, o svém okolí…

Existuje dvanáct základních tras, které začínají ve Francii, Anglii, Španělsku a v Portugalsku. Značky s vyobrazením žluté mušle hřebenatky ale lze nalézt i v Česku, kde je vytyčeno hned několik tras, z nichž ta nejstarší začíná v Praze u zbraslavského kláštera. Vydat se do Santiaga z naší domoviny by byl hodně odvážný krok, na nějž dva týdny dovolené rozhodně stačit nebudou. Pro začátek je vhodnější zvolit jednu z nejkratších tras, kterou je cesta portugalská. Vybírat je možné mezi pobřežní a vnitrozemskou variantou. Jakožto poutníkovi ze země postrádající moře mi lákavější připadla ta pobřežní, na niž jsem se nakonec opravdu vydal. Podle slov těch, kteří měli možnost srovnání, je ze zmíněných dvou jednodušší a hezčí.

Zahájit se dá v Lisabonu, ale pokud je to pro někoho první pokus o pěší turistiku takového rozsahu, raději by se měl spokojit s Portem. I tak jej bude čekat zhruba dvě stě osmdesát kilometrů po svých, což by se mělo zvládnout za dvanáct dnů. Pro mě osobně je Porto jedním z nejkrásnějších měst v Evropě. Svědčí o tom už výhled od místní katedrály, kde se za dvě eura vyzvedává nezbytný pas poutníka. Do něj se cestou sbírají razítka v kostelech, ubytovnách, restauracích, kavárnách, obchodech a na dalších místech. Razítka jsou nejen hezkou památkou, ale také nezbytnou podmínkou pro to, aby se mohl člověk ubytovat v poutnických ubytovnách a na konci pouti získat diplom za absolvování cesty.

Ale vzhůru na cestu. Co poutníky čeká? Zpočátku převážně moře. Krásné pláže, vlny tříštící se o útesy, rybářské vesnice, městečka a města. Rovinky a svěží mořský vánek, což každý během teplejších měsíců v roce určitě ocení. Stejně jako úzké stinné uličky vinoucí se historickými městy nebo chladivé prostory kostelů. Těšit se lze i na první ubytování. Po prvních 27 kilometrech jsem nesnil o ničem jiném než o sprše a posteli. Poutník by měl přespávat ve speciálních „albergues“, které jsou nejjednodušší a také nejlevnější volbou. Ovšem z okolních paland se bude ozývat chrápání cizích lidí a někteří z nich budou vyrážet na další úsek pouti dřív, takže klidný spánek bude spíš výjimkou. Na druhou stranu únava uspí spolehlivě.

Ráno dotyčný nejspíš zjistí, že pouť bolí. Ale nedá se nic dělat, další kilometry čekají. Každý den je to jiné. Někdy procházka zemědělskou oblastí, přes vinohrady, jindy krásnou přírodou, kouzelnými lesy, historickými městy, postupně se přidávají i stoupání. Tu a tam se cesta vrací k osvěžujícímu moři. Pátý den se překročí hranice mezi Portugalskem a Španělskem. I když slovo překročit zrovna v tomto případě není úplně přesné: přes zátoku totiž poutníky převeze člun.

Španělská část cesty se liší nejen jazykem, ale i rázem krajiny, architekturou, chováním místních a atmosférou. Já osobně jsem se lépe cítil v Portugalsku, kde jsem se například zamiloval do jednoho starého domu s největší magnolií, jakou jsem kdy viděl. Stála u kamenného mostu, pod nímž potok s ledově studenou vodou lákal k osvěžení bolavých nohou. Předposlední den pouti jsme se ubytovali v kamenném domě u starších manželů, kteří nám svou srdečností vehnali slzy do očí.

Celá pouť je vlastně mozaikou takových zážitků, setkání, okamžiků. A hlavně dlouhých hodin, během nichž si lze srovnat v hlavě spoustu věcí. Proto možná nebude člověk v cíli před katedrálou v Santiagu skákat štěstím do nebes.

Alespoň u mě se žádná velká euforie nedostavila, spíš úleva. To hlavní se totiž událo v předchozích dnech, kdy jsem přemýšlel mimo jiné o opojnosti nezávislosti. O tom, že si každý jdeme svou vlastní cestou a všechno máme ve svých vlastních rukou. Uvědomil jsem si, že bolest je součástí života a je jenom na nás, jak s ní naložíme. Zda budeme sedět v koutě a brečet, nebo každý další den vstaneme, nasadíme na záda batoh a půjdeme dál na své cestě bolesti navzdory.

RADY NA CESTU

• Kdo si pohrává s myšlenkou vydat se na Svatojakubskou pouť, bude se mu hodit následující desatero tipů. Vztahují se k absolvování portugalské cesty v létě.
• Sbalte si toho co nejmíň. Každé kilo představuje zátěž nejen na záda, ale na celé tělo, a hlavně na nohy, které na takovou tíhu nejsou zvyklé a prostě se brání. Budete se pohybovat v civilizovaných zemích, kde se dá všechno koupit nebo vyprat.
• Boty jsou ideální lehké, dobře prošlápnuté, netlačící a s měkkou podrážkou, vzdušné. Pohorky bych si nebral. Budete se pohybovat po různých druzích povrchu, od dřevěných desek a lesních cest až po nepříjemné dlažební kostky.
• Nepotřebujete žádnou mapu. Trasa je dobře značená, i když někdy chvilku trvá, než šipku zahlédnete.
• Neumřete hlady ani žízní. Po trase jsou kavárny, restaurace, stánky, obchody nebo samoobslužné automaty. Jen je potřeba dát si pozor na siestu – odpoledne je naprostá většina uvedených zařízení zavřená a otevře se zase až večer. Samozřejmě je potřeba mít s sebou vždycky vodu. 

• Platební karty vám někde budou k ničemu, ale ve větších městech jsou platební terminály i bankomaty běžné.
• V létě vycházejte co nejdřív. Vedro může být hodně nepříjemné, teplota kulminuje mezi třináctou a patnáctou hodinou, ještě pozdě odpoledne může být opravdu horko. A alespoň budete mít večer sílu a čas se projít po městech, do nichž dorazíte, často je co k vidění. Krom toho budete mít větší šanci na postel v ubytovně.
• Nepřeceňujte se. Osobně považuju za mezních 25–27 kilometrů denně, víc už nebylo příjemných a tělo potřebuje čas na regeneraci.
• V Santiagu nedostanete diplom v katedrále, ale v budově nazvané Pilgrim’s Reception Office.
• Angličtina není hlavně ve vesnicích a v městečkách ještě úplně běžnou výbavou, takže pár základních výrazů ve španělštině (případně i v portugalštině) rozhodně není na škodu. Poutníci se zdraví Bom caminho (v Portugalsku) nebo Buen camino (ve Španělsku).