Sporné Benešovy dekrety znovu ožijí ve veřejném prostoru. Lichtenštejnská vláda podala ve středu prostřednictvím svého velvyslance stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku kvůli vleklému sporu o rozsáhlý, původně knížecí, majetek na území České republiky.
„Stížnost povede k mezinárodnímu řízení proti České republice. V podání si vláda stěžuje na způsob, kterým české orgány nakládají s jeho občany. Základem je fakt, že české soudy dosud neuznávají plně suverenitu naší země,“ uvedla lichtenštejnská ministryně spravedlnosti Katrin Eggenbergerová.
Důvodem k podání je podle ní rozsudek Ústavního soudu České republiky z letošního února. Soud tehdy potvrdil předchozí verdikty, že na lichtenštejnský majetek byl uplatněn jeden z Benešových dekretů z roku 1945. Lichtenštejnové byli podle něj označeni za osoby německé národnosti, k níž se měli přihlásit při sčítání lidu v roce 1930.
„Opětovná aplikace dekretů v roce 2020 se rovná zjevnému nerespektování suverenity Lichtenštejnska a osobní identity jeho státních příslušníků,“ uvedla Eggenbergerová.
Na dotaz, jak spor ovlivní vzájemné vztahy, ministryně uvedla, že v úterý telefonovala s ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem. „Ujistila jsem ho, že podaná stížnost nic nemění na kooperativním postoji a spolupráci s oběma státy a myslím, že to vidí stejně,“ uvedla Eggenbergerová s tím, že české straně budou co nejrychleji předány oficiální dokumenty.
„Stížnost se zakládá na jednom z 28 dosavadních soudních sporů o majetek, a to o pozemky v Říčanech,“ uvedl lichtenštejnský velvyslanec Martin Frick. V něm byla Nadací knížete z Lichtenštejna doručena žaloba, která vedla ke ztrátě majetku na lesních pozemcích u Říčan. Zápis, ke kterému došlo rok předtím, kdy byl explicitně katastrem potvrzen, byl napaden Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových a vymazán. To pak potvrdily i další instance a letos i Ústavní soud.
Proces stížnosti u štrasburského dvora bude podle poradce lichtenštejnské vlády Marka Villingera následující: na přelomu roku bude stížnost předána české vládě, ta bude mít půl roku na podání stížnosti. Stížnost bude předána lichtenštejnské vládě, která bude mít opět půl roku na vypracování odpovědi. S ústním procesem se počítá až v roce 2022, rozsudek by nebyl dříve než za šest měsíců poté. „Lichtenštejnská vláda považuje smírčí jednání za velmi důležité, chtěla by jednat co nejdříve,“ uvedl.
Ústavní soud v únoru v usnesení k nárokům Nadace knížete z Lichtenštejna uvedl, že „žalobami o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství“. Podle soudu není sporu o tom, že majetek přešel po roce 1945 na stát na základě Benešových dekretů a že nárok na něj měl být případně uplatněn v restitucích. „S ohledem na historické souvislosti i judikaturu Ústavního soudu bylo obecnými soudy najisto postaveno, že přechod vlastnického práva na základě dekretu nastal ex lege,“ stojí v usnesení.
Lichtenštejnská nadace, která majetky spravuje, rovněž neúspěšně poukazovala na to, že poslední držitel rozsáhlých rodových majetků na českém území František Josef II. nebyl občanem Německa, ale neutrálního Lichtenštejnska, navíc hlava suverénního státu. Konfiskace majetku tak byla podle nadace nezákonná.
Spory mezi Lichtenštejnskem a Českem o majetek trvají přes sto let. Poprvé přišel knížecí rod o 57 procent českého panství po roce 1918 při pozemkové reformě. Nově vzniklé Československo neuznalo Lichtenštejnské knížectví s poukazem, že jde o vazaly Habsburků. Alpská monarchie přitom byla ostatními státy diplomaticky uznána na začátku devatenáctého století.
Lichtenštejnové vlastnili v Česku rozsáhlá panství, v aktuálním sporu jsou nejcennější zámky Valtice, Lednice či Velké Losiny. Klíčovým důkazem, proč byly na majetek aplikovány Benešovy dekrety (tedy že byl vyvlastněn, a proto jej rod nemohl žádat zpět v restitucích), je údajné prohlášení o německé národnosti, respektive mateřském jazyce rodiny. To ale nepodepsal tehdejší zástupce rodu, jak bylo zvykem, ale panský lesník. Přesto české soudy od roku 1951 až do letoška tento důkaz potvrzují. Lichtenštejnsko bylo podobně jako Švýcarsko za druhé světové války neutrální.
