Chtěl dát svému sponzoringu řád. Vladimír Zábranský, zakladatel firmy První chodská, získal se svým projektem podpory pracovních návyků lidí z dětských domovů Schody do života celostátní uznání.
Rodinná firma První chodská má kolem 150 zaměstnanců a roční obrat zhruba miliardu korun ročně. Už deset let ukazuje, že za smysluplným projektem pro společnost nemusejí stát jen ty největší firmy. Za vším je zápal jejího zakladatele.
Vladimír Zábranský založil s jedním společníkem firmu První chodská zkraje roku 1991 (tehdy pod názvem První chodská stavební společnost). Dřívější stavbyvedoucí si na rozjezd společnosti půjčil a začal dodávat a stavět střechy. Postupně vybudoval sklady s materiálem. Dnes jich má dvacet a uvádí, že patří mezi tři největší dodavatele střešního materiálu v Česku. Firmu nyní vlastní Zábranský s manželkou.
PARŤÁK DO ŽIVOTA
Před lety si Zábranský s manželkou řekli, že je čas dát svým sponzorským aktivitám nějaký řád. Oslovili lidi z vedení dětských domovů v Plzeňském kraji, svém domovském regionu, a zeptali se jich, jestli by stáli o spolupráci a co by nejvíce potřebovali. V Nepomuku ale Zábranský narazil na ředitele, se kterým našel společnou řeč. Po několika návštěvách vznikl plán. „Došlo mi, že děti v dětských domovech nemají problém s materiální podporou. Problém je ve společenských vazbách a hlavně pak ve vstupu do života,“ říká Zábranský.
A tak vznikl v roce 2007 projekt, který vyústil ve vznik Nadačního fondu Schody do života. Pomáhá chlapcům z dětských domovů, kteří se chtějí vyučit klempířem, pokrývačem nebo tesařem. Kluci dostávají různé dárky, to ale není podstatné. Hlavní je, že má každý svého garanta z řad řemeslníků, se kterými První chodská spolupracuje. Ten se chlapci věnuje, ukáže mu praxi. Už jen to, že si ho přijede vyzvednout do dětského domova a vezme ho na odpoledne jinam, je někdy pro kluky významné.
Hlasovat v anketě Gesto desetiletí, která oceňuje společenskou odpovědnost firem, můžete zde >>>
„Ve druháku na škole dostanou kluci parťáka, zkušeného mistra, našeho zákazníka. Musí to být člověk, který má vztah k mladým lidem. Když je někdo morous, ani ho neoslovíme,“ říká Zábranský. Projekt stojí na tom, že něco přináší všem stranám. „Garanti to vnímají pozitivně, protože mladí lidé v oboru nejsou.
NORMÁLNÍ JE PRACOVAT
Děti z dětských domovů mají také možnost jít v létě do První chodské nebo k některé ze spolupracujících firem na brigádu. „Jako dítě jsem byl na brigádě každé prázdniny, dneska to tak není. Moc možností brigády nemají dokonce ani děti z normálních rodin. Vzít studenta na čtrnáctidenní brigádu je pro firmy náročné. Pro děti je to ale pracovní návyk. Kdo chodí na brigádu v šestnácti, má předpoklad, že mu bude připadat normální chodit na osm hodin denně pracovat, až dostuduje,“ myslí si Zábranský.
Před časem se dva kluci z projektu vydali s podporou nadace na školení v Rakousku, které jim poskytl jeden z dodavatelů První chodské. Vyjet do zahraničí pro ně byla výjimečná zkušenost.
Když se vyučí, pomůže klukům nadační fond najít práci. Podpoří je při hledání a placení vlastního bydlení. Anebo s nimi řeší cokoli, co zrovna potřebují.
NEMĚNIL BY
„Přechod z děcáku do života je těžký. Myslím, že jsem to zvládl,“ říká Lukáš Kralovič, absolvent projektu a zaměstnanec První chodské. Když si spolu povídáme, zrovna mu končí pracovní doba v novém skladě První chodské v Chrášťanech u Prahy. Dělá tu skladníka. V rámci projektu se sice vyučil tesařem. To ale dělal jen krátce, nadšení pro řemeslo si ze školy neodnesl. Ve skladech První chodské pracuje jako zaměstnanec už pět let. „Jsem tady spokojenej. Hodně mých známých střídá zaměstnání, já bych neměnil,“ dodává.
Lukáš je jeden ze tří kluků, kteří se už s pomocí Schodů do života vyučili a poté našli zaměstnání. Další je s výučním listem v kapse na nástavbovém studiu. Tři učni se právě o vyučení snaží. Do Schodů do života nastoupilo také deset chlapců, kteří svou účast v projektu předčasně ukončili před vyučením. Někteří kvůli kázeňským problémům, jiní se zkrátka rozhodli jít jinou cestou.
OSOBNÍ PŘÍSTUP
„Nejsme projekt pro tisíce dětí, ale pro jedince, které perfektně známe, známe jejich starosti, vytváříme si s nimi vztah. Každého si pamatujeme, s těmi, kdo s námi úspěšně prošli etapu života, nadále komunikujeme, nejsou to pro nás čísla na papíře,“ líčí Zábranský. A když říká „my“, znamená to především spoustu hodin, které projektu věnuje on osobně. Žádné zaměstnance nadační fond Schody do života nemá.
Smyslem projektu podle něho není vychovat si vlastní zaměstnance pro svou firmu, ale to, aby z kluků vyrostli slušní lidé s návykem chodit do práce. „Jsem vychovaný tak, že mi připadá normální pomoci v rámci možností, které mám,“ říká Zábranský.
PROBLÉMY S BYDLENÍM
Do budoucna má s Nadačním fondem Schody do života další plány. Ukazuje se totiž, že i když má mladý člověk výuční list, nemá vyhráno. Nastává další problém. Bydlení. Už dnes umí fond s bydlením pomoci tím, že přispívá za určitých podmínek na nájem. Příští rok ale plánuje koupit vlastní byt, který by byl dětem zařazeným do projektu za jasných, přísných, ale splnitelných podmínek k dispozici.
