Hrad se má omluvit za výrok o Peroutkovi, věc ale požene k Ústavnímu soudu

Miloš Zeman

Miloš Zeman Zdroj: CTK

Kancelář prezidenta republiky se musí omluvit Terezii Kaslové za výroky prezidenta Miloše Zemana o jejím dědečkovi, novináři Ferdinandu Peroutkovi. Žalobě Kaslové vyhověl Obvodní soud pro Prahu 1, rozsudek není pravomocný. Zeman loni mimo jiné prohlásil, že novinář byl autorem článku "Hitler je gentleman", což podle odborníků není pravda a prezidentské kanceláři se tvrzení nepodařilo doložit. Hrad se proti verdiktu odvolá, podle Zemanova mluvčího může věc skončit až u Ústavního soudu.

Spor o ochranu Peroutkovy osobnosti navazuje na Zemanův projev na konferenci k 70. výročí osvobození Osvětimi, kde prezident hovořil o selhání intelektuálů v období nástupu nacismu. Peroutkovi přisoudil vedle autorství článku „Hitler je gentleman“ také výrok „nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky“.

„Jestliže na základě výše uvedených nepravdivých podkladů vyslovil prezident České republiky, pan Ing. Miloš Zeman, hodnotící úsudek znevažujícího charakteru o fascinaci intelektuálů zrůdným učením, potom je takové subjektivní hodnocení ve vztahu k panu Ferdinandu Peroutkovi nevěcné a nepřípustně zasahující jeho osobnostní práva.

Česká republika se za veškeré dehonestující výroky omlouvá,“ stojí v soudně nařízeném textu omluvy, který má prezidentská kancelář zaslat Kaslové a vyvěsit na web Hradu do sedmi dnů od právní moci rozsudku.

Soudkyně Kateřina Sedláková při dnešním jednání konstatovala, že prezidentská kancelář nepředložila žádný důkaz o pravdivosti předmětných Zemanových výroků. Vysvětlila také, že ve sporu nejde o nastolení jediného správného hodnocení Peroutkova díla a postojů. „Každý má právo na kritiku a na vynášení hodnotových soudů, musí ale existovat jejich pravdivostní základ,“ podotkla.

„Veřejnosti byl podsouván kladný poměr Ferdinanda Peroutky k nacismu, tedy k ideologii, která je obecně vnímána jako zavrženíhodná. Uvedení do takové souvislosti by se dotklo v podstatě kohokoliv, a to navíc ještě při příležitosti, kdy se vzpomínalo na oběti holokaustu (…), což ještě umocňovalo závažnost zásahu do osobnostních práv,“ popsala kontext Zemanova projevu.

Právník Hradu Marek Nespala požadoval, aby soud řízení zastavil, případně aby žalobu zamítl. Argumentoval tím, že prezidentská kancelář nemůže být odpovědná za výroky prezidenta, ani je nemůže hodnotit. Poukázal na to, že Zeman si připravuje veškerá svá vystoupení sám a že předem neexistují v písemné formě.

Podle něj navíc ve sporu chybí „škůdce“, protože prezident má podle ústavy indemnitu a není odpovědný. Navrhoval také, aby si soud nechal vypracovat odborný posudek od Ústavu pro studium totalitních režimů, což soudkyně označila za nadbytečné.

Dalším argumentem Hradu bylo to, že Kaslová už svého dědečka dostatečně obhájila vlastním vystupováním v médiích. Podle soudkyně jsou však prohlášení hlavy státu závažnější.

„Výrokům, které jsou pronášeny prezidentem republiky, je vždy ze strany veřejnosti přikládána větší váha než informacím, které pocházejí od jiných osob. Od prezidenta republiky se jaksi přirozeně očekává, že bude podávat pravdivé a ověřené informace a že bude zachovávat respekt k právům jednotlivců,“ poznamenala.

Zeman trvá na tom, že text četl. Dříve slíbil, že se omluví, pokud se daný článek nenajde. Zatím tak neučinil, i když po textu dodnes marně pátrá jeho mluvčí Jiří Ovčáček. Soudního jednání se ani prezident, ani mluvčí nezúčastnili. Ovčáček po rozsudku zmínil, že se soudkyně odmítla zabývat důkazy, které se týkají „historického kontextu a historických výroků Peroutky“. Hrad totiž předložil čtyři jiné Peroutkovy články z let 1938 a 1939.

Kleslová novinářům řekla, že je z rozhodnutí soudu nadšená. „To víte, že by bylo hezčí, kdyby se pan prezident Zeman omluvil sám. Tuším, že i sám několikrát říkal, že chlap by se měl dokázat omluvit. Ale pro mě je samozřejmě satisfakce i to, že se omluví někdo za pana prezidenta,“ uzavřela.

Soudkyně: Hrad neprokázal pravdivost výroků Zemana
Výběr z výroků soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Kateřiny Sedlákové při odůvodnění rozsudku ve sporu vnučky novináře Ferdinanda Peroutky Terezie Kaslové a Kanceláře prezidenta republiky ohledně tvrzení, která prezident Miloš Zeman pronesl na Peroutkovu adresu v souvislosti s údajnou fascinací nacismem:
Z textu soudně nařízené omluvy:

„Ferdinand Peroutka není autorem článku pod názvem 'Hitler je gentleman', případně článku pod názvem 'Hitler je přece gentleman'. Současně není původcem výroku 'Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky'. Jestliže na základě výše uvedených nepravdivých podkladů vyslovil prezident České republiky, pan Ing. Miloš Zeman, hodnotící úsudek znevažujícího charakteru o fascinaci intelektuálů zrůdným učením, potom je takové subjektivní hodnocení ve vztahu k panu Ferdinandu Peroutkovi nevěcné a nepřípustně zasahující jeho osobnostní práva. Česká republika se za veškeré dehonestující výroky omlouvá.“

K výrokům prezidenta:

„U každého z těch pronesených výroků je potřeba brát v potaz, zda má charakter skutkového tvrzení, anebo hodnotícího soudu. Platí totiž, že pravdivost tvrzení je třeba prokázat a že prokazuje ten, kdo tvrdil. V posuzovaném případě mají charakter skutkových tvrzení ta tvrzení, že Ferdinand Peroutka je autorem článku 'Hitler je gentleman' a autorem výroku 'Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky'. A bylo tedy na straně žalované, aby pravdivost těchto výroků prokázala, což se nestalo.“

„Výrok o fascinaci Ferdinanda Peroutky nacismem je již třeba považovat za hodnotící soud a pravdivost hodnotících soudů prokázat nelze. To ale neznamená, že by hodnotící soudy byly nenapadnutelné v rámci řízení na ochranu osobnosti. U hodnotových soudů je třeba vždy zvažovat jejich přiměřenost ve vztahu k té kritizované skutečnosti - zda zde existuje dostatečný faktický podklad pro takové napadené prohlášení. (…) Právě proto, že z určitých nepravdivých skutečností byl vyvozen hodnotící soud, který je třeba mít za nepřiměřený, tak je možno dle názoru soudu učinit závěr o neoprávněnosti zásahu, který je způsobilý porušit osobnostní práva zemřelého Ferdinanda Peroutky.“

„Veřejnosti, adresátům projevu, byl podsouván kladný poměr Ferdinanda Peroutky k nacismu, tedy k ideologii, která je obecně vnímána jako zavrženíhodná. Uvedení do takové souvislosti by se dotklo v podstatě kohokoliv, a to navíc ještě při příležitosti, kdy se vzpomínalo na oběti holokaustu (…), což ještě umocňovalo závažnost zásahu do osobnostních práv.“

„Čili shrnu-li to, tak dle názoru soudu je třeba dospět k závěru, že nepravdivá tvrzení a z nich vyvozený úsudek jsou neoprávněným zásahem do cti a vážnosti Ferdinanda Peroutky a ta posmrtná ochrana je tedy odůvodněná, je na místě ji poskytnout.“

K argumentu prezidentské kanceláře, že Kaslová už svého předka dostatečně obhájila v médiích:

„V našem případě je potřeba zohlednit, že výrokům, které jsou pronášeny prezidentem republiky, tedy ústavním činitelem, je vždy ze strany veřejnosti přikládána větší váha než informacím, které pocházejí od jiných osob. Od prezidenta republiky se jaksi přirozeně očekává, že bude podávat pravdivé a ověřené informace a že bude zachovávat respekt k právům jednotlivců. (…) Byť je nepochybné, že žalobkyně měla příležitost uvádět v médiích napadená tvrzení a úsudky na pravou míru, tak její výroky nemohly mít stejný účinek jako difamující výroky pronesené z úst prezidenta republiky.“