Líbí se mi pražské chodníky, říká krajinářský architekt Desvigne

zahradní architekt Michel Desvigne

zahradní architekt Michel Desvigne Zdroj: Michael Tomeš

zahradní architekt Michel Desvigne
zahradní architekt Michel Desvigne
zahradní architekt Michel Desvigne
zahradní architekt Michel Desvigne
zahradní architekt Michel Desvigne
7
Fotogalerie

Na rozvoj měst mají v poslední době čím dál větší vliv krajinářští architekti. Na tom, jak úspěšná bude nová výstavba, se totiž velkou měrou podílí veřejné prostranství kolem budov. Francouzský architekt Michel Desvigne je přesvědčený, že kvalitní práce s veřejným prostorem dokáže přilákat lidi do center měst. „Zatímco před třiceti lety lidé radši z města odjížděli na chalupy, nyní je to naopak,“ řekl Desvigne, který přijel do Prahy, aby se podílel na novém projektu v Hagiboru.

Krajinářské architektuře se v poslední době přezdívá profese 21. století. Doposud přitom platilo, že u tvorby velkého projektu měl obvykle první slovo dopravní inženýr, pak urbanista, architekt a až poté krajinářský architekt. Je to něco, co se mění?

Určitě ano. Když se podíváte do minulosti, najdete období, kdy krajinářská architektura byla hlavním hybatelem rozvoje. Velmi se zajímám například o vznik amerických měst na konci 19. století, kdy hlavní roli hrál krajinářský architekt Frederick Olmsted. Ten se proslavil návrhy velkých městských parků, kolem kterých se teprve budovalo město. Krajina dávala pozemkům hodnotu. Dnes to vidíme v New Yorku, Chicagu, Bostonu nebo Minneapolisu, tato města mají fantastické systémy parků. Bylo to vizionářské. Lidé občas vidí Američany jako karikatury, které ničí přírodu a řídí obrovská SUV. Ale co dokázali se svými městy, je úžasné.

A v Evropě?

Tyto znalosti jsme měli taky, ale pak přišly války. Ztratili jsme odborníky, znalosti a dovednosti. Je to něco, co se od sedmdesátých let snažíme zase učit. V dnešní době se už děje, že je to krajinářský architekt, kdo vede tým inženýrů, urbanistů a architektů při tvorbě nového projektu. Například teď budujeme ve Francii velký kampus na jihu Paříže, kde tým řídím já. A děje se to všude v Evropě.

Stává se někdy, že špatná práce s krajinou a veřejným prostorem zabije jinak zajímavý architektonický nebo urbanistický projekt?

Velmi často se stává, že vidíte dobrou architekturu s mizerným veřejným prostorem. Podle mého názoru často takovým projektům chybí vegetace. Ta je přitom velmi důležitá.

Jaký je vlastně účel krajinářské architektury? Lidé si většinou představí parky a přírodu, ale vy pracujete s veřejným prostorem obecně, že?

Jsem přesvědčen, že krajinářská architektura je silný nástroj, který dokáže velkým a rozsáhlým projektům dodat soudržnost, strukturu a čitelnost. Platí to na úrovni města i na úrovni velkého developmentu. Je důležité si uvědomit, že klíčový ve městě je právě veřejný prostor. Občas je lepší mít někde prázdno než tam stavět. Nemá to vliv jen na vizuální vjem, ale i na chování společnosti.

Jak například?

V současnosti vidíme, že města jako Paříž, Vídeň nebo Praha využívají veřejných prostor daleko více než před dvaceti lety. Pozoruji venku mnohem více lidí, kteří si užívají centra měst. Zatímco před třiceti čtyřiceti lety lidé radši z města odjížděli na chaty a chalupy, nyní stále častěji přicházejí dovnitř do města a užívají si venkovních prostor. Například v Marseille jsme předělali starý kilometrový přístav, kudy dříve jezdila hlavně auta. Nyní je tam narváno a lidí více než aut. Oni tam sice byli vždy, jen ten prostor až doteď nikdy nevyužívali. Totéž se podařilo také v Barceloně.

Myslíte si, že výstavba parků v takovém měřítku, jaké jsou v New Yorku či v Londýně, je v současné době reálná?

Myslím si, že v dnešní době neděláme dost velké parky. Parky, které jste zmínila, vznikly před mnoha lety, kdy byla populace daleko menší. Ve dvacátém století, když jsme naše města stavěli, tak jsme nebudovali velké parky jako v 19. století. Zapomněli jsme budovat veřejný prostor v tom správném měřítku, zapomněli jsme na velké parky v době, kdy ceny pozemků nebyly tak vysoké jako dnes. Populace mezitím rostla, po válkách jsme museli ubytovat mnoho přistěhovalců, opravit ulice a domy, museli jsme udělat mnoho věcí a na krajinu se zapomnělo. Chyběla vize. Dnes je to příliš drahé, ale snažíme se to prosazovat.

Musí být ale těžké přesvědčit investory, aby vzdali velkou část pozemku ve prospěch parku.

To je ale záležitost veřejné kontroly. Takový rozvoj musí plánovat město, musí to chtít společnost a obyvatelé. Investoři mohou parky vytvářet, ale o těch opravdu velkých může rozhodnout jenom město.

Jak může kvalitní veřejný prostor zvýšit hodnotu budov, bytů?

Vzniklo mnoho studií, které srovnávaly byty s výhledem na přírodu a bez něj. Rozdíl je značný. Nejde jen o psychologický benefit, neovlivňuje to jen rozhodnutí o koupi, ale opravdu to přidává až třetinu hodnoty nemovitosti.

Mění se v současnosti práce krajinářského architekta? Zaměřujete se třeba více na ochranu klimatu než na samotnou estetiku?

Na obojí. Lidem dáváme možnost vyžití jak kulturního, tak estetického. Zároveň to má samozřejmě dopad na zlepšení klimatu. Všichni víme, že ve městech se stává, že jsou zde občas velmi vysoké teploty. Nevhodné rozložení budov může bránit proudění větru, skla zase odrážejí sluneční světlo a teplo. To může ve městech vytvořit velmi nepříjemná místa. V posledních letech zažíváme dlouhá horká léta a je pravda, že stromy velmi pomáhají.

V Paříži například nyní prověřujeme možnost vybudování městského lesa. Počítáme se čtyřmi prototypy v centru města, které mohou velmi pozvednout kvalitu okolí. Už jsme udělali několik experimentů v Japonsku, kde jsme vybudovali malý jednohektarový lesík. Ukázalo se to jako velký úspěch, mělo to příznivý dopad na klima a teplotu ovzduší. Takže to je jedna z nových věcí, které jako krajináři zkoušíme.

Pracujete raději na nedotčených pozemcích, nebo na transformaci brownfieldů, což je nyní velké téma v Praze?

V dnešní době téměř nikde nenarazíte na nedotčený pozemek, zejména v Evropě. Pracujeme na místech, kde býval průmysl, přístav, nádraží, které se dnes nevyužívají, ale mohou se stát novou součástí města. Nechceme zastavovat zemědělskou plochu, rozšiřovat města.

Když se podíváte profesionálním okem na Prahu, co vidíte?

Vidím vzkvétající město, spoustu transformačních míst, která se stále mění. Je to příklad toho, co se děje všude v Evropě. Nejsme v Asii nebo Africe, není to nové město, ale naopak jde o rekompozici, zlepšování a zkvalitňování, což je městský trend 21. století. Co se týká veřejných prostor, moc se mi líbí vaše kvalitní chodníky. Možná to zní hloupě, ale ve Francii, v Paříži nic takového nemáme a neumíme. Všechny chodníky jsou v Praze neuvěřitelně dobře udělané, a i když máte někde novou budovu, ten tradiční chodník je všude stejný.

Může být krajinářská architektura tou hlavní silou při plánování města a urbanismu? Je to trend, který má šanci se prosadit i ve střední Evropě?

Bezpochyby to přichází. Viděli jsme to například v Bratislavě, kde jsme pracovali na jednom projektu. Je to všeobecně kulturní trend. Vnímáme tu větší citlivost k přírodě, mladí lidé milují přírodu čím dál více. Myslím si, že Češi mají rádi přírodu mnohem více než Francouzi nebo Italové. Je to součást vaší kultury.

V Česku je často právě problém, že lidé chtějí volná prostranství uchovat a nelíbí se jim, když se vedle nich staví. Jak k tomu přistupujete?

Upřímně si nejsem jistý. To, co vidím, úplně neodpovídá tomu, co říkáte. Možná vám chybí odstup. Já vidím rostoucí město, které se transformuje a zajímá se o modernu. Ve dvacátých letech minulého století byla vaše země velmi avantgardní, Československo bylo jednou z nejmodernějších zemí na světě s velmi silným průmyslem. A myslím si, že to v lidech zůstalo. Takže se toho nebojím, stále to zde je. Vidím Česko jako moderní a konzervativní zemi.

V Praze se podílíte na přeměně Hagiboru, tedy místa, které je v blízkosti silně střeženého Rádia Svobodná Evropa a několika hřbitovů. Jaké máte pro to místo plány?

Jde přesně o případ přeměny nepoužívaného, opuštěného místa. Přidáváme se k týmu, který pracuje na kompozici, hustotě budov, což je důležité, protože tam hodláme přivítat spoustu lidí. Chci do toho veřejného prostoru přinést hodně vegetace a spoustu stromů. A hřbitovy jsou pro nás příležitost. Vůbec je nevidím jako smutné místo, ale jako velké parky.

Michel Desvigne (61)

Mezinárodně uznávaný krajinářský architekt se narodil ve francouzském Montbéliardu. Vystudoval botaniku a geologii na univerzitě v Lyonu. Je známý svým moderním pojetím krajiny, pracoval na desítkách projektů ve dvanácti různých zemích, nejčastěji ale pracuje ve své domovské Francii. Za svou práci v oblasti městského plánování získal v roce 2011 francouzskou Velkou cenu za urbanismus. V současnosti nejvýznamnější krajinářský architekt na světě vyučuje od roku 1998 na Harvardské univerzitě a přednáší také na univerzitách ve Velké Británii a ve Švýcarsku.