Rozhodnutím Miroslava Kalouska rezignovat na mandát poslance ztrácí tábor odpůrců šéfa ANO Andreje Babiše nejviditelnější a nejzkušenější figuru. Pokud svůj odchod z politiky myslí Kalousek vážně a je definitivní, končí jedna z nejvýraznějších osobností veřejného života po roce 1989. V politice působil 22 let.
Kalouskův politický talent objevil bývalý šéf KDU-ČSL Josef Lux. Přestože v roce 1998 při svém prvním pokusu dostat se do Poslanecké sněmovny Kalousek nezazářil, Lux mu pomohl a do křesla poslance se s odřenýma ušima ve druhém skrutiniu dostal.
Řadu politiků a komentátorů to překvapilo, protože Kalousek byl jedním z nejsledovanějších, ale i nejostřelovanějších vysoce postavených úředníků. Jeho pozice ekonomického náměstka na ministerstvu obrany byla trnem v oku ODS, tehdejší ODA i dalším stranám a většině médií. Všechna nařčení však vyzněla naprázdno, policie Kalouska nikdy z ničeho neobvinila. Získal pověst démona schopného uniknout všem nástrahám.
Poslední měsíce ve funkci náměstka se Kalousek intenzivně zajímal o politiku. Ve velké kanceláři někdejší kadetní školy, která je sídlem ministerstva, býval ponořen do rozměrného křesla a nekonečné hodiny sledoval přímé přenosy debat z parlamentu. Netajil se obdivem nejen ke svému stranickému předsedovi Luxovi, ale i tehdejšímu premiérovi a šéfovi občanských demokratů Václavu Klausovi. Právě s ODS se přitom lidovci často dostávali do velmi ostrých střetů.
Zpočátku se jako poslanec věnoval armádním tématům. Brzy mu však začala být těsná a zaměřil se na atraktivnější problematiku státního rozpočtu. „Neptejte se mě na stíhačky, už se o to nezajímám,“ odrážel novináře, když se dožadovali jeho reakcí na vojenské zakázky.
Kalousek se postupně propracoval až na předsedu rozpočtového výboru, který v dolní komoře parlamentu platí za nejvlivnější. Řídil ho od roku 2002. Po třech letech na funkci rezignoval, poté co bylo podáno trestní oznámení na jeho manželku pro nezaplacení dědické daně. Obvinění se však nepotvrdilo.
Od roku 2003 Kalousek vedl KDU-ČSL, v jejím čele byl tři roky. Bytostně nesnášel hojně používaný výraz lidovci a o straně a kolezích důsledně hovořil jako o křesťanských demokratech. Pod jeho vedením partaj uspěla v krajských volbách i ve volbách do Evropského parlamentu.
Po patovém výsledku klání o sněmovnu v roce 2006 se pokoušel s ODS a Zelenými vytvořit vládu. Předseda ČSSD Jiří Paroubek však nabídl lidovcům účast v menšinovém kabinetu tolerovaném KSČM. Buňky KDU-ČSL v regionech se začaly proti objetí s komunisty bouřit, rezignovali i někteří nejbližší Kalouskovi spolupracovníci.
Kalousek tvrdil, že šlo o trik, kterým chtěl zabránit vzniku velké koalice ODS a ČSSD. V roce 2010 prohlásil: „Udělal jsem něco, co nelze omluvit. Neměl jsem ale na vybranou. Mohl jsem tiše chcípnout v křoví. Byla to provokace, hra. Kdybych neudělal nic, další vývoj by byl neskonale dramatičtější.“
Kalousek zůstal členem KDU-ČSL. Podporu veřejnosti si otestoval v komunálních volbách v Bechyni, kde dlouhodobě žije. Dostal třetí nejvyšší počet hlasů a rád se tím chlubil.
V roce 2007 dosáhl jednoho ze svých životních vrcholů, ve vládě Mirka Topolánka se stal ministrem financí. Připravil návrh státního rozpočtu se schodkem 19,4 miliardy korun, nejnižším od roku 1997. I po vypuknutí finanční krize prosadil nizký deficit ve výši 38 miliard, který opozice označila za nerealistický. Hospodaření státu nakonec skončilo v propadu 192 miliard. Tento rekord překonala až současná šéfka státní pokladny Alena Schillerová (ANO), když rozpočet za loňský rok poznamenaný pandemií koronaviru vykázal záporné saldo přes 367 miliard.
Po křesle ministra financí dosáhl Kalousek dalšího vrcholu po volbách v roce 2010. TOP 09, kterou o rok dříve založil s Karlem Schwarzenbergem, dostala 16,7 procenta hlasů a stala se třetí nejúspěšnější stranou. Odhadoval se přitom výsledek kolem deseti procent.
TOP 09 začala jednat o sestavení vlády s ODS a Věcmi veřejnými. Kalousek doslova zářil. „Zatím to vždy bylo tak, že ODS byla dominantní strana, která se potřebovala domluvit s malými partnery. Nyní proti sobě sedí strany rovnocenné síly a významu. Musím zdůraznit, že jsem nesmírně hrdý na svého předsedu Karla Schwarzenberga, který do rozhovorů se zástupci občanských demokratů vnáší rozměr evropské politiky a ne českého dvorku,“ řekl tehdy Kalousek v rozhovoru pro deník E15.
Kalousek akcentoval stabilizované veřejné rozpočty a vládu práva. Jako první místopředseda TOP 09 byl vůči Schwarzenbergovi vždy loajální. „Zažil jsem Mirka Topolánka jako předsedu strany a premiéra, jemuž jeho vlastní ministři mydlili schody tak usilovně, že kdyby neměl partnery z jiných politických stran, tak by to neustál. A takovou situaci v TOP 09 za žádnou cenu nedopustím,“ prohlásil.
Po pádu kabinetu Petra Nečase, kterému předcházel spektakulární zásah policie na Úřadu vlády, začal Kalousek tvrdě kritizovat kroky prezidenta Miloše Zemana a po vzniku koalice ČSSD, ANO a lidovců poukazoval na koncentraci politické, ekonomické a mediální moci v rukou Andreje Babiše a na jeho střet zájmů.
„Miroslav Kalousek byl od voleb do Poslanecké sněmovny v říjnu 2013 nejvýraznějším a nejviditelnějším oponentem Nových pořádků. Jeho role byla velmi nesnadná a velmi pozitivní. A byl v tom úplně sám. Už jen za to si zaslouží uznání,“ zhodnotil nedávno Kalouskovu roli ve svém komentáři politolog Bohumil Doležal.
Kalousek vystřídal Schwarzenberga v čele TOP 09 koncem roku 2015. Stranu řídil dva roky. Před volebním sněmem se netajil kritikou Jiřího Pospíšila, který navzdory tomu delegáty přesvědčil. Po dalším sněmu partaje se Kalousek soustředil na práci jejího poslaneckého klubu, který až dosud vedl.
O tom, že už nehodlá kandidovat ve sněmovních volbách v letošním roce, se poprvé zmínil loni v létě. Stejné rozhodnutí tehdy učinil i Schwarzenberg.
