Petr Pavel oslovil i opoziční voliče, může navázat na Havla, říká politolog Kopeček

Politolog z Masarykovy univerzity profesor Lubomír Kopeček.

Politolog z Masarykovy univerzity profesor Lubomír Kopeček. Zdroj: Archiv Lubomíra Kopečka

Zvolený prezident Petr Pavel by mohl podle politologa Lubomíra Kopečka z Masarykovy univerzity být mnohem méně aktivistický, než byli jeho předchůdci. „Prezident má fungovat jako moderátor a někdo, kdo se nesnaží být tím klíčovým vrcholem výkonné moci, jako se o to občas snažil Miloš Zeman,“ říká v rozhovoru pro deník E15 expert, který se českým prezidentům věnuje na akademické úrovni, politolog Lubomír Kopeček.

Jaký očekáváte, že bude Pavel Petr Pavel prezident, kde budou ležet jeho priority?

Když se dívám na jeho kariéru a na fakt, jak vystupoval ve volební kampani, tak bych řekl, že největší agilita se dá čekat v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky. To je vzhledem k jeho minulosti a vystupování asi to, co je mu nejbližší a orientuje se v tom. Řekl bych, že v záležitostech týkajících se domácí politiky bude mnohem méně aktivní. Je vidět, že na řadu věcí nemá úplně jednoznačně profilovaný názor, což koneckonců i u některých témat v kampani připouštěl. Týkalo se to hlavně ekonomiky.

Politicky Petr Pavel zapadá někam do středopravicového liberálního prostoru. Vzhledem k tomu, jakou máme vládu, tak bych čekal, že s ní ve věcech domácí politiky bude víceméně souznít. Stejné to zřejmě bude ve věcech zahraniční politiky, tedy například že v tuto chvíli na zřejmě nejdůležitější téma, což je postoj k Rusku a k pomoci Ukrajině, bude se současnou vládou v souladu.

Dosavadní prezidenti byli vždy silné politické osobnosti, Petr Pavel jí ale není. Do jaké ho to staví pozice?

Já bych netvrdil, že Petr Pavel je slabá osobnost, jsme na začátku jeho prezidentství, takový soud je předčasný. Všichni tři prezidenti, které jsme po roce 1993 měli, byli samozřejmě silné osobnosti, ale byli současně odlišní v některých aspektech. Třeba když to vezmu z hlediska ekonomické erudice, tak Václav Havel je v tomto směru vlastně dost podobný Petru Pavlovi. Žádné ekonomické vzdělání neměl a v zásadě dal hodně na názor svých poradců a okolí. V tomhle tady je podobnost mezi Havlem a Pavlem. Fakt, že Klaus a Zeman měli ekonomické vzdělání a také že to byli lidé hodně se v předprezidentském období profilující na hospodářských tématech, samozřejmě hrál potom roli i v jejich prezidentství a v něčem se to do toho pochopitelně promítlo.

Na jaké prezidenty a čím Petr Pavel naváže?

Když se dívám na postoje Petra Pavla v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky, tak on je velmi blízký havlovským postojům. Není to samozřejmě člověk, který by měl nějaké velké vize participační demokracie nebo občanské společnosti jako první český prezident, ale třeba Havlův postoj k NATO byl podobně jako u Pavla hodně pozitivní. Havel je spojen právě s tím, že Česko se do toho obranného paktu zapojilo.

Podobnost s Havlem je třeba i u Pavlova pozitivního postoje k Evropské unii. Nechci samozřejmě dělat násilné rovnítko mezi Václavem Havlem a Petrem Pavlem, oni jsou opravdu v řadě jiných věcí, ve své profesní dráze i v předprezidentské minulosti dost odlišní. Ale když hledáte nějaké analogie, tak je můžete najít v tom, na co jsem poukazoval. 

Je to výhoda, nebo nevýhoda, když nemá člověk politickou historii, a tedy politické spojence a odpůrce?

Politické odpůrce Petr Pavel má. Když se podíváte na právě skončenou volební kampaň, tak je zjevné, že vztah s Andrejem Babišem úplně nejpozitivnější v příštích letech nebude, což logicky plyne z toho, jak vypadala kampaň mezi prvním a druhým kolem prezidentských voleb. Petr Pavel je v tuhle chvíli v situaci, kdy ho podporovala stávající vládní koalice, a i když se vymezoval jako nestraník, tak nepochybně byl někým, kdo k vládě má relativně blízko.

V tomto smyslu si myslím, že tady bude souznění, blízkost a spíše řídké spory se stávající vládou. Tím netvrdím, že třeba Petr Pavel nevetuje nějaké zákony, které současná vládní koalice bude v následujících letech prosazovat, to se samozřejmě stát může. Ale když se to srovná, tak to určitě pro tuto vládu bude mnohem jednodušší soužití, než bylo s Milošem Zemanem.

Z těch rozhovorů před volbami vyplývalo, že Petr Pavel by byl asi zřejmě zdrženlivější v tom překračování ústavy nebo kreativnímu výkladu tak, jak to říkal Miloš Zeman. Prospěje to českému politickému systému?

Éra Miloše Zemana byla skutečně érou zpochybnění toho, co vlastně prezident v podmínkách parlamentní demokracie může dělat. Tím, že tu budeme mít pravděpodobně mnohem méně aktivistického prezidenta, tak to může hodně pomoci stabilizaci ústavních zvyklostí, určitých pravidel chování politických aktérů a samozřejmě i stabilizaci české politiky jako takové.

Prezident má fungovat jako moderátor a někdo, kdo se nesnaží být tím klíčovým vrcholem výkonné moci, jako se o to občas snažil Miloš Zeman. A myslím si, že v tomhle směru by to prezidentství Petra Pavla mohlo být klidnější a méně konfliktní, než to bylo za Zemana. Pro fungování politického režimu v Česku by to mohlo být pozitivní.

A zároveň třeba jak naznačil, že by nejmenoval Tomia Okamuru na post ministra školství. Co to vypovídá o jeho přemýšlení o prezidentských pravomocích?

Jsme v situaci, kdy se otázka, jestli prezident může někoho nejmenovat, v minulosti stala velkým předmětem sporů. Převažující výklad ústavy je takový, že to může udělat jen z nějakého velmi mimořádného důvodu, nikoli pro nějaké vzájemné názorové rozpory. Za Havla a Klause občas docházelo ke zdržování jmenování ministrů a občas prezident přišel s určitými, ať už poloveřejně či zcela otevřeně deklarovanými námitkami, ale vlastně nikdy nedošlo k tomu, že by určitého kandidáta zablokoval. To se za Zemana v mnoha ohledech radikálně proměnilo. On blokoval jmenování ministrů hned několikrát, jeden případ je koneckonců aktuální v souvislosti s obsazením postu ministra životního prostředí. 

Samozřejmě je otázka, jestli někdy v budoucnu vůbec nastane situace, že k takové debatě nebo k takovému návrhu, tedy k návrhu na jmenování Tomia Okamury ministrem školství či případně ministrem vnitra či obrany, jestli k tomu dojde. Osobně si myslím, že to, že nějaký předem deklarovaný postoj prezidenta, má samo o sobě dost velký vliv na rozvažování premiéra o podobném návrhu.

Petr Pavel během kampaně dokázal mobilizovat poměrně spoustu lidí do toho reálného prostoru, což nebylo úplně v české politice zvykem v posledních letech. Čím se mu povedlo získat status oblíbence, který dokázal dostat davy na náměstí?

Je dobré zmínit, že také mezi prvním a druhým kolem prezidentských voleb platilo i v letech 2013 a 2018, že se veřejný prostor zaplnil velkým množstvím emocí. Předchozí racionálnější kampaň před prvním kolem se posunula do roviny, kdy ji přehlušila právě emocionální složka. Davy na náměstí, respektive různá shromáždění, tady byly i v těch letech 2013 a 2018. Takže v tomhle směru letošní rok nebyl nějakou zásadní výjimkou.

Zajímavý je ten rozsah, který se mi jeví, že byl větší. Podle mě to může souviset s tím, že Petr Pavel díky přece jenom jiné kariéře a jinému profilu, než měl Jiří Drahoš před pěti lety, prostě dokázal vzbuzovat větší sympatie. Jiří Drahoš byl akademik a byl dost specificky nahlížený v očích řady lidí, kteří jeho profesi, respektive oblasti, ve které se profesně pohyboval, příliš nerozuměli. Z tohoto hlediska na tom byl Petr Pavel mnohem lépe. Stejně to podle mne platí ohledně většího charismatu a také stylu vystupování u Petra Pavla. Hodně zkrátka zafungovala jak jeho kariéra, tak i osobnostní stránka. 

A může si tu oblíbenost udržet?

Pevně doufám, že to, co jsme tady zažívali mezi prvním a druhým kolem, tedy ty hodně vyhrocené emoce, po volbách zase výrazně klesnou. Nemá to totiž jenom tu pozitivní stránku, ale i hodně negativní. Jenom bych připomněl různé, až téměř fyzické střety, ke kterým tady docházelo, a poměrně dost různých dezinformačních a dalších ataků, jež se šířily sociálními sítěmi a vlastně obecně veřejným prostorem. Včetně toho tvrzení, které se objevilo těsně před volbami, že kandidát Petr Pavel zemřel.

Jak Havel po zvolení českým prezidentem v roce 1993, tak Klaus v roce 2003 dokázali celkem intenzivně objíždět republiku a udržovat si, a dokonce zvyšovat svoji veřejnou popularitu. Platilo to určitě v rámci jejich prvního volebního období a nefungovali tak silně polarizujícím způsobem jako poté Miloš Zeman po roce 2013, jehož podpora mnohem více kolísala. Podle mě může opravdu fungovat to, že prezident je spojen s určitou aurou a současně s možnostmi reprezentovat stát nejenom navenek do zahraničí, ale i před občany tohoto státu. Může si tak vybudovat velmi slušné renomé a samozřejmě i popularitu.

Součástí kampaně byl silný strach, ať už ze zvolení toho či onoho kandidáta. Může Petr Pavel oslovit lidi, kteří se děsili jeho zvolení?

Sociologické průzkumy ukazovaly, že dokázal oslovovat nejenom voliče vládních stran, ale získal i část lidí, kteří před rokem a čtvrt volili strany opoziční, ať už jsou dnes parlamentní nebo mimoparlamentní. Tohle je celkem solidní odrazový můstek pro to, aby mohl tlumit vášně a emoce a do určité míry skutečně fungovat jako onen svorník společnosti. Ale samozřejmě je to trošku v tuhle chvíli spekulativní úvaha. Uvidíme, jak to bude v praxi.

Myslíte si, že se bude sbližovat s některou ze stran?

Končící Miloš Zeman je de facto opoziční prezident. Petr Pavel byl podpořen v zásadě všemi stranami vládní koalice, byť to nebyl formálně kandidát vládní koalice. Už z toho podle mě plyne, že pokud bude šikovný, tak může mít dobrý vztah s těmi stávajícími vládními stranami. Ty také pochopitelně mají zájem na tom, aby jim prezident nekomplikoval vládnutí, což může, jak názorně ukázal a stále ukazuje Miloš Zeman.

Po odchodu Miloše Zemana z Hradu dojde k tomu, že všechni ty tři výrazné osobnosti – tedy Václav Havel, Václav Klaus, Miloš Zeman – odejdou z politického života. Bude to mít vliv na dynamiku politiky v Česku?

S koncem Zemana na Pražském hradě bych asi nespojoval žádný zcela přelomový mezník v dějinách české politiky. Miloš Zeman v zásadě v posledních letech na Pražském hradě ze zdravotních důvodů spíše dožíval, i když občas dokázal vstoupit do politiky.

Pavel je do určité míry stejně jako jeho předchůdci na Pražském hradě s polistopadovým vývojem spojený také, jen se neangažoval v politice, ale působil ve vojenských strukturách státu a v NATO, které je pro západní ukotvení Česka a obecně pro bezpečnost samozřejmě důležité. Pavel se nedá vyjmout z polistopadového vývoje Česka prostě proto, že v něm spoustu let fungoval.

Já si nemyslím, že se změnou hlavy státu na Pražském hradě otvírá nějaká zcela nová éra. Spíš byly prezidentské volby jedním z momentů potvrzujících vývoj od sněmovních voleb v roce 2021, po kterých skončil nyní opět poražený Andrej Babiš v opozici.

Lubomír Kopeček působí na Fakultě sociálních studí Masarykovy univerzity a v Národním institutu SYRI. Miloši Zemanovi se věnoval v knize „Příběh talentovaného pragmatika: Intelektuál válčící s intelektuály“ a také ve srovnávací biografii českých prezidentů „Hodný, zlý a ošklivý? Havel, Klaus a Zeman – paralelní životopisy“.