Praha otevře nové multifunkční muzeum v Desfourském paláci. Studii chystá architekt Cigler
Nedaleko Masarykova nádraží vznikne jeden z největších muzejních projektů v Česku. A tentokrát nejde jen o vzdálený sen jako v případě nápadu Národního muzea na výstavbu nové budovy nad kolejemi hlavního nádraží. Pražská rada v září odsouhlasila investici 751 milionů korun na rekonstrukci zchátralého neoklasicistního Desfourského paláce v ulici Na Florenci. A ředitel Muzea Prahy Ivo Macek s ním má velké plány.
„Ten barák už utekl tolikrát hrobníkům z lopaty,“ poznamenává šéf městského muzea při výstupu po zchátralých schodech paláce. Opuštěný dům, kam měla redakce e15 možnost nahlédnout, je kvůli havarijnímu stavu veřejnosti uzavřen. Na stěnách i schodech jsou praskliny, některé místnosti jsou podepřené trámy, helmy na hlavě tak nejsou zdaleka jen pro okrasu. Budově nepomohly ani otřesy spojené s výstavbou sousedního kancelářského komplexu Florentinum nebo protější Masaryčky od architektky Zahy Hadid v posledních letech.
Rozhledy skleněnou střechou
Nejambicióznější plány má Ivo Macek s půdou Desfourského paláce. Ta je dnes jediným patrem, které není rozděleno příčkami, a kde tak návštěvník může vidět celou rozlohu nárožní stavby. Půdu však protínají nízké trámy, které brání ve využití jejího prostoru. „Půda dozná nejvíce změn, protože se ukázalo, že krovy nejsou původní a střecha je v dezolátním stavu. Takže bude nutné všechno vyměnit,“ popisuje Macek a dodává, že s architektem Jakubem Ciglerem už pracují na návrhu, který počítá s částečně prosklenou střechou.
Právě výhledy na centrum Prahy mají být největším lákadlem muzea. V místě dnešní půdy by měla být restaurace, kavárna a eventový prostor. „Je to velká výzva, protože ten koncept, který máme v hlavě, není v České republice vyzkoušený. Přestavba takto složitého domu pro potřeby kulturní instituce je zkrátka problematická.“
Odvážná architektonická studie by měla být hotová do konce roku, následovat budou geologické a stavební průzkumy. Pokud vše půjde dobře, do pěti let by se muzeum mohlo otevřít veřejnosti. „Bude to multifunkční prostor, kde budete moci Prahu poznávat dotykem i pomocí různých technologií. Bude tu muzeum, kinosál, přednáškové sály i knihovna,“ vyjmenovává ředitel pražského muzea.
Náplní chce projekt mířit hlavně na rodiny s dětmi, které podle Macka nemají v Praze zase tolik možností vyžití. „Chceme moderní muzeum. Žádné vitríny, kde jen koukáte na předměty a čtete si o nich. Chceme interaktivní muzeum městského typu, kde budete moci Prahu objevovat všemi smysly.“ Další velkou návštěvnickou skupinou by mohli být turisté, přes ulici je Masarykovo nádraží, které má v budoucnu propojit centrum Prahy s ruzyňským letištěm.
Volba architekta Jakuba Ciglera nebyla náhodná. Desfourský palác stojí v místě, které prochází velkou proměnou, již zastřešuje městská studie Florenc 21. „Celá rekonstrukce se připravuje v duchu toho, jaká čtvrť zde do budoucna vyroste. Připravujeme muzeum na dobu, kdy tu bude přemostění Masarykova nádraží, kdy odsud budou jezdit vlaky na letiště, kdy se rozběhne další etapa výstavby Florence 21 směrem k autobusovému nádraží,“ popisuje Macek. „Proto jsme zvolili Jakuba Ciglera, který spolupracoval s developerem Penta na okolní výstavbě a připravuje přemostění nádraží. Má v hlavě, jak se to tu bude vyvíjet, kudy budou lidé chodit, a zajistí logickou návaznost nového muzea na budoucí čtvrť.“
Výzva pro památkáře
Desfourský palác je památkově chráněný a podle Macka se ještě uvidí, zda nápady jako prosklená střecha projdou přes příslušné úřady. „Nerad bych předbíhal, protože projednávání projektu s památkáři teprve přijde. Ale třeba u prosklené střechy půjde o materiál, který zvenku působí jako střešní taška, zevnitř je přitom průhledný.“ Palác se nachází na samém kraji památkově chráněné zóny, v níž se obvykle zásahy do historických střech příliš netolerují.
Během rekonstrukce se budou muset mimo jiné dodělat výtahové šachty, které v domě z devatenáctého století chybějí. Vybourat se budou muset nesčetné přístavby a vestavby ze šedesátých a sedmdesátých let, jež na mnoha místech rozdělují patra na maličkaté místnosti a chodby. „Bude tu snaha to co nejvíce oholit a ty prostory co nejvíce rozšířit. Uvidíme, co nám památkáři dovolí,“ říká Macek. Zachovávat se nicméně budou například malované stropy, historické kování nebo dřevěné okenice. Zato tapety na mramorových stěnách, které sem umístili soudruzi za minulého režimu, půjdou zcela jistě dolů.
V rámci rozpočtu na kulturu magistrát pro příští rok podle Macka všechno proškrtal a nechal pouze tuto investici. „Záchrana Desfourského paláce je naprosto klíčová jak pro budoucnost této budovy, tak pro budoucí novou formu multifunkčního kulturně-muzejního prostoru, který zde má vzniknout a který nemá v Česku obdoby," řekl ke schválení investice náměstek pro kulturu Jiří Pospíšil. Kromě toho by mohl mít projekt pro město zajímavou byznysovou stránku, velký zájem by měl být třeba o pronájem půdních eventových prostor. Muzeum by si podle Macka mělo vydělat minimálně na svůj provoz, byť už nyní je jasné, že účty za energie budou enormní. Přípravný tým nicméně teprve pracuje na výpočtu, kolik lidí se do muzea v jednu chvíli může vejít z požárního hlediska, až od něj se bude odvíjet finanční model celého muzea.
Muzeum za mekáčem
Macek chce také vyzkoušet nový typ vstupenek. Kromě klasických, jednorázových budou k dispozici i permanentky, které umožní opakovaný vstup po celý rok. „Cílem je, aby to bylo muzeum, které žije a je součástí města. Budete to mít jako QR kód v mobilu, můžete sem kdykoli zajít a třeba si tady počkat na vlak nebo se schovat před deštěm v kavárně. Je to byznys model, který není v Čechách obvyklý, ale chceme to vyzkoušet,“ přibližuje ředitel.
Macek nastoupil do čela Muzea Prahy, jehož historie sahá do roku 1881, začátkem loňského roku. Jeho cílem je městskou instituci zmodernizovat a zpopularizovat. I přes nelibost odborné veřejnosti například prosadil změnu loga, které je nyní hravější. „Nechceme, aby to bylo jako s Národním muzeem, kam zajdete dvakrát v životě, jednou jako dítě a podruhé se svými dětmi,“ směje se Macek, který sám v Národním muzeu strávil na různých pozicích přes jedenáct let.
Městská muzea po celé republice podle něj teď mnohdy nevědí, co se sebou. Pandemie jim zasadila velkou ránu a lidé do nich nechodí. A často o nich ani nevědí, dokonce ani o tom pražském, jehož hlavní budova na Florenci se po pětileté rekonstrukci otevře příští jaro. „Když jsem se stal před rokem ředitelem Muzea Prahy, všichni se mě ptali, kde to je. Nejčastěji od lidí padalo, že je to to muzeum za mekáčem,“ směje se Macek. „Takže můj cíl teď je, aby to nebylo muzeum za mekáčem, ale mekáč před muzeem.“
