Praha vychází zdravotnictví draho. Zdravotní péče je v regionech výrazně odlišná

Zdravotnictví, ilustrační foto

Zdravotnictví, ilustrační foto Zdroj: profimedia.cz

Pacienti z Prahy ukrajují ze společného koláče na zdravotní péči významně víc než ostatní. Třeba ti s depresí stojí systém ročně 52 tisíc korun, na Vysočině si však vystačí jen s 44,3 tisíce korun. I to je solidarita ve zdravotnictví.

V Praze je větší spotřeba zdravotní péče než jinde v regionech. Tvrdí to analýza MonitorHC, která zcela poprvé prokázala, že to není tím, že by byli Pražané nemocnější a skutečně více péče potřebovali, ale spíše proto, že jednoduše „mohou“.

Studie totiž srovnávala pacienty roztříděné na skupiny podle toho, jestli jsou zdraví, nebo mají chronické nemoci. I po zohlednění nemocí tak čerpají pacienti na Vysočině o čtrnáct procent méně zdravotních služeb než lidé v Praze. Zatímco v Praze je to ročně péče v přepočtu za 22 tisíc korun na občana, na Vysočině je tato částka z celé republiky nejnižší – necelých 19 tisíc korun na občana.

"Rozhodujícím faktorem se zdá být velmi dobrá dostupnost specializovaných ambulantních služeb v regionech s vysokou spotřebou zdravotní péče,“ uvádí spoluautor studie a majitel společnosti Klient PRO Tomáš Macháček. Jeho společnost vypracovala studii na základě dat z roku 2011 a 2012, aby vyprovokovala odbornou diskuzi o solidaritě a kvalitě péče ve zdravotnictví. Na studii upozornil Zdravotnický deník. „Data existují, přál bych si, aby podobnou analýzu někdo zpracovával každý rok, abychom viděli, jak se rozdíly ve spotřebě zdravotní péče vyvíjejí,“ uvádí Macháček.

Výsledky analýzy jsou o to závažnější, že rozdíly jsou větší u chronicky nemocných lidí. Třeba diabetici s cukrovkou 2. typu v Praze spotřebovávají ročně péči za 38 700 korun, průměrná spotřeba je přitom 32 700 korun a diabetici na Vysočině dostávají péči jen v hodnotě 31 700 korun ročně.

Pražáci tak na zvládání diabetu dostávají téměř o čtvrtinu víc péče než lidé na Vysočině. Mohou mít víc návštěv u specialistů, víc kontrolních vyšetření, možná jiné léky. Rozdíly jsou i u jiných diagnóz. U lidí léčených antidepresivy je průměrná roční spotřeba péče vyjádřená v korunách 47 200 korun, Pražané spotřebují péči v hodnotě 52 200 korun ročně, lidé z Vysočiny jen 44 300.

Podle oslovených odborníků není důvod si myslet, že od roku 2012 rozdíly vymizely. Ministr zdravotnictví v demisi Adam Vojtěch (za ANO) to považuje za vážný problém. „Není správné, aby docházelo k významným regionálním rozdílům v kvalitě, dostupnosti a objemu poskytovaných zdravotních služeb,“ říká ministr. Změnit by to mohly podle něj zdravotní pojišťovny. Přispět by k tomu mohlo i zveřejňování dat o kvalitě. „Informace o kvalitě péče by měly být dostupné pro pacienty,“ uvedl Vojtěch.

Model pozná chronické pacienty podle předepsaných léků

• Studie MonitorHC pracuje s anonymizovanými daty o spotřebě zdravotních služeb za všechny občany a oceňuje vykázané služby podle ofi ciálního sazebníku.
• Statisticky pracuje s modelem PCG, který dokáže rozdělit pacienty do jednotlivých rizikových skupin podle toho, jaké užívají léky.
• Studii zpracovala fi rma Klient PRO na vlastní náklady jako vedlejší výstup ze zakázky pro ministerstvo zdravotnictví, kdy pomáhala se zaváděním PCG modelu pro přerozdělení zdravotního pojištění.

Data zaujala hejtmana Vysočiny a poslance Jiřího Běhounka (ČSSD). „Statistika je zajímavá. Jednoznačně na první pohled lze konstatovat, že nabídka generuje poptávku. V Praze je mnohem větší možnost čerpat péči,“ říká Běhounek. Nemalou roli podle něj také může hrát přístup obyvatel Vysočiny. „Možná je tu díky vyššímu dožití a dlouhodobému nastavení menší potřeba čerpat péči,“ uvádí Běhounek. „Důležité je, zda je potřebná péče zaplacena stejně v Praze jako na Vysočině, když se výše pojistného regionálně neliší,“ dodává.

Podle analytika Pavla Vepřeka ze sdružení Občan kromě místních zvyklostí pacientů hraje velkou roli motivace lékařů, za co jak dostávají zaplaceno. „Chybějí pravidla, jak se má léčit, která by standardizovala úroveň péče v republice. Rozdíly nejsou jen mezi regiony, ale i mezi pacienty jednotlivých lékařů,“ uvádí Vepřek. „Lékaři se chovají různě. Jedni honí zbytečně pacienty po všech možných vyšetřeních, druzí ne,“ dodává.

Srovnání spotřeby zdravotní péče pro pacienty, kteří berou léky na depresi (v korunách)Srovnání spotřeby zdravotní péče pro pacienty, kteří berou léky na depresi (v korunách)|Pramen: MonitorHC.cz

Velké rozdíly mezi tím, co dostávají pacienti v jednotlivých regionech, nejsou dobrou vizitkou systému. „Určité rozdíly tu budou vždy. Velké rozdíly ale svědčí o tom, že systém veřejného zdravotního pojištění nesplňuje dobře základní nároky, kvůli kterým byl postavený, tedy nároky na rovnost přístupu ke zdravotní péči,“ říká Macháček.

Macháček byl před deseti lety v týmu tehdejšího ministra zdravotnictví Tomáše Julínka a podílel se na přípravě reformy zdravotnictví. Ta měla mimo jiné posílit roli zdravotních pojišťoven, jasně vymezit nárok pacientů a posílit prvky konkurence v systému.